Nějaká forma duchovna a spirituality je v životě důležitá téměř pro každého z nás. Kdy je přínosná a kdy začíná být destruktivní? Které náboženské organizace jsou „v pořádku“ a které už toxické?
Životní orientace k duchovnu se dotýká i širšího tématu tolerance a mezilidských vztahů. Existují příběhy z různých koutů světa a různých komunit, které ukazují, jak se duchovní praxe může promítat do prožitku solidarity i konfliktů. Například v Kanadě se v parku Golden Ears odehrálo drama výletníků nad tůní, kde voda prudce dopadala z vodopádu. Jinak řečeno, duchovní hledání a konflikty často bývají propojené se skutečnými životními situacemi, které vyžadují vzájemnou pomoc a spolupráci.
Různé cesty k duchovnímu životu a jejich společenský dopad
Salam a Shalom Kitchen, projekt britských Židů a muslimů, ilustruje propojení jazyků míru v konkrétním kulinárním a kulturním kontextu. Arabské slovo salám a hebrejské šalom totiž znamenají mír.
„Muži procházejí krizí. Stojí za vznikem celosvětového hnutí za hledání mužské spirituality,“ uvedl jeden z nejvlivnějších světových duchovních autorů, který čerpá z buddhismu, Junga i od přírodních národů. Katolický kněz Richard Rohr pak tvrdí, že muži a mužství v západní společnosti prochází zásadní krizí identity.
„Mimo jiné ji způsobuje absence rituálů dospělosti,“ dodává Rohr. S tím souhlasí i další hlasité názory, které reflektují, že identita mužů i žen je pod tlakem politických ideologií, náboženských dogmat či moderního marketingu.
Role církví a komunit v dnešní společnosti
V Brně existuje zdravá a zdravě harmonická muslimská komunita, jak uvádí předseda Ústředí muslimských obcí Muneeb Hassan Alrawi. „My se problémům snažíme předcházet a stavět na dobrých základech,“ říká. Církevní prostředí se také mění - katolická církev často čelí kritice za historický vliv a tradice, které bývají v rozporu s moderními postoji.
Některé texty a rozhovory ukazují, že kritika tradičních náboženských norem může vyústit v konflikt, ale i v perspektivu reformy a otevřenosti. Například diskuse o homosexualitě a LGBT tématech ukazuje, že křesťanství nemusí být nutně neslučitelné s různými sexuálními orientacemi, pokud je kladen důraz na lásku a respekt ke svobodě druhého člověka.
Iniciace, rituály a gender
Podle některých názorů jsou iniciační rituály pro muže i ženy odlišně přijímány; ženy bývají více otevřeny sdílení pocitů a emocí, zatímco muži mohou preferovat rituály, které znamenají tělesnou nebo psychickou výzvu. Rituály dospělosti by měly být autentické a ukazovat syrovost, poctivost a dobrodružství, aby skutečně vedly k růstu.
Je důležité, aby duchovní hledání nebylo redukováno jen na externalitu: přesměrovat pozornost od materiálních symbolů k vnitřnímu životu a soucitům. Z této perspektivy se spiritualita má stát nástrojem pro hlubší vztahy a solidaritu ve společnosti.
Nenávist, strach a cesta k autenticitě
Pokud se vnitřní a vnější život nepropojí, vzplanou emoce jako vztek a nenávist, které mohou směřovat na jiné skupiny. Transformace vzteku do pochopení vlastního stínu je považována za klíčovou pro změnu. „Přijetí vlastního stínu“ znamená uznat, že vztek je můj problém a že odpovědnost za to neleží na druhých.
Vztahy otce a syna jsou v této souvislosti ukázkou, jak důležité je komunikovat, naslouchat a odpouštět. Dialogy, i když bývají náročné, mohou otevřít cestu k uzdravení a překonání starých zranění.
HateFree a společenský kontext
Projekt HateFree Culture se zabýval bojem proti projevům rasismu a nenávisti. Po více než deseti letech fungování se však jeho budoucnost zdá nejistá; ministr pro lidská práva rozhodl, že jeho činnost nebude prodloužena. To vyvolalo debatu o efektivitě a udržitelnosti takových iniciativ.
Diskuse o financování a personálním obsazení ukazuje na složitosti provozu občanských projektů, které bojují s nenávistí a stigmatizací. Přesto zůstává důležité hledat cesty, jak pokračovat v aktivitách, které podporují inkluzi a porozumění napříč různými skupinami.
V kontextu české i mezinárodní reality se ukazuje, že rozdíly v identitě a postojích mohou vést ke konfliktům, ale také k novým formám spolupráce a solidaritě. HateFree může být jen jedním z nástrojů, které v určitém čase měly svou relevanci; další iniciativy mohou vznikat z potřeby lokálních komunit.
Praktické tipy pro etickou a otevřenou společnost
- Vytvářejte prostor pro dialog mezi různými názory a náboženskými tradicemi bez stigmatizace a kriminalizace vybraných skupin.
- Podporujte iniciativy, které spojují kultury a budují vzájemné porozumění, například projekty zaměřené na sdílení hodnot, hodnot míru a solidarity.
- Podporujte programy sociálního bydlení typu „housing first“ s osobní podporou, aby lidé mohli řešit i další problémy ve svém životě a obnovit si důvěru ve společnosti.
- Uznávejte a pracujte na vlastním stínu - otevřená kommunikace o obtížných tématech může snížit sklony k agresi a nenávisti vůči jiným.
Věřím, že odpovědnost za posílení solidarity spočívá na všech - na církvích, politických institucích i jednotlivcích. Církev by měla být součástí dnešní společnosti a odpovědně vyvažovat uctívání s diakonii, tedy službou chudým a potřebným.
Role církví se už dávno nerodí z izolovaného učení, ale vyžaduje citlivé zapojení do života společnosti. V prostupování změn hraje zásadní roli ochota otevřeně mluvit o odlišnostech a hledat cesty k vzájemné úctě a spolupráci.