Otázka svatyně se stala klíčem k vysvětlení zklamání z roku 1844. Otevřela celou soustavu vzájemně spojených pravd, které ukazují, že velké adventní hnutí vedl Bůh, a dále odhalují, jaké je dnes postavení a úkol Božího lidu. Podobně jako se Ježíšovi učedníci v těžkých chvílích zármutku a zklamání „zaradovali, když spatřili Pána,“ (J 20,20) tak se nyní zaradovali věřící, kteří očekávali Kristův druhý příchod.
Světlo nebeské svatyně jim osvětlilo minulost, přítomnost i budoucnost. Pochopili, že je vedla neomylná Boží prozřetelnost. Stejně jako první učedníci nepochopili obsah poselství, které hlásali, to však nemění nic na tom, že toto poselství bylo v každém ohledu správné. Hlásáním poselství plnili Boží záměr a jejich práce nebyla před Pánem marná.
Časová osa proroctví a jejich plnění
Jak proroctví knihy Daniel: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech bude očištěna svatyně“, tak i poselství prvního anděla: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu,“ (Zj 14,7) odkazuje na službu Ježíše Krista ve svatyni svatých, na vyšetřující soud, nikoli na jeho příchod, při kterém má vysvobodit svůj lid a odstranit bezbožné. Omyl nebyl ve výpočtu prorockých lhůt, ale ve stanovení události, ke které mělo dojít po uplynutí 2300 prorockých dnů. Tento omyl způsobil, že věřící prožili zklamání, přestože se splnilo všechno, co proroctví předpovědělo a co mohli podle Písma očekávat.
Ježíš Kristus přišel nikoli na zem, jak očekávali, ale - jak ukazoval předobraz - do svatyně svatých Božího chrámu v nebi. Tento příchod předpovídá také prorok Malachiáš: „I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“ (Mal 3,1) Pán přišel do svého chrámu náhle, jeho lid to nečekal. Tam ho nehledali. Lidé ještě nebyli připraveni setkat se se svým Pánem. A to se mělo změnit. Bylo třeba, aby se seznámili s učením, které jejich pozornost nasměruje k Božímu chrámu v nebi. Až budou vírou sledovat svého Velekněze, jak tam slouží, pochopí své nové povinnosti.
Prorok napsal: „Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jak oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary.“ (Mal 3,2.3) Až se Kristus přestane přimlouvat za lidstvo v nebeské svatyni, budou muset lidé žijící na zemi stát před tváří svatého Boha bez prostředníka. Jejich šat musí být bez poskvrny, jejich povaha musí být očištěna od hříchu krví Pána Ježíše. Prostřednictvím Boží milosti a vlastním vytrvalým úsilím musí zvítězit v boji se zlem. Zatímco v nebi probíhá vyšetřující soud, zatímco vyznané hříchy věřících jsou odstraňovány ze svatyně, musí Boží lid na zemi vykonat zvláštní dílo očištění, odstranění hříchu. Tento proces je jasně popsán ve 14. kapitole Malachiáše. Až bude toto dílo dokončeno, budou Kristovi následovníci připraveni na příchod svého Pána. „Obětní dary Judy a Jeruzaléma budou pak Hospodinu vítány jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.“ (Mal 3,4) Pak bude církev, kterou Pán vezme k sobě při svém příchodu, církví „slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného“ (Ef 5,27).
Další spojitosti: proroctví, království a Syn člověka
Vstup Ježíše Krista jako našeho Velekněze do svatyně svatých, aby ji očistil, jak je vylíčen v knize Daniel 8,14, příchod Syna člověka k Věkovitému, jak jej popisuje Daniel 7,13, a příchod Pána do jeho chrámu, předpověděný Malachiášem, představují stejnou událost. Tato událost je znázorněna také příchodem ženicha na svatbu, jak o tom Ježíš vyprávěl v podobenství o deseti družičkách podle Matouše 25. V létě a na podzim roku 1844 znělo volání: „Ženich přichází!“ Tehdy se utvořily dvě skupiny lidí znázorněné rozumnými a pošetilými družičkami. Jedni radostně čekali na příchod Pána Ježíše a odpovědně se připravovali na setkání s ním, druzí jednali ze strachu a chvilkového popudu, spokojili se s teoretickým poznáním pravdy, nepřijali však Boží milost.
V podobenství se vypráví, že když ženich přišel, ty, „které byly připraveny, vešly s ním na svatbu“. Příchod ženicha, o kterém se tu mluví, předchází svatbu; svatba pak znázorňuje, jak se Kristus ujímá svého království. Svaté město, nový Jeruzalém, který reprezentuje království a je jeho hlavním městem, je nazýván „nevěstou, chotí Beránkovou“. Anděl Janovi řekl: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“ Apoštol Jan pak popisuje: „Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha.“ (Zj 21,9.10) Svaté město jednoznačně představuje Beránkovu nevěstu; družičky, které šly ženichovi naproti, znázorňují církev. V knize Zjevení se o Božím lidu říká, že jsou hosty na Beránkově svatbě (Zj 19,9).
Máme zde propojení mezi Danielovou krizí vyšetřovacího soudu, proroctvím o synu člověka a nástupem a dokončením Božího království. Prorocká čísla a obrazy se proto nejeví jen jako historické ukazatele, ale jako živéening, které vyzývají k víře, vytrvalosti a službě v duchu spravedlnosti a lásky k Bohu a bližnímu.
- Ábel: spravedlivý svědectví a první mučedník (Genesis).
- Abrahám, Izák a Jákob: vyvolený národ a smluvní dědictví.
- David: typ krále a prorocký obraz Syna Mesiáše.
- Daniel: klíčové proroctví o časových obdobích a Synu člověka.
- Ježíš jako Syn člověka: lidská podstata a božský původ, naplnění starozákonní tradice.
Všechny tyto obrazy ukazují, že prorocká sdělení mají za cíl nejen popsat budoucnost, ale vést víru, morální rozhodnutí a pobídnout k osobní proměně. Proroctví pocházejí od Jehovy Boha a všechna inspirovaná poselství směřují k Ježíši Kristu jako plnění Božího slibu, světla pro svět a cestě k životu v plnosti.
