Tématem je propojení výtvarného zřetele Petra Lysáčka s jeho originálním přístupem k materiálu, významům a ironii v kontextu české výtvarné scény.
Petr Lysáček (1961 v Ostravě) je výtvarný umělec, performer a pedagog. Ve své práci využívá širokou škálu médií: instalace, objekt, fotografie, malba, video, performance. Lysáček v současnosti žije v Praze, ale dlouhá léta po studiích pobýval v Ostravě a tamní scénu velmi ovlivnil (společně s Jiřím Surůvkou). Jako umělec a performer nesmiřitelně vystupuje v boji s banalitou a v pozici sociologického kritika se často dostává na ostří hranu. Jeho vklad je zejména v oblasti volného umění a vlastní tvorby. Spolu s dalšími umělci v Ostravě zorganizoval řadu kontroverzních akcí, mimo jiné festival akčního umění Malamut, který se stal nejdůležitější přehlídkou tohoto typu umění na české výtvarné scéně (1994-1998). Petr Lysáček je od roku 1994 vedoucím ateliéru intermediálních forem na katedře výtvarné tvorby Ostravské university, kam nyní z Prahy pravidelně dojíždí.
Cesty k materiálovým obrazům a jejich významu
Jako jeden z mála vizuálních tvůrců Lysáček dokazuje, že ani po padesátce se není nutno brát smrtelně vážně, na rozdíl od mnohých kumštýřů, kteří jsou do svého díla ješitně zahleděni dokonce již v pětadvaceti nebo třiceti letech. Lysáček si totiž i z pozice váženého intermediálního umělce dovolí prohlašovat: „Umění není. Umění je všechno. Umění jsem já. Nejsem, neexistuji.“ Vedoucí Ateliéru intermediálních forem Fakulty umění Ostravské univerzity nyní svoje materiálové obrazy vystavuje v Galerii Beseda. Lysáček dokáže použít k „malbě“ cokoliv. Kus starého hadru, korálky, dílky z dětských stavebnic, dýňovou polévku, ústřižek krajky. Autor klidně využije i stopy mamutů z Landeku, uhelné kaly, ubrus z hostince U Křižánka, operační roušku, cigaretový dým, staré tapety, volební hlasy, rovnoběžky i poledníky nebo jezevčí chlupy. Jako jeden z mála vizuálních tvůrců Lysáček dokazuje, že ani po padesátce se není nutno brát smrtelně vážně, na rozdíl od mnohých kumštýřů, kteří jsou do svého díla ješitně zahleděni dokonce již v pětadvaceti nebo třiceti letech. Lysáček ve své práci často pracuje s prvky ready-mades a neo-dada, které mu pomáhají zpochybňovat zaběhané formy a obsahy. Je mistrem ve zpracovávání nalezených či různě získaných předmětů. Tyto předměty recykluje a někdy dotváří vlastními zásahy tak, že vznikají nové souvislosti. V některých objektech či instalacích jde o vyslovení hlubších spirituálních symbolů, které jsou ovšem podrobeny - pro Lysáčka příznačné - ironii. Tak je tomu například v jedné z raných instalací Rozcestí (1993), v níž autor použil vozík s dětskou stoličkou posazenou na kolejnice, jež se rozbíhají do tří stran tak, že pohyb na kolejích je reálně nemožný. Dětská sedačka symbolizuje svět dítěte, které - na rozdíl od dospělých - najde řešení v neřešitelné situaci. Instalace je symbolem kreativity - někdo cestu dál nalezne.
V jeho díle hraje hlavní roli nevšední technika, recyklace a nápaditá hra s materiály a významy zobrazovaných předmětů. Jisté je, že Petr Lysáček je jedním z nejvynalézavějších umělců posledních dvaceti let. Koncepce připravované přehlídky se zaměří na představení tvorby současné, s nutnými ohlasy jeho staršího díla. Jistě se objevují ikonické prvky veřejné i soukromé ikonografie, které Lysáček využívá k vytváření kontrastů a otázek vůči normám společnosti. Výběr osobností se pohybuje napříč spektrem autorova profesního a hodnotového zařazení, které je ve společnosti naprosto rozdílné. Výběr vytváří kontrasty zdůrazňující postavení ikon. Dílo Petra Lysáčka si naopak tento charakter udrželo i nadále.
Pozadí a vlivy: Ostravsko a AVU
Ve své kariéře Lysáček výrazně zapůsobil na Ostravskou výtvarnou scénu a ovlivnil ji svým důrazem na intermédiální formy, readiness a sociální ironii. Tvorba skupiny Pondělí (založena 1989) měla společné rysy jako odstup, ironie a humor, což se do jeho díla později promítlo. Dále se v neposlední řadě připomíná význam jeho raného období na AVU a jeho působení v Ostravě, kde se zasloužil o rozvoj lokální kultury a výtvarného života.
Výstavy a tematika: Ježíš, Mohamed a společenská reflexe
Nebezpečná, zároveň zábavná a hluboce kritická poloha Lysáčkova umění se odráží i v názvu jeho výstav a dílech, která spojují náboženské, mediální a konzumní prvky. Expozice v Besedě dostala název NEJEZ CHLEBA LAM ŽELEZO, což je dost znepokojující výzva pro lidstvo. A vystavené obrazy v duši návštěvníka galerie určitě nezanechávají klid, spíše neklid a rozervanost. Lysáčkův výzkum prapodstaty tvorby je žhavě aktuální, jinak to autor ani neumí. Ježíš se tu střetává s Mohamedem, pravda se lží, čirá krása s kýčem, samopaly s květinami a konečnost s naivní vírou ve věčnost. Autor paroduje svět vezdejší, televizní a nákupní kulturu i nelidskost čipové éry, aniž by dával nadějí, že to bude někdy lepší. Nebude!
Petr Lysáček: NEJEZ CHLEBA LAM ŽELEZO. Galerie Beseda (Jurečkova 18, Ostrava), výstava potrvá do 27. března. Petr Lysáček: prdhobrdha, DUMB: Dům pánů z Kunštátu, Brno, 2. 12. 2008 - 11. 1. Dosavadní tvorba Petra Lysáčka není dosud na české výtvarné scéně dostatečně známa. Autor se ve svých četných performancích a instalacích obrací ke zpochybňování významů forem a idejí pomocí silného ironického náboje. Jistou formální neslučitelností použitých idejí a forem vytváří pravdivá znamení. Tento princip neslučitelnosti přenáší i do objektů, instalací a fotografií z posledního období. Jde o výběr nahodilý, jindy pro autora zásadní - objeví se ikony veřejné (všeobecně sdílené) a souběžně s nimi ikony soukromé. Autor nehledá mezi nimi souvislosti a často je vedle sebe pokládá v nesouvislém a nelogicky řazeném řetězci. Volí vnitřní a intuitivní formu. Snaží se pracovat s ikonami (symboly) pozitivní povahy, neboť pozitivní náboj považuje za důležitý. Nevadí mu tedy do souboru zařadit například i neznámého anarchistu, který je nositelem poněkud riskantního řešení problémů společnosti. Výběr osobností se pohybuje napříč spektrem autorova profesního a hodnotového zařazení, které je ve společnosti naprosto rozdílné. Výběr vytváří kontrasty zdůrazňující postavení ikon. Díky jisté nahodilosti výběru nepovažuje Petr Lysáček za důležité uzavření celého souboru. Nabízí mnoho dalších řešení. Neukončenost mu poskytuje jistou volnost důležitou v procesu tvorby. Petr Lysáček patří mezi významné české umělce, kteří nastupovali na výtvarnou scénu v 90. letech 20. století. Ve své práci využívá širokou škálu médií (z nichž některá mísí dohromady): instalace, objekt, fotografie, malba, video, performance. Upozornil na sebe již v době studií na AVU, kdy se výrazně zapojil do výtvarného dění coby člen skupiny Pondělí (založena 1989). Tvorba jednotlivých členů skupiny měla některé společné prvky, mimo jiné smysl pro odstup, ironii a humor apod. To z díla některých umělců skupiny později vymizelo. Díl Petr Lysáčka si naopak tento charakter udrželo i nadále.
