První zmínka o kostele sv. Michala v Horním Záhoří pochází z období panování Karla IV. Původní kaple byla v roce 1352 přestavěna na kostel a jeho správa byla svěřena křížovníkům s červenou hvězdou, patřícím k Bechyni. V roce 1354 daroval Karel IV. tento kostel křížovnickému špitálu v Písku, k jehož založení však nedošlo. Původně byl kostel obehnán hradbou tak, aby se osadníci odtud mohli bránit nepřátelům. V době husitských válek byl kostel zbořen a po opravě byl za švédské války roku 1638 znovu zničen. V roce 1639 jej dal Jan Vilém ze Švamberka znovu postavit. V době husitské zde byli kněží husitští. Po bělohorské bitvě vedli správu dominikáni z Písku až do roku 1664.
Zajímavostí je samostatná věž zvonice. Kostel je jednolodní zděná stavba s nižším a užším pravoúhlým obdélníkovým presbytářem a obdélnou sakristií na jeho severní straně. K západnímu průčelí s barokním štítem je přistavěna předsíň. Boční stěny lodě jsou prolomeny třemi okny se segmentovým zakončením. Fasády jsou členěny lizénovými rámy a profilovanou korunní římsou. V presbytáři jsou dvě segmentová okna na jih, jedno na sever a jedno na východ, které má žulové neprofilované ostění. Loď je kryta sedlovou, presbytář a sakristie polovalbovou taškovou střechou; na střeše presbytáře ve špici valby je umístěn osmiboký sanktusník s lucernou a jehlancovou střechou s makovicí a křížem.
Interiér: obdélná loď má plochý strop. Mezi lodí a presbytářem je polokruhový vítězný oblouk. Presbytář též obdélného půdorysu je zaklenut dvěma poli křížové klenby se žlábkovanými klínovými žebry; svorníky jsou zdobeny desetilistou růží. Kruchta je podklenuta třemi poli křížové klenby a je podepřena dvěma pilíři. Vchod do valeně sklenuté sakristie vede portálem s mírně skoseným ostěním. Zařízení jednotné, rokokové z 2. poloviny 18. století. Hlavní oltář a kazatelna jsou dílem českobudějovického sochaře Leopolda Hubera z let 1777-1778. Oltářní obraz sv. Michaela z 18. století je dílem vynikajícího rokokového malíře Františka Jakuba Prokyše; dva protějškové boční oltáře portálové, Panny Marie a sv. Josefa. Na kazatelně jsou reliéfy: Vyvedení sv. Petra ze žaláře, Kristus v zahradě Getsemanské a Obětování Izáka Abrahamem. Cínová křtitelnice je z roku 1755.
Zvonice: samostatně stojící asi 5 m od západního průčelí kostela. Zděná patrová hranolová věž na půdorysu čtverce. Fasáda je členěna nárožními pilastry a okružní kordonovou římsou v patře. Vstup do ní je z jihovýchodu prostým portálem se segmentovým obloukem. Ve zvonovém patře jsou segmentová okna ve štukovém rámu a drobnými volutami. Pod střechou je římsa osově prolomena trojúhelníkovými štíty s kruhovými ciferníky. Krytá je jehlancovou střechou ukončenou osmibokou lucernou s cibulí a křížem. Věžní hodiny a tři ciferníky byly instalovány v roce 1911; čtvrtý ciferník pak v roce 2019 při rekonstrukci zvonice.
Areál je památkově chráněný od 3. 5. 7.3. 2024 UPČ I.,kolekt.aut., nakl.
61. Tajemství kostela v Třebívlicích: Průzkum od kostnice po zvonici!
Rozsáhlá renovace a restaurování v průběhu časů ilustrují kontinuitu v užívání a ochraně kulturního dědictví. Samostatná zvonice dodává areálu zvláštní monumentálnost, která je vzácná pro poutní místa v regionu.