Tento text se zabývá postojem papeže Pia XI. k totalitním ideologiím 20. století, zejména k komunismu a nacismu, a ukazuje, jaké motivy a argumenty se v encyklikách objevují, jak souvisely s událostmi tehdejší doby a jaké dopady měly na katolickou morální a sociální nauku.
Role Boha ve společnosti a obrana Katolické akce
Pius XI. spatřoval ve "vykázání Boha ze společnosti" hlavní příčinu strašlivých hrůz, které trýznily tehdejší svět. Obdobné důvody stávaly také za trvalým úsilím Pia XI. o rozvíjení a obranu Katolické akce v rámci celé církve. Právě v Katolické akci totiž Pius XI. viděl "mocný prostředek křesťanské obrody".
Encyklika Non abbiamo bisogno a odpory vůči fašismu
Jeho encyklika Non abbiamo bisogno z roku 1931 se ostře ohrazuje proti útokům fašistické vlády na italskou Katolickou akci. Samotný rasistický nacismus byl velmi ostře odsouzen jako "novopohanství" prostřednictvím encykliky Mit brennender Sorge z roku 1937.
Mit brennender Sorge a Divini Redemptoris: čelní výstrahy vůči totalitám
Nedlouho po ní Pia XI. vydal Encyliku Divini Redemptoris, která představovala ostré odsouzení ateistického komunismu a jeho dehumanizačních principů. Encyklika nese podtitul „Tentokráte ještě naléhavěji do vlastních řad“ a vyvolala globální ohlas, jak bude dále uvedeno.
- Mit brennender Sorge (O situaci katolické církve v Německé říši) z roku 1937 reprošila nacismus a jeho zásady rasismu a nacionalismu, ačkoliv explicitně neuvedla jeho jméno.
- Divini Redemptoris (O bezbožném komunismu), z 19.3.1937, popisuje komunistické ideje jako zjevně nehumánní a jak jejich snahy o odtržení člověka od víry vedou k odlidštění, ztrátě důstojnosti a svobody.
- Nos es muy conocida (o mexickém kontextu) připomíná úkol katolických laiků i v dalších státech, kde byli pronásledováni, například v Mexiku.
Encykliky si kladly za cíl ukázat, že mezi komunismem a nacizmem není podstatný rozdíl v doktrinálních bludech a že oba režimy ohrožují transcendentno a vliv církve na společnost. Pius XI. tak odmítal představy o „pokřesťanštění“ autoritářských režimů a varoval před jejich ohrožením lidských práv a svobody svědomí.
Vztah k konkordátům a politickým režimům
V roce 1933 nacisté porušovali konkordát často a bez ohledu na protesty církevních kruhů. Pius XI. reagoval na tyto porušení a vyzýval k respektu náboženské svobody a duchovní výchově mládeže, ať už prostřednictvím sdružení, hnutí či církevních škol. Zároveň upozorňoval na to, že stát nesmí záměrně omezovat či potlačovat katolickou činnost a školství.
Encykliky také pojednaly o historických souvislostech: Lev XIII. formuloval v encyklice Rerum novarum (1891) sociální učení církve a zdůraznil právo církve i pracovní třídy na spravedlivé podmínky a důstojnost práce. Postavení dělnické třídy a důraz na morální rozměr ekonomiky se pak staly pozadím pro Olivováné reakce na hospodářskou krizi a vznik protikapitalistických proudů.
Odezva a dopad encyklik na veřejnost
Mit brennender Sorge byla jednou z prvních papežských encyklik, která měla skutečně světový ohlas a oslovila široké spektrum čtenářů - věřící i nevěřící, katolíky i protestanty. Tato „světová odezva“ byla vnímaná jako zásadní krok k veřejnému odsouzení nacistické ideologie a jako výraz odporu vůči totalitě.
Podle komentářů se encykliky čísty jako obžaloba nacizmu a mluvčích totalitních režimů, i když explicitně nebylo uvedeno jméno Hitlera. Zůstává však fakt, že dokument byl považován za jeden z nejodvážnějších svědectví proti nacistickému barbarsví, a to ve chvíli, kdy politický svět často váhal.
Historický kontext: spojení s dalšími dokumenty a myšlenkami
Encyklika Divini Redemptoris z roku 1937 je spojena s historickým kontextem: po oficiálních dokumentech a po dohodách mezi církví a státy, a reflexemi o tom, jaké cynické nebo zneužívající pohledy se mohou objevit v moderních totalitních ideologiích. Pius XI. upozorňuje na to, že komunismus redukuje člověka na „kolečko v soustavě světa“ a popírá jeho práva, včetně práva na vlastnictví a na morální autonomii, a že v naplnění ideálů třídního boje často dochází k násilí a útlaku.
V kontextu tehdejšího evropského napětí se encyklika vyjadřovala také k otázkám ekonomiky, svobody vyznání a vztahu církve ke státu. Dějinné souvislosti naznačují, že Pia XI. se snažil najít rovnováhu mezi morálními principy a pragmatickými kroky, které by umožnily církvi působit v různých politických systémech a zároveň chránit lidská práva a svobodu víry.
Historici a moderní přečtení
Text na základě historických pramenů a analýz ukazuje, že Pia XI. byl intelektuálně připraven reagovat na totalitní hrozby v různých formách a že jeho postoje k nacismu a komunismu nebyly jen morální deklarací, ale součástí širšího plánu obrany transcendentálního rozměru společnosti. Objevíme-li výzvy tehdejšího období, lze vidět, jak církev usilovala o morální rámec pro budoucí politické uspořádání a jaké kompromisy byly a nebyly přijatelné v rámci tehdejšího mezinárodního kontextu.
