Uzavřením Míru jsme za starých časů označovali čas od uzavření mírové dohody mezi bojujícími národy. Aby se uchovala paměť na slavné činy našich Předků, vytvořil se nový systém počítání roků. Tato mírová dohoda byla uzavřena mezi Velkou Rasou (starými Slovany) a Velkým Drakem (starými Číňany) na den Podzimní rovnodennosti 1. Tehdy vyhrála Velká Rasa, na památku čehož se začal používat obraz Bílého vítěze na koni, kopím probodávajíce Draka.
Dnes tento obraz používají křesťané jako sv. Jiří na koni, zabíjejícího hada, ačkoli ten samý Jiří nemá žádný vztah k žádným událostem v historii křesťanství. Jak mají křesťané ve zvyku, starý obraz jednoduše použili na své cíle. V roce 7208 vydal nařízení o odstranění všech starých kalendářů, které současně existovali v Ruských zemích a zároveň zavedl západoevropský kalendář od narození Krista, přičemž přenesl začátek původního kalendáře - Novoletie- ze Dne Podzimní rovnodennosti ( Slovanů-Starověrců) z 1. září (podle křesťanů) na 1. ledna a označil výchozí datum-rok 1700. Tento datum tedy vybral Petr I.
Je třeba vědět, že na dvoře Petra I. v podstatě ruský jazyk nepoužívali, protože ho považovali za jazyk prostého lidu. V zásadě se všechna komunikace odehrávala v německém a holandském jazyce. Petr I. tedy přikázal svým poddaným pozdravovat jeden druhého při příležitosti Nového Boha, a to na den jeho obřízky. Tento Petrův vtip na účet národa existuje dodnes a lidé, kteří už ztratili pojem o původním významu, pokračují v blahopřáních si navzájem 1 ledna při příležitosti Nového obřezaného Boha a už ne při příležitosti Novoletí, jak tomu bylo předtím.
Mimochodem, my sice v češtině nepoužíváme pro rok výraz „God“, tj. Bůh, ale 1. leden i tak-jak se píše v Novém Zákoně-is svátkem Obřízky Pána, neboť na osmý den-v souladu se židovskou tradicí-ho odnesli do chrámu obřezat. Kromě toho, cílem opatření Petra I. nebyla jen změna starého kalendáře za nový. Do zavedení nového kalendáře národ oslavoval 7208 Novoletí od vítězství nad starými Číňany a data se vždy zapisovala bukvicí. To zároveň hovoří o tom, že písemnost u Slovanů existovala dávno před příchodem dvou pologramotných Soluňských mnichů Cyrila a Metoděje.
Kdyby nebylo reformy Petra I., která zastavila poslední oficiální používání slovanského kalendáře, tak dnes by těžko mohla existovat, anebo by už byla zapomenuta církevní pohádka o osvícení negramotných jazyčníků. Ne nadarmo ještě imperátorka Kateřina II. Vyjasníme si některé formy Letopočtů. Tyto systémy především nemění, ale doplňují jeden druhého. Mohli bychom pokračovat i dále, ale nyní bychom měli objasnit, jak se u Slovanů objevil 12-ti měsíční kalendář.
Jak jsme už totiž říkali, Slované a Árijci používali jiné systémy kalendářního vyčíslování, než je ten používaný nyní. Určitě bude zajímavé zjistit, kdo a kdy vymyslel přechod na jiný kalendářní systém a s čím to bylo spojeno. Různé národy žijící na území Evropy používaly různé systémy počítání dní. Kelti a Skandinávci měli z počátku 9-ti měsíční kalendář, který byl následně zaměněný za 24-měsíční. Po přechodu se každý měsíc označoval svojí runou z tzv. Futarchy (sborníku Run). Měsíčně se lišil co do délky, např. 1. měsíc měl 14 dnů, 2. měl 15 dnů, 3. měl 16 dnů.. a potom se daný pořádek opakoval. Toto číslování bylo v první řadě spojeno s fázemi Měsíce, který má periodu 29,5 dne.
Takto první 4 měsíce Runového kalendáře (14+15+16+14=59) plně zodpovídali dvěma plným Měsíčním měsícům (29,5+29,5=59). Ale protože v Runách byla ještě i 25. neobsazená runa, někdy nazývaná Odina, tak i ona našla své použití v kalendáři. Na konci každého třetího měsíce se vsunul doplňkový 25. měsíc, ve kterém následovaly dny od 14, potom 15 a nakonec 16 dní. Tento 25. Na jihu Evropy, na území dnešní Itálie, žili Raséni, kteří jsou známější jak Etruskové anebo Tirréni. I oni používali 9-ti měsíční kalendář. Na území Itálie přišli jak Latíni tak Slované a každý z nich si přinesl svůj kalendářní systém.
Následně se objevili i nové kalendářní systémy, například řecké Olympijské cykly, anebo latinské Od založení Říma. Ale jde o velké mnoho zobrazení kalendářních systémů, které někdy vytvořilo veliký zmatek v určování velkých dnů trhů. Proto v r. 45 n.l. byl na příkaz imperátora Julia Cézara zavedený nový kalendářní systém, který bylo povinné dodržovat na území celého Římského impéria. Ne náhodou jsme slovo nový vepsali do uvozovek, protože za jeho základ byl použit existující kalendář egyptských kněží.
A nyní si představte, s jakými problémy se potkávali křesťanští misionáři, kteří se vydali posvěcovat jazýčníky Evropy. Když už někoho obrátili na novou víru, hned se střetli s problémem, kdy slavit svátky anebo kdy dodržovat půsty. Jiný kalendářní systém nedovoloval křesťanským misionářům správně určit, jaký datum místního kalendáře odpovídá Juliánskému kalendáři, neboť místní kalendáře byly složitější pro pochopení křesťanů a navíc porovnatelné datumy soustavně plavaly. Bylo nalezeno jediné východisko.
Versailleská smlouva a Pařížská konference: klíč k novému uspořádání Evropy
Versailleská smlouva byla mezinárodní dohodou uzavřenou po první světové válce, která řešila zvlášť otázky Německa a vymezovala postavení nových států. Pařížská mírová konference začala 18. ledna 1919 a skončila 21. ledna 1920; dominantními aktéry byla Velká čtyřka: Wilson, Clemenceau, Lloyd George a Orlando. Německo, Rakousko a Rusko nebyly pozvány do Paříže, a tak vzniklo uspořádání, které definovalo Evropu na další dvě dekády.
Části textu smlouvy a jejich obsah shrnuje zasedání a výstupy konference: pakt Společnosti národů, hranice Německa a politická ustanovení pro Evropu, německá práva a zájmy mimo Evropu, váleční zajatci a hřbitovy, reparace, a konečné zřetele ke koloniím. Hlavní otázkou zůstávalo postavení Německa a jeho roky následného vnitřního a mezinárodního tlaku. Do sporu mezi vítězi zasahovaly i otázky jako sebeurčení národů, reparace a vojenská omezení.
O dějinách konference svědčí také fakt, že Wilsonův plán čtrnácti bodů nebyl přijat jediným způsobem; část států hledala tvrdý mír, zatímco jiní preferovali kompromis a mír bez krveprolití. Výsledný text Versailleské smlouvy obsahoval i ustanovení k územním ztrátám Německa, omezení armády a demilitarizaci Porýní, stejně jako vybudování Společnosti národů. Evans evangelický a historik Margaret MacMillanová upozorňuje, že Versailles nebyla jednostranná vůle, ale výsledek kompromisu mezi různými vizemi míru.
Podpis smlouvy 28. června 1919 byl formálním uzavřením konfliktu; německá delegace zrušila protesty až po poslední chvíli a po podpisu následovaly další kroky v rámci mezinárodních dohod. Zrcadlový sál zámku Versailles se stal symbolem konce války a začátku nové éry evropských vztahů, přestože právě podmínky smlouvy vyvolávaly v Německu pocit křivdy a vedly k pozdějšímu porušování mezinárodních dohod.
Československo získalo díky Versailles Hlučínsko a stalo se plnoprávným účastníkem mezinárodní konference, když podepsalo jako součást delegace. Z hlediska dat a struktur šlo o konkrétní rozdělení a přiřazení území: Alsasko-Lotrinsko k Francii, Poznaňsko a část Západního Pruska k Polsku, Gdaňsk jako svobodné město pod ochranou Společnosti národů, a Sársko pod správou Společnosti národů na 15 let. Další detaily zahrnují i vznik polského koridoru k moři a otázku Dánska ve vztahu k severní části Šlesvicka.
Vliv versailleského uspořádání na dvacáté století
Versailleská mírová smlouva vstoupila v platnost 10. ledna 1920 a měla hluboký dopad na mezinárodní panorama. Hovoří se o ní jako o klíčovém momentu, který formoval novou mapu Evropy a připravil prostor pro budoucí konflikty i diplomatické snahy o nový světový řád. Debata o tom, zda byla smlouva příliš tvrdošíjná, zůstává trvalým tématem historiků. Někteří ji vidí jako logický výsledek doby, jiní ji kritizují jako příliš omezující a vyvolávající frustrace, které přispěly ke vzniku druhé světové války.
Němci sice po podpisu hledali cesty revize podmínek, ale v rámci celé Evropy vedly změny v 30. letech k dalšímu militarizování a změnám v mezinárodním uspořádání. Funkční rámec Společnosti národů, která vznikla na ochranu míru, ukázal své limity, a to zejména v kontextu rostoucího napětí a nedůvěry mezi vůdci států.
V mezinárodním kontextu se Versailles stal symbolem pokusu o globální mír, který však vyvolal různé interpretace a často vedl k dalším konfliktům. Konference zůstává již více než století předmětem výkladů a diskuzí o tom, jak nejlépe vybudovat stabilní a spravedlivý mezinárodní řád, a jak zvládat vytyčené hranice, nároky a práva jednotlivých národů.
V rámci české historické reflexe byly debaty o tom, jak Versailles ovlivnila nejen Evropu, ale i myšlenkové proudy v národních dějinách. Diskuze o tom, zda a jak Versailles ovlivnila československý stát, zůstává živá i v současnosti, a to v kontextu širšíhooodtahu na střetnutí různých tradic a politických názorů v období mezi světovými válkami.
- Versailleská smlouva a Pařížská konference definovaly nové evropské uspořádání po 1. světové válce.
- Německo bylo uznáno jako poražený stát a čelilo řadě omezení a reparací.
- Vznik Společnosti národů měl podpořit kolektivní bezpečnost, avšak nebyl schopen zabránit dalším konfliktům.
- Československo z Versailles získalo praktické území jako součást mírového vyrovnání.
Celkově Versailles ukázal, že mír není jednorázový akt, ale komplexní proces vyžadující vyvažování národních zájmů, ekonomických realit a historických kontextů. Ačkoliv dnešní interpretace často hledají jasné odpovědi, skutečnost zůstává složitá a mnohovrstevná, a výklad jejího dopadu se vyvíjí spolu s novými poznatky historiků a proměnami mezinárodních vztahů.