Kostel Nejsvětějšího Salvátora je považován za jednu z nejcennějších raně barokních památek v Praze. Kdysi býval hlavním jezuitským chrámem v Čechách. Kostel v současnosti využívá římskokatolická akademická farnost, je také místem konání varhanních koncertů. Na varhany, pocházející v jádru již z poloviny 17. století, hrával v 80. letech 18. století po několik let také Jakub Jan Ryba, slavný autor vánoční mše „Hej Mistře, vstaň bystře“.
Jedním ze tří kostelů, které se nacházejí v areálu Klementina, je raně barokní kostel Nejsvětějšího Salvátora. Průčelí kostela se otevírá směrem ke Karlovu mostu a stojí na místě bývalého kláštera dominikánů s kostelem sv. Klimenta. V době husitských bouří klášter vypálili husité. S příchodem jezuitů do Prahy v roce 1556 nastalo rušné stavební období. Kostel se stavěl v několika etapách během let 1578-1714.
Na stavebních úpravách se podíleli významní umělci. Z počátku to byli zejména stavitelé Carlo Lurago a Francesco Caratti. Sloupořadí před vchodem se štukaturami vytvořil Giovanni Bartolomeo Cometa. Interiér v raně barokním stylu má bohatou štukovou výzdobu. Autorem je opět G.B. Cometa. Sochy v kostele jsou dílem sochaře J. J. Bendla, za pozornost stojí zpovědnice zdobené sochami 12 apoštolů. Na hlavním oltáři je obraz od Jana Jiřího Heringa.
V podzemní kryptě se nachází velká hrobka členů jezuitského řádu, mezi nimiž je zde pochován také obhájce českého jazyka Bohuslav Balbín. Do kostela sv. Salvátora na pražském Starém Městě byly vyzdvišeny čtyři zvony. Českým evangelíkům je darovali jejich němečtí kolegové. Informoval o tom Rostislav Bouchal z firmy Technické vybavení a elektrické pohony zvonů, věžní hodiny.
Nejtěžší ze zvonů váží 600 kilogramů, nejlehčí 220 kilogramů. Původní zvony z kostela byly podle Bouchala zrekvírovány během první světové války, nové se tak na věž vrátí téměř po 100 letech. Českobratrské církvi evangelické je darovala německá evangelická farnost v obci Quierschied u Saarbrückenu. Lidé uslyší zvony znít až v říjnu.
Zvon byl vyroben v roce 1960 a umístěn byl na věži evangelického kostela, který byl v obci v té době postaven. Protože ale věřící využívají hlavně další barokní kostel, novou budovu prodali. Nový vlastník se rozhodl věž zbourat, zvony z ní evangelíci darovali pražskému kostelu. Po převozu do Česka byly vyčištěny. Zapojeny budou také na automatický elektrický systém. Prvně se rozezní na začátku října při výročí založení kostela, dodal Bouchal.
Z dějin 20. století do roku 1925 sídlil v přední části Klementina Arcibiskupský seminář. Kostel sloužil také pro školní bohoslužby pražských středních škol a kázal zde řada významných kněží, mj. Alois Jemelka. V roce 1965 jej vystřídali křižovníci; po období rekonstrukcí se od roku 1989 obnovila pastorace pro studenty. V roce 1990 byla obnovena farnost pro studenty a v roce 2004 byla založena Akademická farnost, první tohoto druhu v České republice. Od 2008 ve farnosti opět působí jezuité.
Vedle duchovního rozměru kostel slouží jako kulturní a pedagogické centrum. V současnosti farnost spolupracuje s karmelitkami a nabízí široký duchovní a kulturní program. Kostel je dnes kulturním a duchovním centrem, které spojuje dialog víry s kulturou a vědou a slouží jako inspirativní prostor pro studenty i širokou veřejnost.
Historické části a stavební proměny
Stavba kostela Nejsvětějšího Salvátora, který svým zasvěcením připomíná řádový kostel římský (Il Gesú), se odvíjela od roku 1578. Plán stavby podle některých zdrojů vypracoval Fontana di Brusata. V první etapě do roku 1583 vznikl presbytář s dvojicí hranolových věží po obou stranách závěru, mezi něž byly vloženy obdélné kaple. Pouze věže a příčná loď se stavěly nově od základu, obvodové zdivo dlouhého chóru je v jádře gotické (ze 14. století). Bazilika trojlodí bylo vystavěno v letech 1600-1601.
Velmi podstatně zasáhl do stavebního organismu kostela Nejsvětějšího Salvátora architekt Carlo Lurago. V letech 1638-1640 provedl vestavbu empor (ochozů) v bočních lodích při presbytáři, v pátém desetiletí pak vestavbu empor v bočních lodích při hlavní lodi. Podobně jako v Innsbrucku byla i u Nejsvětějšího Salvátora v letech 1648-1649 na náklad Pavla Michny z Vacínova nad křížením zbudována polygonální kupole. Lurago také po roce 1653 upravil fasádu západního průčelí a přistavěl portikus. Typově se inspiroval průčelím florentského kostela S.
Na výzdobě kostela Nejsvětějšího Salvátora se podílela celá řada významných umělců. Na průčelí jsou sochy věhlasného raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla z let 1655-1660. Trojúhelníkový štít zdobí socha Salvátora (Spasitele) a čtyři sochy evagelistů. Následují sochy řádových „otců“, sv. Ignáce z Loyoly, sv. Františka Xaverského a atiku zdobí sochy církevních Otců, sv. Augustina, sv. Jeronýma, sv. Ambrože, sv. Řehoře Velikého a sv. Bazila. Socha sv. Klimenta poukazuje na zasvěcení nejstaršího kostelíka. Závěru chrámu dominuje velký hlavní oltář se sochami sv. Bartoloměje, sv. Klementa - světců, jimž byly zasvěceny původní kostely, také sv. Václava a sv. Vojtěcha. Obraz s námětem Proměnění Páně na hlavním oltáři namaloval v roce 1632 Jan Jiří Häring. Následují oltáře sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského s významnými díly od Hellicha. Na severní a jižní stěně lodi visí obrazy Apoteózy sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského (1710) od Jana Jiřího Heintsche. Dvě mramorové kropenky před mříží a podlaha ze sliveneckého mramoru patří k původní výbavě.
Kostel prošel v 20. století několika rekonstrukcemi, ta největší probíhala 1971-1987. Druhá oprava 1994-2006 se týkala fasády presbytáře. Z dějin 20. století do roku 1925 sídlil v přední části Klementina Arcibiskupský seminář. Kostel sloužil také pro školní bohoslužby pražských středních škol a kázal zde řada významných kněží, mj. Alois Jemelka. V roce 1965 jej vystřídali křižovníci; po období rekonstrukcí se od roku 1989 obnovila pastorace pro studenty. V roce 1990 byla obnovena farnost pro studenty a v roce 2004 byla založena Akademická farnost, první tohoto druhu v České republice. Od 2008 ve farnosti opět působí jezuité.
Současnost klade důraz na dialog mezi vírou, kulturou a vzděláním. Období a klíčové události 1578-1601 Základy, presbytář, rané trojlodí - Carlo Lurago, Francesco Caratti. V 1640s-1650s Empory, kupole, fasáda - Carlo Lurago.
