Nejdelší a nejsystematičtější dílo klasika křesťanské mystiky obsahuje zcela zásadní nauku o duchovním životě: abychom mohli dojít sjednocení s Bohem a byli v něj přetvořeni, musíme projít temnou nocí vnitřního očištění. Úspěch přitom závisí jak na Bohu, tak i na člověku. Co můžeme udělat ze své strany, aby se dílo zdařilo?
Jak se máme chovat, abychom správně reagovali na Boží vedení? Jak poznáme období, kdy nás Bůh začíná pozvedat ke kontemplativnímu životu? Na tyto a další praktické otázky autor vyčerpávajícím způsobem odpovídá s hlubokou zkušeností, kvalitním vzděláním i na základě Božího osvícení. Spis tvoří soubor s knihou Temná noc.
Kniha je s tituly Temná noc a Výstup na horu Karmel součástí kompletu, jež je završen knihou Živý plamen lásky. Jestliže o celé nauce svatého Jana od Kříže jeden z jeho současníků právem prohlásil, že „tam, kde i ti nejskvělejší spisovatelé, jak se zdá, končí, náš ctihodný otec začíná“, pak to dvojnásob platí o této knize. Jde o dílo, ve kterém Mystický učitel prostřednictvím komentáře ke své stejnojmenné básni přibližuje vrchol života člověka s Bohem, zralé stadium duchovního manželství: lidská osoba je zde vtažena do vnitřního života božské Trojice mocným a jemným působením Ducha svatého. Poprvé je tento spis uveřejněn v češtině i s textovými variantami první redakce v poznámkách.
Jan své nejkrásnější mystické básně a některé z jeho neznámějších spisů (Výstup na horu Karmel, Temná noc, Duchovní píseň a Žhavý plamen lásky), které jsou vlastně komentáře k těmto básním, napsal v žaláři. Jeho duchovní spisy jsou jedním z pilířů nauky o křesťanské mystice, proto byl v roce 1926 prohlášen za učitele církve. Český soubor Janových básní zahrnuje Temná noc, Duchovní píseň, Živý plamen lásky a další texty, které jsou klíčové pro porozumění jeho dílu.
Byl vyděděn a musela ho do svého skrovného domku přijmout Kateřina, a také naučit řemeslu tkalce. Aniž by pohrdal lidskou láskou, cítil náklonnost k objevování těch divů lásky, již Kristus zjevil a slíbil těm, kdo ho budou následovat. V jedenadvaceti letech tedy požádal o vstup do karmelitánského kláštera v Medině a započal tam studia, která ho měla dovést až ke kněžství. Studium jeho bystrý a argumentačně schopný rozum okouzlovalo, zatímco modlitba a askeze ho vnitřně i tělesně tříbily.
K tomu účelu pro sebe zvolil malou a tmavou celu, a to jen proto, že měla okénko, z něhož bylo vidět na presbytář kostela. Zde trávil dlouhé hodiny pohroužený do kontemplace svatostánku. Když byl vysvěcen na kněze, byl téměř rozhodnutý, že se bude věnovat ještě přísnější a osamělejší formě života. A právě při příležitosti jeho první mše svaté sloužené v Medině došlo k setkání se svatou Terezií z Avily. Byla to ona, kdo ho vlivem své svatosti a zralosti vtáhl do svého poslání reformátorky starobylého karmelitánského řádu.
A byla to sama Terezie, kdo mu nastříhal a ušil prostý hábit z hrubé vlny a pomohl mu při prvotní organizaci nadmíru chudičkého kláštera v Durvelu mezi hrstkou řadových domů, zapadlého na venkově. Zde se začal příběh prvních bosých karmelitánů, kteří žili v takřka poustevnické samotě. Modlitbu přerušovali pouze, aby něco málo pojedli a aby šli do blízkých osad kázat rolníkům prostým vší církevní péče. Nicméně Jan v té blažené samotě nemohl dlouho zůstat.
Brzy bylo zapotřebí založit další kláštery; pak ho chtěla mít Terezie s sebou v Avile a nechala si pomáhat při formaci mnišek, jichž byla převorkou. Činnost dvou reformátorů však nebyla příznivě nahlížena mnoha jinými bratry a mniškami, kteří se cítili téměř uraženi jejich počínáním. Tehdy byla veškerá komunikace těžká a snadno se šířily předpojaté zprávy. A tak právě tichého a pokorného Jana od Kříže nespravedlivě nařkli z rebelství a uvěznili ho ve velkém klášteře v Toledu, kde byl zavřen do vlhké a tmavé komůrky. Zůstal tam bezmála devět měsíců. Dostával jen chléb a vodu, měl jedinou tuniku, která mu hnila na těle, zatímco ho užíraly blechy a stravovala horečka.
V té strašlivé temné noci ho však Bůh zalil světlem a láskou. Z roztrženého Janova srdce vyprýštily světlem prozářené milostné básně, nejvřelejší, jaké kdy byly ve španělském jazyce napsány. Skládal zpaměti, aby vyjádřil výkřik duše hledající Boha, jako snoubenka hledá svého milého, jímž se cítí být náhle opuštěna. V noci vězení, postupem těch děsivých měsíců, započal Jan svou cestu k srdci Písma svatého, v němž se vsazená nachází Píseň písní - slovo lásky, kterou Bůh zjevil svému lidu a své církvi.
I náš vězeň tedy složil svou Duchovní píseň, téměř básnický komentář biblického textu znovu utvořeného s bohatstvím obrazů, barev, zvuků, krajin, vzpomínek a toužebného vzývání. Když se mu po devíti měsících podařilo z vězení utéct, odnášel si s sebou malý sešitek. Následující léta strávil tak, že téměř bez ustání zastával úřad představeného, obecně milovaného a uznávaného, i když tak trochu stranou, vyhledávaného těmi, kdo si přáli být vedeni na cestě k Bohu. A těm (předně mniškám, ale i některým laikům) vysvětloval Jan od Kříže palčivé nároky lásky Boží.
A činil to způsobem, jakému se naučil ve vězení: psal básně, jež komentoval, odvolával se při tom neustále na Písmo svaté a na svou nejosobitější zkušenost. Všem připomínal, že „úmysl člověka má větší cenu než celý svět, a proto jenom Bůh ho je hoden!“ S rozhodností vyučoval náročné cestě nahé víry, která si nežádá ničeho jiného než Boha. Především kláštery založené Terezií přirozeně vztahovaly po Janovi ruce. Přály si přijmout a mít za duchovního vůdce Jana od Kříže. Kontemplativním duším opakoval své překrásné básně a skládal nové, a pak se pokoušel o jejich výklad, komentář; použil k tomu veškerou teologii, již vystudoval, a Jan měl mimořádnou argumentační inteligenci a sílu!
Na Duchovní píseň se připojily Temná noc, pak Plamen lásky žhavý s příslušnými komentáři, které skoro všechny zanechal nedokončené. Na sklonku svého života se znovu ocitl zahalen v temnotách utrpení a opuštěnosti. Ne všem se dařilo chápat jeho neuvěřitelnou jemnost, ač smíchanou s tolikou neústupností, když šlo o práva Boha a o úctu, jež náležela pravdě. Tak někdo zašel dokonce tak daleko, že ho pomluvil a pokusil se zhanobit ho u představených. Jedné mnišce řekl: „Nemyslete na nic jiného než na to, že všechno je Bohem stanoveno.“
A v těch neradostných letech komentoval své poslední dílo - Plamen lásky žhavý, jež je celé jediným planutím láskou. V devětačtyřiceti letech vážně onemocněl. Na nártu se mu otevřel nádor, který se mu nedařilo hojit. Jan prožíval svou nemoc v touze víc a víc se připodobňovat svému ukřižovanému Pánu. Ztotožnění bylo tak úplné, že se ho zmocňovalo pohnutí během obvazování, jak se zadíval na svou ubohou rozbolavělou nohu. Mezitím se blížila smrt. Pozdního večera dne 13. prosince roku 1591, když spolubratři shromáždění kolem jeho lůžka začali odříkávat modlitby za umírající, poprosil Jan, aby je přerušili a řekl: „Toto nepotřebuji.“
Jde o dílo, ve kterém Mystický učitel prostřednictvím komentáře ke své stejnojmenné básni přibližuje vrchol života člověka s Bohem, zralé stadium duchovního manželství, a proto bývá označován jako „učitel duchovních nocí, učitel lásky k bližnímu“. Tento sborník představuje pohled sv. Jana od Kříže na téma Bůh a jeho tajemství, která se odrážejí v modlitbě růžence a v úctě k Neposkvrněné Bohorodičce.
Důležité body z díla Svätého Jána od Kríža
- Temná noc ukazuje cestu očištění a sjednocení s Bohem.
- Náleží k nejvýznamnějším spisům křesťanské mystiky a odebírá se k duchovnímu manželství.
- Karmelitáni a Terezie z Avily sehráli klíčovou roli v šíření Janova díla a reformě řádu.
- Jan komentuje své básně prostřednictvím duchovních zkušeností a teologie.
Různé překlady a zpracování Janova díla pomáhají moderním poutníkům hledat moudrost pro duchovní růst a kontemplaci. Imprisoned in Toledo during the sixteenth century, St. John wrote about his spiritual struggles with a unique poetic vision, illuminating a path for the faithful to grow closer to God. He believed that a spiritual union was open to us, but not before experiencing the confusion and despair of a dark night of the soul.