Před námi je podobenství o pleveli mezi pšenicí, které Ježíš vyprávěl v souvislosti s královstvím nebeským a jeho eschatologickým očekáváním. Bratři a sestry, milí přátelé, kdo jste pozorně poslouchali už první čtení, postřehli jste, že stejně jako právě přečtený text bylo ze třinácté kapitoly Matoušova evangelia. A nejen to, obě podobenství mají více společného. Obě se odehrávají na poli. V obou se rozsívá zrno, dobrá setba. To druhé, kterým se chceme dnes zabývat, navazuje na to první, i když ta návaznost není v evangeliu výslovně zmíněna.
Co říká podobenství a proč má vysvětlení, které Ježíš sám podává
V prvém Podobenství o rozsévači se hovoří o zrnech, která dopadají na různá místa: některá na cestu, jiná na skálu a další do trní a teprve to poslední padá do úrodné půdy a přináší užitek. Dnešní Podobenství o pleveli mezi pšenicí se blíže zabývá zrny, která dopadla do úrodné půdy. A ukazuje, že s přinášením užitku to nemusí být až tak jednoduché, jak by se mohlo jevit z Podobenství o rozsévači. Obě podobenství mají společnou ještě jednu věc, která není obvyklá - mají vysvětlení. Ježíš sám vysvětluje svým učedníkům, co tato podobenství chtějí říct, co znamenají. Může nás to zaujmout, protože není běžné, aby Ježíš svá podobenství vysvětloval.
A tak učedníci se ptají na výklad | Ježíšův výklad podobenství je eschatologický, tedy míří ke konci světa a poslednímu soudu. Ta myšlenka může nahánět strach, ale obraz posledního soudu v tomto podobenství nás nemá děsit, ale povzbudit, spíš zabránit něčemu, co lidé rádi dělají. Když se zamyslíme nad Podobenstvím, uvědomíme si, že se v něm objevuje role těch aktivních služebníků, kteří jsou nakonec mimo a nemají co dělat. Ježíš jasně říká, že rozsévač dobrého zrna je On sám; Syn člověka, rozsévač plevele, nepřítel, je ďábel. Pole je svět a každý z nás jeho součástí. Ženci a při žni budou andělé boží, kteří oddělí plevel a pšenici.
Praktická analogie s polem a bramborami
Hned vedle kostela máme nasazeno pár řádků brambor. Krásně vyrostly, ohrnul jsem je a některé už odkvétají. Přesto, že jsem do kypré a pohnojené půdy nasadil pouze brambory, začal mezi nimi růst i všelijaký plevel. Brambory samy většinu plevele překonají, ale objeví se svlačec, který se vine mezi bramborami a může nakonec dohnat ke škodě. Lze použít to poučení i pro sbor: i když je přirozená dobrá setba, plevel se může objevit a vyžaduje rozlišování, co je skutečná úroda a co jen plevel, který by mohl zabít dobro setby, pokud by se zasáhlo příliš důsledně.
Hlavní obtíže při aplikaci podobenství do života sboru
V podobenství se mluví o pšenici a pleveli, o dobré setbě Božího Syna a špatné setbě Zlého. Zjevně - zlo a dobro. Ale v praxi není rozlišení tak jasné. Pozorujeme, že plně pochopitelný rozdíl mezi plevelem a pšenicí bývá často zpožděn časem růstu a nasazování klasy. Proto rozlišení na začátku může být klamné. V sboru to vede k debatám o tom, které aktivity patří mezi užitek a které jsou jen plevel. Mladí vítají moderní hudbu a technický pokrok; starší naopak a mají jiné pohledy na to, co je pro sbor prospěšné. Obě strany mohou mít při určité situaci pravdu, ale není naším úkolem vytrhávat plevel a zničit pšenici jen proto, že něco vnímáme jako rušivé.
A pak už je jen krůček k zbožnému: Pane, máme jít a vytrhat to?! Zrušit?! Zakázat?! Neposlušné vykázat do patřičných mezí?! A v extrémních Variacích i výčet, že staré a slabé převálcovat. Církev a každé společenství věřících je v pokušení moci. Podobenství nás má povzbudit k vytrvalosti a naději.
Co nám podobenství říká o našich motivech a o Bohu
Nejpodstatnější je uvědomění, že nejsem ten, kdo má druhé třídit a dělit na plevel a pšenici. Primárně nemám bojovat proti pleveli; mám být věrný Bohu, který trpělivě nechává, aby obě rostliny rostly spolu až do žně. Prožitek a výklad nás vede k poznání, že Bůh bere naši svobodu vážně - svobodu, která není návodem k boření druhých, ale k odpovědnosti za vlastní ovoce. Jak bývá zvykem v křesťanské tradici, Bohu jde o to, aby se lidé změnili z nitra.
Podobenství nám připomíná, že každý z nás bude jednou stát před Božím soudem a Bůh se nebude ptát na zlo druhého, ale na ovoce, které přinášíme my sami. V dnešní době si uvědomujeme, že to, co se zdá jako plevel, může být uvnitř nás samotných, a proto je nutné vytrvat v osobním růstu a obrácení. Příklady z historie ukazují, že odvážné kroky církve nepřinesou vždy okamžité výsledky, a přece se jejich vytrvalost vyplatí. Jan Hus a další svědci ukazují, že pokušení třídit lidi a vyřazovat je není v souladu s podobenstvím.
Jak aplikovat poselství podobenství dnes
Podobenství nám dává tři hlavní způsoby, jak s ním pracovat v našem životě a ve společenství:
- Rozlišovat mezi tím, co je skutečně užitečné a co je jen zdánlivý plevel, a pečovat o to, co přinese ovoce až do doby žní.
- Uvědomit si, že Bůh se rozhoduje pro trpělivost a svobodu, a že naše role není rychlé vyřazování nebo soud, ale péče o církev a svět s důvěrou v Boží plán.
- Upevňovat víru v to, že spravedlnost a konečné rozlišení přijde v době žní, kdy bude odděleno: co je z Boha a co zla.
V Etosu modlitby a víry se učíme zápasit s plevem uvnitř sebe samých a snažit se být pšenicí, která roste spolu s plevem, neboť Bůh chce, aby světlo a láska zvítězily v každém lidském srdci. Svatý Josemaría nám připomínal, že naše povolání je šířit pokoj a radost, ne zranit druhé v boji proti zlu. Mít srdce velké, všestranně chápající a neuzavírat se do klecí malicherných hádek je cestou, která vede k skutečné svobodě a růstu církve uprostřed světa.
Závěrečné shrnutí podobenství (bez uzavření)
Podobenství končí vyobrazením, kdy syn člověka pošle své anděly, aby posbírali pohoršení a uvrhli nepravost do ohnivé pece. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Takto rozvržený obraz nás vede k pokoře, naději a víře, že Boží trpělivost a soud přijde v rámci Ježíšova přikázání o lásce, kterou máme sdílet s ostatními, včetně těch, kdo nám nejsou na první pohled sympatičtí.
Vladimír Solnický - Podobenství o plevelu mezi pšenicí
tags: #podobenstvi #o #pleveli #mezi #psenici