Pomník kardinála Rainalda Brancacci, který je pravděpodobně spojen s Felice Brancaccim jako ekonomem freskářů Masaccio a Masolino ve Santa Maria del Carmine ve Florencii, je dílem Donatella a Michelozza. Byl vyřezáván převážně v dílně, kterou Donatello zřídil v Pise, a poté smontován v Neapoli. Jde o směs florentských a neapolských prvků, tedy exportovaný styl přizpůsobený místním tradicím. Práce pravděpodobně začala za života Rainalda Brancacci, který zemřel 5. června 1427.
Na rozdíl od monumentu anti-pape Florencii není tento pomník natolik inovativní; s největší pravděpodobností byl Michelozzo hlavním odpovědným za jeho návrh a realizaci. Z italského kontextu vychází, a přitom nosí ovlivnění Benátsko-neapolského prostředí, což odráží tiché setkání florentské formy s neapolským vkusem.
Další částí související linie je popis monumentu z jiné lokace, který se vydává cestou podobného vývoje, a to prostřednictvím středověkých a renesančních motivů, jejichž formální jazyk v sobě kombinuje florentské precizní detailní zpracování s neapolskou monumentalitou.
V dalších souvislostech se objevují věty o důležitých procesech pohřbů a převozech, které ilustrují, jak se renesanční tradice pohřbívání a mozaiková výzdoba propojují s politickými i církevními fakty tehdejší doby.
Historické souvislosti českých událostí a jejich význam pro kulturní dědictví
Z baziliky sv. Petra ve Vatikánu byly za účasti české delegace vyzdviženy ostatky kardinála Josefa Berana. V pátek budou převezeny do Prahy a v pondělí uloženy v katedrále sv. Víta. Plní se tak poslední přání duchovního a politického vězně, jemuž komunistický režim znemožnil návrat do vlasti za jeho života i po smrti.
V místě posledního odpočinku papežů bylo tělo uloženo od Beranovy smrti v roce 1969. Převoz ostatků povolil počátkem letošního roku papež František. Po vyzdvižení ostatků se večer uskuteční liturgie v papežské koleji Nepomucenum, kde se s kardinálem budou loučit tamní seminaristé a krajané. Beran v Nepomucenu bydlel od února 1965 do své smrti 17. května 1969. Mši bude sloužit slovenský kardinál Jozef Tomko a ostatky budou ještě poté do noci vystaveny k projevení úcty v kolejní kapli.
Posledního rozloučení s kardinálem Beranem v Římě se účastní česká delegace složená ze zástupců katolické církve i státu. Vede ji ministr kultury Ilja Šmíd (za ANO), jehož v pátek čeká schůzka s vatikánským státním sekretářem kardinálem Pietrem Parolinem a sekretářem pro styky Richardem Gallagherem. Delegaci do Vatikánu měl vést ministr zahraničních věcí Martin Stropnický (ANO), svou účast však zrušil ze zdravotních důvodů a nahradil ho ministr kultury Šmíd. Církev reprezentuje několik českých a moravských biskupů a také biskupové z Polska a Slovenska.
V pátek dopraví letecký speciál s delegací Beranovy ostatky do Prahy. Armádní letadlo přivítá v Česku předseda Senátu Milan Štěch a ministryně obrany Karla Šlechtová; v okamžiku příletu do země se rozezní na Beranovu počest zvony. Po několika zastávkách po příletu do Prahy budou ostatky kardinála Berana umístěny ve Strahovské bazilice.
V sobotu 21. dubna vyjde procesí ze Strahova na Hradčanské náměstí. V katedrále sv. Víta bude pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka sloužit mši, během níž bude vystavena lebka mučedníka sv. Vojtěcha. Po ní bude rakev s ostatky kardinála vystavena po tři dny k veřejné úctě.
Po večerní bohoslužbě 23. dubna bude uložena v katedrále, nikoli však pod zem, ale do nově zřízeného sarkofágu v kapli sv. Anežky. Pohřeb kardinála proběhne v pondělí, a to na slavnost sv. Vojtěcha, českého patrona, který je také úzce spjat s pražským arcibiskupstvím. Pozici pražského arcibiskupa se říká stolec svatého Vojtěcha. V katedrále je také od dnešních dnů nová socha sv. Vojtěcha, jejímž umístěním v chrámu se plní přání kardinála Berana.
Josef Beran žil v Římě od svého jmenování kardinálem v roce 1965 do své smrti v roce 1969. Komunistický režim neumožnil jeho návrat do vlasti ani po smrti, ač si ve své poslední vůli přál být pohřben v hrobce pražských arcibiskupů anebo v hrobu svých rodičů v Plzni. Z rozhodnutí papeže Pavla VI. Mše svatou k prvnímu výročí úmrtí tohoto mezinárodně uznávaného duchovního a významného českého teologa pak v pátek večer celebroval arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Jan Graubner.
Výjimečné události, při níž arcibiskup požehnal zbrusu novou mozaiku na Špidlíkově náhrobku, která se stala dílem architekta Paolo Marcianiho a P. Marka Rupnika, bylo přítomno mnoho významných hostů. Nechyběl například apoštolský nuncius v České republice Diego Causero, brněnský biskup Vojtěch Cikrle, členové římského a olomouckého Centra Aletti a patnáct výtvarných umělců z mezinárodně obsazeného Ateliéru duchovního umění v čele s Markem Ivanem Rupnikem, kteří pracovali na dokončení náhrobku zesnulého kardinála Špidlíka.
„V průběhu dvou dnů minulého týdne osadili výtvarní umělci z Ateliéru duchovního umění v Římě sarkofág kardinála Špidlíka mozaikami od slovinského jezuity pátera Marko Rupnika, který je ředitelem na Papežském institutu pro východní církve - Centro Aletti v Římě,“ informoval velehradský farář Petr Přádka. Náhrobek lemuje osm miniaturních biblických výjevů. „Ty kardinál Špidlík považoval za klíčové teologické výpovědi a sám se k těmto tématům ve svém díle s oblibou vracel,“ popsala mozaiku na sarkofágu tisková mluvčí České biskupské konference Monika Vývodová. Na podlouhlých stranách sarkofágu jsou to motivy s názvem Zvěstování, Ukřižování, Vzkříšení, Boží Moudrost; Povolání apoštolů, Josef egyptský a jeho bratři. V čelech náhrobku je Kristus ve slávě a Nebeský Jeruzalém. „Bylo pro mě velkou ctí, že jsem mohl být tvůrcem mozaiky na sarkofágu českého katolického teologa, kněze, jezuity a kardinála Tomáše Špidlíka,“ řekl Slováckému deníku spoluautor mozaiky, šestapadesátiletý Marko Ivan Rupnik.
Rakev se Špidlíkovy ostatky je v sarkofágu údajně uložena tak, aby kardinálovo tělo vyhlíželo ikonu Matky jednoty křesťanů v přilehlé stejnojmenné kapli baziliky. Ta je totiž spojená s římskou bazilikou Santa Maria Maggiore, poblíž které kardinál celý život působil.
P. Marko Ivan Rupnik se narodil před šestapadesáti lety v Zadlogu ve Slovinsku. V roce 1973 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Po studiu filozofie pokračoval ve studiu na Akademii krásného umění v Římě, kde také vystudoval teologii na Papežské univerzitě Gregoriana. Kněžské svěcení přijal před šestadvaceti lety. Pod vedením P. Tomáše Špidlíka dokončil před deseti lety doktorát na fakultě pro obor misie na Gregoriáně. Od té doby žije a pracuje na Papežském institutu pro východní církve - Centro Aletti v Římě, jehož je šestým rokem ředitelem. Svou tvorbu prezentoval v mnoha městech Itálie, USA, Slovinsku, Rusku, Rumunsku a Česku.
The Brancaccio tomb in Sant'Angelo a Nilo is an example of the floor-standing baldacchino type, based on Angevin tombs as well as Roman examples, reinterpreted in an early Renaissance architectural vocabulary usually attributed to Michelozzo. The sarcophagus, surmounted by a canopy supported by composite columns, is carried by marble caryatids - a favourite motif in Neapolitan tombs - which are probably the work of Michelozzo. Their identities are still uncertain, being either Christian Virtues or Classical Fates, although they appear to derive from Roman reliefs of religious processions but with an added movement that appears to capture an instant in the funeral ceremony.
Florencie: Srdce renesance
Oblasti vlivu a umělecké souvislosti
Pomník Rainalda Brancacci tak představuje příklad propojení florentských koncepčních a sochařských tradic s neapolským monumentalismem a s dynamikou, která se zrodila v rané renesanční architektuře a sochařství. Tento hybridní styl lze vnímat jako exportní produkt, který byl koncipován pro specifické prostředí a zvyklosti místních kostelů a pohřebišť, ačkoliv původně vychází z florentského myšlení a italské tkové dílny Donatella a Michelozza.
Shrnutí klíčových rysů
- kombinace florentských a neapolských prvků
- podíl Michelozza na návrhu a realizaci
- pozadí souvisejících pohřbů a církevně-politických dimenzí
tags: #pomnik #kardinala #rainalda #brancacciho