Kurfiřt (přejatý výraz z němčiny - Kurfürst, složenina ze slov küren tzn. volit a der Fürst tzn. kníže) byl říšský kníže s právem volit panovníka Svaté říše římské. Kurfiřt byl jeden z nejvyšších knížat Svaté říše římské s právem volit římskoněmeckého krále (později císaře). Tento titul spojoval mimořádnou politickou prestiž s významnými zeměmi a příjmy, často i s mincovním právem a vlastními… Kurfiřti (Electors) | Zlaté Rezervy.
Kurfiřt byl 1803 přiznán vládcům Bádenska, Hesensko-Kasselska, Salcburska (od 1805 Würzburska) a Württemberska. Titul kurfiřt byl říšský knížecí titul s právem volit římského krále a císaře a s sebou nesl řadu výsad, včetně mincovního práva. Sbor kurfiřtů byl formálně ustanoven Zlatou bulou Karla IV. z roku 1356 a později se rozšířil o další země, než zanikl roku 1806. Kurfiřti razili mince, což z nich činilo významné mincovní vydavatele.
Svatá říše římská zvolila panovníka prostřednictvím sedmi kurfiřtů, kteří tvořili kurfiřtský sbor. Před polovinou 13. století byl sbor volitelů složen ze všech říšských knížat, avšak od té doby se počet ustálil na sedmi: tři duchovní kurfiřti (arcibiskup mohučský, arcibiskup kolínský, arcibiskup trevírský) a čtyři světští kurfiřti (král český, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský). Odznakem kurfiřta byl kurfiřtský klobouk a plášť. Sbor kurfiřtů zvolil nového panovníka, ale korunovace císařem byla zvláštní procedura - císař byl korunován papežem, čímž symbolicky přijal nadřazenost světské moci nad církevní.
Koruna císařů, známá jako říšská koruna, má své zvláštní místo v historii. Koruna váží 3,5 kg a její čelenka je složena z osmi destiček; desky jsou zdobené filigrány, drahokamy a perlami a mezi nimi střídají smalty. Nad čelní deskou je rovnoramenný kříž a oblouk kamara s nápisem Konrád, z Boží milosti král Římanů. Koruna je ze zlata a obsahuje 169 drahokamů; největší kameny jsou na přední a zadní desce, z nichž dominující je velký safír ve tvaru srdce.
Koruna byla dlouho spojena s místem sídla říšských regálií. V době vlády Karla IV. byly říšské regálie v Praze, na Karlštejně, kde byly uloženy v kapli Svatého Kříže. Kromě císařské koruny patřily k říšskému pokladu i ostatky a relikvie: jablko (Globus Cruciger), korunovační kříž a Kopí svatého Longina. Císařské jablko bylo vytvořeno pravděpodobně pro korunovaci Jindřicha II. Velikého a je spojováno s klíčovými symboly vlády nad světem a Kristem.
Koruna Římských králů, zhotovená v Praze v císařské zlatnické dílně, má tvarově podobu inspirovanou francouzskými vzory. Obroučka je poseta liliemi Fleur de Lis a nad čelní lilií se zvedá kamará, s křížem nad ní. Průměr koruny je 66 cm, což odpovídá rozměrům lebky Karla IV. Koruna je trvale uložena v pokladnici v Cáchách a spolu s ostatky Karla Velikého slouží jako symbol říše. Dále existuje koruna italských králů - lombardská, také nazývaná železná koruna, která má dlouhou historii a pochází ze 4. století. Uvnitř čelenky je železný kroužek, který měl být vykován z hřebu ukřižovaného Krista; novější výzkumy však ukazují, že vnitřní kruh je z almost ryzího stříbra pokrytého patinou. Koruna je uchovávána v katedrále v Monze a byl posledním italským králem Ferdinand III. Tato koruna má tvar kruhové obručky s výřezy a má šestnáct paprsků, z nichž šest jsou nižší lilií a šest vyšších ve tvaru kříže; ozdobena je safíry, rubíny, smaragdy a diamanty a datuje se do let 1370-1380. Korunu Blanky, známou ve Wittelsbachích, se považuje za nejstarší anglickou korunu, vztahující se k původu Anglie a Karla IV. Doba vzniku této koruny je zhruba 1370-1380; královská koruna Blanky byla vyrobena jako svatební koruna Anny České a zůstala v Mnichově. Koruna Dolní Itálie a Německa byla v Německu a souvisela s dynastiemi a politickými sňatky.
V průběhu staletí se říše rozpadala a posouvala k decentralizaci moci. Teprve Zlatá bula Karla IV. v roce 1356 formalizovala pořadí voličů a potvrdila výsady kurfiřtů, přičemž první volič byl trevírský arcibiskup, a teprve poté kolínský a mohučský. Čtyři světské kurfiřty zahrnovaly českého krále, falckraběte rýnského, saského vévodu a markrabě braniborského. Český král měl zvláštní postavení a výhody, protože jeho země nebyla poddána dědictví římského krále. Zvolení panovníka vyžadovalo souhlas všech sedmi kurfiřtů; každé zdržení mohlo vést k dvojí volbě a bratrovražedným sporům.
Toto napětí vyústilo ve složité politické machinace, kdy se říše často potýkala s volbami vzdorokrálů a konflikty mezi kandidáty. Po smrti Karla IV. pokračovalo postupné oslabování říše, centralizace se ukázala být obtížná a vnitřní rozpory situaci dále zhoršovaly. Počátek 15. století přinesl nové výzvy a snahy centralizovat moc, které často narážely na odpor jednotlivých zemí a šlechtických rodů.
Kurfiřtská mincovní práva umožňovala vydávat mince a soustředit bohatství do rodových pokladnic. V průběhu 16. století byly některé korunky překonfigurovány a měly vliv na sběratelské okruhy. V kurfiřtech se odráží bohatá historie středověké Evropy a jejich mince tvoří významnou oblast sběratelství - zejména saské tolary a menší mince z 16. až 18. století.
- Kurfiřt jako titul s právem volby: definice a historický význam.
- Sbor kurfiřtů a jeho složení: duchovní a světské hlasy.
- Koruny a poklady: císařská koruna, Lombardská koruna a koruna Blanky.
- Symbolika korunek: kamery, liliemi, drahokamy a jejich význam.
- Politické procesy volby: Zlatá bula Karla IV. a její důsledky.
- Vliv kurfiřtů na mincovní právo a sběratelství dnes.
Na závěr lze říci, že kurfiřti hrají klíčovou roli v historickém vývoji římsko-německé říše, a jejich dědictví zůstává inspirací pro mincové sběratele a history ek.
