Jezuitský řád, přesnějším názvem Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu), je jedním z největších a nejvýznamnějších řeholních řádů římskokatolické církve. Mezi hlavní aktivity řádu patří mimo jiné i vzdělávací a vědecká činnost. Do českých zemí byli jezuité přivedeni v 16. století a začali aktivně podporovat vzdělanost ve všech stupních vzdělávacího procesu. Přítomnost Tovaryšstva Ježíšova je v Telči zřejmá na první pohled, jelikož působení tohoto řádu ovlivnilo podstatnou část stavebního fondu města.
V Telči vznikla díky iniciativě a finanční podpoře ovdovělé Františky Slavatové z Chlumu a Košumberka (rozené z Meggau) možnost postavit kolej a dům třetí probace (dnešní čp. 2) s vedlejším kostelem Jména Ježíš, seminář sv. Andělů (dnes čp. 74), a budovu jezuitského gymnázia (čp.). Základní kámen koleje byl položen v roce 1651 a již roku 1655 byla stavba koleje i s probačním domem dokončena jako trojkřídlá dvoupatrová budova kolem nepravidelného dvora. Svou monumentálností se vymyká z typologie okolní zástavby, a to nejen objemem, ale i svým jednoduchým až strohým vzezřením.
Stavebně se jezuitská kolej vymyká proporcím tehdejší běžné měšťanské zástavby nejenom v rámci náměstí, ale i městského jádra. Jedná se o druhý největší komplex budov hned po vedlejším zámeckém areálu. Dnešní stav je výsledkem několika pozdějších stavebních úprav, z nichž nejrazantnější proběhly na počátku 20. století. Fasády upravoval Václav Hübschmann, autor sgrafita na bočním průčelí. Dvorní fasády působí jednoduše až stroze, ale původně byly arkády mnohem rozsáhlejší.
Interiéry zůstaly zachovány v téměř nezměněné podobě. Přízemí a první patro jsou zaklenuty křížovými klenbami, místnosti ve vyšších patreste sklenuty pruskými plackami a částečně jsou plochostropé. Štuková výzdoba byla od počátku jednoduchá a strohá. Příkladem zajímavého prvku je neobvykle velkorysý vstupní prostor do krovů kostela, který býval obvyklejší u profánních staveb. Od roku 1657 zde byla otevřena lékárna a později také tiskárna.
Budova měla být užívána 17-19 členy řádu, ve skutečnosti byl tento počet o něco vyšší. Jelikož v prvních letech ještě nestál vedlejší kostel Jména Ježíš, bylo jezuitům povoleno používat protější kostel sv. Jakuba, při kterém byla pro tento účel vybudována nová sakristie. V době zrušení řádu za vlády císařovny Marie Terezie (1773) v Telči působilo 27 jezuitů, z toho byla víc jak polovina učitelů na šestiletém jezuitském gymnáziu. Ti zde učili až do roku 1774, kdy se gymnázium mění v tzv. hlavní školu. Po roce 1775 sloužila budova jako vojenská kasárna a svému původnímu účelu se vrací na konci 19. Od školního roku 1952/53 zahájila výuku rolnická škola.
Od té doby se v historických prostorách vyučuje ekonomickým disciplínám se zvláštním zřetelem k potřebám českého a moravského venkova. Název školy se několikrát měnil: nejdříve SZTŠ Telč, poté SEŠ Telč, z níž na počátku let devadesátých vzniká SOŠ Telč. Vzdělávací aktivity začala univerzita v Telči vyvíjet již v roce 2002, kdy byla v čerstvě rekonstruované posluchárně budovy SOŠ zahájena výuka pro čtyřicítku posluchačů kombinovaného studia oboru dějiny umění se zaměřením na památkovou péči a ochranu kulturního dědictví. Počátek Univerzitního centra Telč (UCT) začíná 19. března 2004, kdy byla podepsána darovací smlouva o bezúplatném převodu historického objektu jezuitské koleje.
Od akademického roku 2004/2005 zahájila výuku Ekonomicko-správní fakulta a otevřela v Telči obory bakalářského kombinovaného studia se zaměřením na ekonomiku, veřejnou správu, regionální rozvoj, cestovní ruch, bankovnictví a management. V letech 2009 až 2011 prošel objekt rozsáhlou rekonstrukcí a od roku 2011 UCT zahájilo činnost v nově zrekonstruovaných prostorách. Projekt kompletní rekonstrukce objektu probíhal za podpory Finančního mechanismu zemí Evropského hospodářského prostoru a Norska. Budova bývalého gymnázia je samostatným trojdílným objektem jezuitského areálu a se severním průčelím otvírá do ulic a parků v Telči.
Malá Strana v Praze má podobně bohatou historii: základní rys nastává s příchodem jezuitů a jejich radikální přestavbou v první polovině 18. století pod vedením Kryštofa Ignáce Dientzenhofera, který vytvořil monumentální barokní komplex s výrazným průčelím. Stavební materiál tvoří opuka a pískovec, interiér zdobí omítky s freskami. Po zrušení řádu v roce 1773 budova přešla do státních rukou a později byla začleněna do komplexu bývalé Dvorské kanceláře. Z dnešního pohledu je součástí areálu Poslanecké sněmovny ČR.
Historickým odkazem zanechal řád i v dalších městech: Znojmo představuje novou kolej v roce 1634 near kostela sv. Mikuláše, a gymnázium srozumitelně ukazuje ratio studiorum z roku 1599, které určovalo vzdělávací systém a v některých ohledech inspirovalo i moderní školy. Ve Znojmě jezuité zároveň rozšířili poznatky o vědě a vzdělání, a opatření, která přijali, odrážela jejich snahu o integraci didaktických metod a praktických dovedností.
V Klatovech zůstává dodnes jedinečná památka - katakomby, kde se uplatnila systematická péče o pohřbívání a ventilaci krypt, a to díky působení Bohuslava Balbína a dalších významných osobností. Jezuitská kolej, gymnázium a jezuitský seminář zde sloučily město s vysoce vzdělanou komunitou. V 17. a 18. století byly školy považovány za jedny z největších neakademických gymnázií v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Do Klatov patří i další poznámky: legenda o alchymistovi Fabianovi, který údajně hledal klíč k věčnému životu, zůstává součástí místního folkloru a výkladu historických prostor.
Jezuité kladně ovlivnili urbanistické a hygienické standardy v češtině, například zavedení kanalizace a vodovodů. Řád také působil jako sociální síť - lidé vyhledávali u jezuitů informace o novinkách, stejně jako dnes vyhledávají novinky na internetu. Příklady starých i mladších staveb a institucí ukazují, jak hluboký byl jejich dopad na městské prostředí a kulturu, od školství po architekturu a urbanismus.
Ojezuitích se dá v nadsázce říci, že fungovali jako sociální síť - když dnes hledáme informace o tom, co je nového ve světě, jdeme na internet. Klatované v sedmnáctém a osmnáctém století se šli zeptat jezuitů. Mezi významné osobnosti, které se zapsaly do historie klatovského jezuitského gymnázia, patřil i literát Bohuslav Balbín. Na Malostranském náměstí prý dodnes bloudí stín učence Fabian, alchymista a astronom, který je spojen s legendou o věčném životě, a jeho proroctví zůstala nezodpovězená. Fabián se ponořil do práce s fanatickou horlivostí a nakonec ho zřejmě zabil elixír a jeho svitky se ztratily, což přidává na mystice bývalého gymnázia.
V Telči i v dalších městech jezuité prosazovali rozvrh Ratio studiorum z roku 1599, který definoval vzdělávací principy až do období osvícenství. Důsledně se snažili vyučovat nejen jazyk, ale i logické myšlení a kulturu řeči, aby žáci uměli správně mluvit a zároveň přemýšlet. Tito učitelé byli aktéry, kteří formovali kulturní a intelektuální prostředí českých zemí a jejich historické dědictví je vidět jak v architektuře, tak v historii školství i urbanismu.
tags: #portal #jezuitskeho #gymnazia