Velkolepý projekt tvorby lázeňského areálu s mnoha uměleckými díly, citlivě zakomponovaný do krajiny, vypracoval zřejmě italský architekt G. B. Alliprandi na objednávku hraběte F.A.Sporcka.
Areál byl koncipován zrcadlově, na ose kolmo přetínající řeku Labe.
Stavby na levém břehu byly určeny společenskému životu, opačný břeh patřil záležitostem spíše duchovním.
Po dokončení lázní je evropská šlechta řadila mezi tři nejslavnější v tehdejší Evropě.
Kuks se stal brzy stejně slavný jako lázně Cáchy a Baden Baden.
První stavbou byla kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1697, která nahradila starší stavbu nad pramenem vody.
Pro časté návštěvníky nechal hrabě Sporck postavit v roce 1699 hostinec „U zlatého slunce“, který sloužil s pozdější přístavbou ještě donedávna jako obecní škola.
Ve stejné době přibyl most přes Labe a pod schody Dianina lázeň.
Před hostincem byla vodní nádržka a u ní zasazeny v roce 1732 dvě lípy, dodnes tu rostoucí.
V roce 1700 mohli hosté obdivovat letohrádek a veliký holubník a každým rokem pak přibyla další stavba.
Nejdříve větrný mlýn v prostoru dnešního hřbitova, který čerpal ze studny vodu k zalévání zahrady.
Pak dřevěné divadlo (v prostoru blízko dnešní školy) o rok později závodiště na pravém břehu Labe.
V nádherně upraveném divadle vystupovaly divadelní a operní soubory světové úrovně.
V roce 1724 zde zahájila svá představení první italská operní společnost na českém území.
Nedaleko divadla ukazovaly v samostatném stavení čas hodiny, na nichž se pohybovaly figurky, které představovaly biblické příběhy.
První kamenný lázeňský dům byl postaven v roce 1704 v místě nad dnešním kaskádovým schodištěm.
Smělá stavba tak nahradila prozatímní dřevěný objekt.
Spodní část lázeňského domu byla upravena na lázeň s dvanácti koupelnami.
V horní části byl bohatě zdobený sál s komnatami po stranách, odkud se vycházelo na promenádní arkády s překrásnou vyhlídkou do údolí.
V druhém poschodí sídlila část roku hraběcí rodina, proto byl lázeňský dům od té doby nazýván zámečkem.
Skutečný zámek byl dokončen až v roce 1710, vpravo od hostince U zlatého slunce.
Od dvouposchoďového zámečku dolů směrem k řece vedlo monumentální schodiště se širokým kaskádovitým zábradlím.
Voda tryskala z lastur v rukou pískovcových plastik Tritonů a dolů zábradlím tekly vodopády pěnící se vody.
(Schodiště je nyní citlivě zrestaurované.)
Po obou stranách schodiště se rozebíhaly promenádní zahrady s květinami, stromy a upravovanými keři.
Obě zahrady doplňoval vodotrysk a sochařská výzdoba s nejvíce obdivovanými sochami Diany a Aktaiona.
Pod schodištěm se nacházelo široké prostranství vydlážděné kamennými deskami.
Tam se scházela společnost ke koncertům, tanci a jiným zábavám.
Od tohoto prostranství vedly ve dvou obloucích kamenné schody až k řece.
Schodiště uprostřed doplňovala kamenná nádržka se sochou Polyféma.
V ústech držel píšťalu a v zádech skrýval hrací přístroj poháněný protékající vodou.
Na návštěvníky, které přivábila melodie, pro obveselení občas vystříkla z kolem rozložených lastur voda.
Výzdobu schodiště doplňovaly sochy symbolizující roční období - Venuše jaro, Ceres léto, Bakchus podzim a Saturnus zimu.
Dnes jsou ke zhlédnutí v Galerii F. A. Sporcka v hospitalu.
Pod terasovitými zahradami byly postaveny čtyři domy pro lázeňské hosty, které stojí dodnes.
Jen okolní terén nyní leží mnohem výše nad řekou.
Rostoucí zájem návštěvníků lázní vyvolal v sousedství stavbu dalších budov pro ubytování.
V roce 1724 vznikla správní budova a další hostinec.
Lázeňský areál pokračoval i na pravém pobřeží, se kterým jej spojoval dřevěný most se sochou Salvátora.
Na obou koncích zábradlí stály sochy harlekýnů, opatřené hracími strojky.
Na lukách za mostem bylo obdélníkové závodiště (rejdiště), zdobené 40 soškami kamenných trpaslíků.
Postavy trpaslíků znázorňovaly hrůzy třicetileté války (podle Callotových rytin) a také obličeje lidí, které hraběl neměl v lásce.
Na kratších stranách „bazénu“ stála socha medvěda a býka, uprostřed se vypínaly dva obelisky.
Na jednom vrcholu stála otáčející se dřevěná plastika ženy s mečem znázorňující Spravedlnost, na druhém pak socha Pravdy.
Oba tyto pojmy byly pro hraběte Sporcka velice důležité.
„Pravda a spravedlnost“ bylo totiž jeho životním heslem.
(Obelisky jsou nyní umístěny v zahradě hospitalu.)
Nedaleko závodiště stála besídka s fontánou a vodotrysky, holubník a na východním návrší Dům filozofů s bohatou knihovnou, zaměřenou na křesťansko naučná témata.
Mnoho z nich vydal hrabě Sporck ve svých tiskárnách v Lysé a v Kuksu, některé z nich byly ilustrovány nádhernými rytinami M. Rentze.
Knihovna byla zničena jezuity v roce 1729.
Návrší na pravému břehu vévodil špitál (nyní NKP Hospital Kuks) s kostelem Nejsvětější trojice a hrobkou knížecí rodiny v kryptě pod ním.
Stavba kostela s unikátním půdorysem nepravidelného osmiúhelníku byla zahájena v roce 1707 podle plánů Giovanni Batista Alliprandiho pod vedením stavitele Pietra Antonia Netolla a kameníka Giovanni Pietro della Torre.
Hospital se začal stavět o rok později.
Ten sloužil jako zaopatřovací ústav pro 100 starých a práce neschopných starců ze Sporckova panství, o které pečoval řád Milosrdných bratří.
Ubytovaní dostávali bezplatně stravu, ošacení, ubytování ve společných pokojích a základní lékařskou péči.
Kromě toho dostávali denně 62 dkg chleba, litr piva a měsíční kapesné 2 koruny a 16 haléřů.
Za to byli povinni zúčastňovat se několikrát denně bohoslužeb.
Nejvyššího věku 111 let se dožil chovanec, který zemřel v roce 1858.
Na provoz hospitalu věnoval hrabě Sporck základní kapitál ve výši 100 000 zlatých a roční výnosy jednoho velkostatku panství Choustníkovo Hradiště - Kuks s příslušnými dvory, lesy a pivovarem.
Správu nadace hospitalu, potvrzenou císařem Karlem VI. dne 28. 4. 1739, převzal Řád Milosrdných bratří 26. 3. 1744.
K hospitalu patřila zahrada s kaplí a za zahradou stál větrný mlýn.
Terasu před kostelem Nejsvětější Trojice zdobilo osm soch Blahoslavenství, dále sochy andělů Blažené a Žalostné smrti a Náboženství, které vznikly v letech 1712 až 1718 v sochařské dílně M. B. Brauna.
Na kostel navazovaly po obou stranách křídla budovy hospitalu a kláštera Milosrdných bratří dvě řady soch.
Na jedné straně stály alegorie 12 Ctností, na straně druhé 12 Neřestí.
Sochy byly opatřeny polychromovanými barvami.
Dokumentace barevnosti soch ani tvarů doplňků (například váhy Spravedlnosti nebo vřeteno Píle) se nedochovala, stejně jako socha Pohostinnost (nahrazena dílem B. Seelinga z roku 1833).
Sochy rovněž pocházely z dílny M. B. Brauna.
Kromě geniálního tvůrce se na výzdobě Kuksu podílela řada dalších umělců, jako například J. Kohl a B. Zwengs a Braunovy zaměstnanci Thery, Perlwanger a rodina kameníků Pacáků.
S lázeňským areálem Kuks souviselo kouzelné místo, cíl společných vyjížděk i tichého rozjímání.
Na nedalekém zalesněném návrší Nový les vytvořil M. B. Braun pro hraběte Sporcka přírodní galerii soch.
Areál, vzniklý v období let 1726 až 1733, se nazývá podle největší plastiky Betlém.
Hrabě Sporck nešetřil náklady, aby opatřil lázeňské místo nádhernou výzdobou a maximálním pohodlím.
Návštěvníkům zajistil mimořádné kulturní zážitky i příjemnou zábavu.
Do Kuksu přicházeli už v době výstavby věhlasní umělci.
Později v Kuksu často pobývali nejen umělci, ale také vlivné politické osobnosti, bohémové a filozofové.
Kromě lázeňských koupelí se lázeňští hosté nechávali obveselovat hudbou a zpěvem, v letních měsících navíc divadelními představeními, přístupnými i návštěvníkm.
Ve významných dnech bylo stříleno z moždířů a malých děl.
Na počest vzácných hostů doplňovaly nádherné večerní osvětlení ohňostroje vypalované v pestrých obrazcích.
Již jejich příjezd doprovázely zvuky troubených fanfár a slavnostní bubnování.
Na jejich počest pořádal hrabě velkolepé hostiny, lovecké štvanice, hudební a divadelní představení, sportovní zápolení na závodišti, projížďky na lodičkách po Labi a společné vyjížďky v sedle.
Je samozřejmé, že mnozí z nich navštěvovali pověstné lázně.
Přes veškeré radovánky si návštěvníci připomínali realitu života.
Z knížecí ložnice i ze zámeckých arkád na levém břehu byl po setmění vidět plamínek věčného světla za mřížovými vraty rodinné hraběcí hrobky pod schodištěm kostela na protějším svahu.
Nebyla to morbidní záliba hostitele.
Úsloví „Memento mori“ (pamatuj na smrt = člověk je smrtelný) bylo jedním z hlavních hesel doby baroka.
Se stejnou rychlostí, s jakou pohádkový Kuks vyrostl, Kuks po necelých čtyřech desítkách let slávy zanikl.
Z velkolepého areálu se do dnešní doby zachovalo jen torzo.
V roce 1738 zemřel hrabě F. A. Sporck a jeho dědicové jevili o Kuks malý zájem.
Vichřice a povodeň zničila o dva roky později závodiště, most přes Labe, letohrádek i holubník a zatopila lázeňské domy na nábřeží.
To znamenalo začátek konce lázeňské slávy.
Po opakovaných povodních a požáru v roce 1896 byly lázeňské budovy postupně bourány a v roce 1901 strženy i trosky zámku.
O tehdejší architektuře zámku a nádherné úpravě okolí si můžete udělat představu například před obrazem v dnešní expozici hospitalu a pak na dochovaném širokém schodišti, které k němu kdysi vedlo.
Z bohaté sadovnické úpravy na obou svazích lázeňského areálu také nezůstalo prakticky nic.
Urbanisticky dominantní celek hospitálu a kostela budovaný od r. 1707 stavitelem Petrem Netolou podle projektu G. B. Alliprandiho, za účasti vedoucího kameníka Petra della Tore.
Areál je doplněn o několik početných souborů soch z dílny M. B.
Areál tvoří: 1 komplex staveb špitálu a špitálního kostela Nejsvětější Trojice, sochařská výzdoba průčelí kostela, (sochy alegorie Víra, alegorie Naděje, alegorie Láska, znak Šporků, portál se sousoším Zvěstování P. Marii, 2 vázy) a štuková výzdoba interieru kostela, špitál vč. sochařské výzdoby štítu nárožního rizalitu Z křídla špitálu (2 sochy Andělů, sousoší Nejsvětější Trojice) a brány uzavírající nádvoří; 3 zvonička; 4 zahrada s ohradní zdí; 5 terasa se schodištěm ke kostelu; 6 hospodářská budova; 7 zahradní domek; 8 soubor soch alegorií Ctnosti (socha Víra, socha Naděje, socha Láska, socha Trpělivost, socha Moudrost, socha Statečnost, socha Cudnost, socha Píle, socha Štědrost, socha Upřímnost, socha Spravedlnost); 9 soubor soch alegorií Neřesti (socha Pýcha, socha Lakomství, socha Smilstvo, socha Závist, socha Obžerství, socha Hněv, socha Lenost, socha Zoufalství, socha Lehkomyslnost, socha Pomluva, socha Lstivost, socha Podvod); 10 soubor soch terasy před kostelem N. Trojice (socha Blahoslavení lkající, socha Blahoslavení milosrdní, socha Blahoslavení mírumilovní, socha Blahoslavení chudí duchem, socha Blahoslavení lačnící a žíznící po spravedlnosti, socha Blahoslavení trpící pro spravedlnost, socha Blahoslavení tiší, socha Blahoslavené čistého srdce, socha Anděl blažené smrti, socha Anděl žalostné smrti, socha alegorie Náboženství, klasicistní váza); 11 soubor soch dvora špitálu (socha Davida, socha Malý křesťanský bojovník (Miles christianus), socha alegorie Střídmost (z řady Cností)); 12 soubor soch Polyfémovy kašny (socha Polyféma, socha alegorie Jaro, socha alegorie Léto, socha alegorie Podzim, socha alegorie Zima); 13 soubor soch zahrady špitálu (socha Anděl Gloria, socha sv. Jeronýma, socha alegorie Architektura, socha alegorie Hudba, socha alegorie Sochařství, socha alegorie Geometrie, socha alegorie Poesie, socha alegorie Malířství, (pův. Hospitál Kuks založil hrabě František Antonín Špork na počátku 18. století jako zaopatřovací ústav pro staré muže, o které pečoval řád milosrdných bratří. Na výstavbě se podíleli významní umělci té doby, především architekt Giovanni Battista Alliprandi a sochař Matyáš Bernard Braun. Dominantou areálu je kostel Nejsvětější Trojice, který spolu s cyklem nástěnných maleb Tance smrti a alegoriemi Ctností a Neřestí tvoří unikátní umělecký celek. Součástí komplexu je také jedna z nejstarších barokních lékáren v Evropě - U Granátového jablka. Po rozsáhlé obnově v letech 2013 - 2015 nabízí hospitál návštěvníkům expozice věnované historii, baroknímu umění a lékárenství. Přilehlá bylinková zahrada zve k procházkám a odpočinku v autentickém prostředí. 20. 6. 2026 - 15. 8. 22. 8. 19. 8. 2026 - 23. 8. Každý rok si připomínáme důležitá výročí historických událostí i osobností nebo upozorňujeme na témata, která považujeme za podstatná.
Historie Kuksy je zároveň příběhem ducha a kultury, který se vyvíjel v průběhu času.
Kuks: Lebka, sochy, kostlivec a mizející sláva barokního zázraku
Hospital a kostel Nejsvětější Trojice tvoří dominantu celého areálu, kde se prolínají architektura a sochařství Brauna a Alliprandiho.
Dominantou celého areálu je bezesporu kostel Nejsvětější trojice, Jeho elegantně zvlněná fasáda obložená pískovcem upoutá na první pohled.
Jeho průčelí je zdobeno několika sochami.
Na vrcholu štítu stojí alegorie Víry, pod ní jsou na volutách umístěny alegorie Naděje a Lásky.
Nad vchodem do kostela je sousoší Zvěstování Panny Marie.
Na terase před kostelem stojí alegorická socha Náboženství a po jejím obvodu alegorie Blahoslavenství.
Náboženství je zobrazeno jako ženská okřídlená postava v jedné ruce držící kříž a v druhé knihu s písmeny alfa a omega.
Na terase před hospitálními křídly jsou umístěny alegorické sochy ctností a neřestí.
V pravo neřesti a v levo ctnosti.
Sochy na levo zobrazují následující ctnosti.
Sochy na pravo zobrazují následující neřesti.
Hněv, lenost, pýcha, obžerství, závist, lstivost, zoufalství, lehkomyslnost, pomluva, smilstvo, lakomství.
Neřestí je o jednu méně, než ctností.
Když si představíme, že všechny sochy před Hospitalem byly původně polychromované, muselo se jednat o neuvěřitelné divadlo.
Od poloviny 80. let 20. století byly sochy postupně nahrazovány kopiemi, které dnes před Hospitalem stojí.
Hospital byl koncipován jako společné bydlení, ve kterém almužníci bydleli v malých pokojících po dvou až třech.
V prvním patře hospitalu směrem do dvora vede po celé šířce chodba, odkud se vstupuje do kostela, nebo do lékárna.
Zajímavostí je ale nástěnná výzdoba.
Na stěnách chodby je namalován cyklus tak zvaného Tance smrti.
Na jednotlivých obrazech je znázorněna smrt, jak si odvádí někoho z lidí.
Jednou je to chudák, podruhé šlechtic, král nebo papež.
Symbolikou celého cyklu je, že před smrtí jsou si všichni rovni.
Nástěnné malby byli v minulosti po jedné z epidemií cholery zabíleny vápnem z důvodu dezinfekce.
Almužníci měli celodenně k dispozici domácí kapli do které se vstupuje z chodby a kaple navazuje v zadní části na kostel Nejsvětější trojice.
Na oltářní stěně je pověšen krucifix na jeho pozadí je namalován pohled na Jeruzalém.
V bočních výklencích je svatý Jeroným a svatá Maří Magdaléna.
Kostel nejsvětější trojice je oválná centrála s bočními kaplemy.
Obrazy na oltářích pocházejí mimo jiné z dílny Petra Brandla, který byl častým hostem Františka Antonína Sporka.
Z kostela se dá vstoupit do kaple, zakristie, ale také do hrobky.
Jedním z nejkrásnějších prostorů Hospitalu je bezesporu barokní lékázna U granátového jablka.
Lékárny byly běžnou součástí konventů Milosrdných bratří, protože jako špitální řád využívali lékárny pro léčení svých chovanců.
Kukská lékárna nesloužila ale pouze pro potřeby Hospitalu.
Mohli si do ní pro léky docházet i lidé z Kuksu a okolí.
Lékárna je vybavena původním barokním mobiliářem, ve kterém jsou uloženy dřevěné, skleněné a keramické stojatky na uchovávání léků.
Na lékárnické táře stojí kovaná granátová jabloň sloužící k zavěšení lékárnických vah.
Na táře a na podlaze stojí také lékárnické hmoždíře.
V barokních lékárnách se uchovávali jako léčiva nejrůznějšího původu.
Mnohdy dost bizarních.
Jako například, račí oči, prášek z mumie, nebio roh jednorožce.
Hlava jednorožce je umístěna nade dveřmi lékárny.
Ve skutečnosti se ale jedná o zub kytovce Narvala.
Na stropě lékárny je barokní freska, s námětem Caritas - křesťanské lásky, kde je Ježíš Kristus zobrazen jako lékárník.
František Antonín Spork nechal pod kostelem Nejsvětější Trojice vybudovat také rozlehlou hrobku pro sebe a své potomky.
Do hrobky vedou dva vstupy, jeden z kostela a jeden z terasy pod kostelem.
Říká se, že v hrobce hořelo věčné světlo, které ze své ložnice v zámku viděl František Antonín a takto si připomínal každodenně Memento Mori - Pamatuj na smrt.
Toto heslo bylo pro barokního člověka velmi důležité
František Antonín si jej připomínal mimo jiné i tím, že měl v ložnici vedle postele lebku svojí matky.
Sweerts - Sporkové žili v Kuksu až do roku 1945.
Poslední příslušnice rodu Katharina byla za druhé světové války členkou NSDAP a v květnu 1945 spáchala sebevraždu skokem pod vlak.
Braunův Betlém
Nedaleko od Kuksu se nachází ještě jedno krásné místo.
Dnes se mu říká Braunův Betlém, ale celý areál nechal vybudovat jako kratochvíli pro lázeňské hosty také František Antonín.
Dnes zde najdeme pouze torzo původní nádhery.
Sochy vytesané přímo do rostlých skal, poustevníci, svatí, scéna Narození Páně.
To vše bylo doplněné ještě poustevnami upravenými zahradami a vodotrisky.
Žil tu také poustevník který podával občerstvení příchozím, mimochodem byl to zaměstnanec hraběte Sporka.
Všechny scény byly barevně polychromovány a vypadali jako živé.
Někdo říká, že to byl Sporkův Dysneyland, ale muselo to být neuvěřitelně působivé.
Dnes je většina soch poškozených bez hlav, prošla tudy armáda, těžil se tu kámen, ale i tak se jedná o magické místo.
Na okraji Nového lesa, jak se tehdy místo jmenovalo stála socha nejprve Malého posléze Velkého křesťanského bojovníka, který svým mečem hrozil Jezuitům v Žírči.
Tato socha byla viditelná z oken jejich žírečské rezidence.
Areál Hospitalu byl v letech 2013 - 2015 rekonstruován nákladem půl miliardy korun z prostředků Evropské unie.
Je to kouzelné místo s bilinkovou zahradou, klidem vhodným k rozjímání.
tags: #portal #zvestovani #panny #marie #kuks