Adaptace ježíšovského příběhu v podání Martina Scorseseho diváka od samého začátku uvádí do skutečnosti, že předlohou filmu byla kniha řeckého „heretika“ Nicose Kazantzakise, nikoliv text biblických evangelií, jak je tomu ve většině případů. Dobovou kontroverzi to neumenšilo - bylo mnoho takových, kteří filmu vytýkali to, co tam kvůli úvodní poznámce ani být nemělo. Ve své době bylo i mnoho takových, kteří film odsoudili, aniž jej předtím viděli. Zpětně ani nepřekvapuje, že si Scorsese Kazantzakisovo podání tak oblíbil - oba se ve svých dílech často soustředí na fyzické aspekty lidského údělu. Pravda, Marty nám dnes už trochu měkne. Oproti předchozím vyznavačsky pojatým a s církvím životem svázaným Ježíšům je tento portrétován jako obyčejný člověk, místy až s neurotickými rysy, který nevznáší žádný mesiášský nárok. A to mnohé zbožné duše doslova drásalo.
Tradičním křesťanským divákům působila potíže i fantazijní pasáž, kde Ježíš sestoupí z kříže, ožení se, má děti a vůbec vede běžný život tesaře až do přirozené smrti. Scorsese se během přípravných prací na filmu seznámil s tehdy aktuálními teologickými proudy, stavem diskuse o tzv. „pozemském Ježíšovi“ a „kérygmatickém Kristu víry“ a dokonce si předplatil prestižní časopis Biblical Archeology Review, z nějž čerpal mnohé z vizuálních koncepcí. Scorsese se s problematikou vyrovnal se ctí a do fondu světové kinematografie přispěl lidsky velmi srozumitelným portrétem Ježíše, který si více než cokoliv jiného přeje agónii kříže přežít …a žít dál.
Franco Zeffirelli, režisér toporného spektáklu Ježíš Nazaretský, byl pověstí filmu natolik pohoršen, že ač Poslední pokušení Krista neviděl, pokoušel se porotě filmového festivalu v Benátkách rozmluvit, aby film přijala do soutěže. Ještě ostřejší byl v italské televizi, kde prohlásil, že Poslední pokušení Krista „je produktem židáckého kulturního kalu z Los Angeles, který se vyžívá v útoku na křesťanský svět“. Podobně nesmlouvavá byla i Americká katolická konference, která vyzvala k celonárodnímu bojkotu Scorseseho filmu - což byl nejsilnější odsudek kulturního počinu v jejích dosavadních dějinách.
Studio Universal bylo sice při výrobě poměrně liknavé (krátilo rozpočet, přeobsazovalo herce, odkládalo začátek natáčení, v obraně Scorseseho záměrů před místy až fanatickými kritiky se dvakrát nepřetrhlo, vznik filmu podmínilo tím, že Scorsese poté natočí komerční hit), ale nakonec se film zdárně dostal do kin. Jeho kontroverzi už dávno odvanul čas a mnozí z jeho tehdejších kritiků přiznávají, že Poslední pokušení Krista má něco do sebe.
Cyklus Velikáni filmu tentokrát přináší provokativní dílo Martina Scorseseho Poslední pokušení Krista. Film, který vznikl podle knihy Nikose Kazantzakise v roce 1988, vyvolal v době prvního uvedení nepokoje náboženského rázu a hrozby bombových atentátů na kina, která se snímek rozhodla hrát. Protesty se projevily v různých státech světa, i čeští duchovní vystoupili proti televiznímu uvedení. Tématem knihy i její filmové adaptace je totiž Kristus jako člověk váhající a pochybující.
Scorsese o zfilmování předlohy velmi stál a usilovně se potýkal s obtížemi, které realizaci bránily. Nakonec byl úspěšný u společnosti Universal, ovšem dostal k dispozici velmi omezený rozpočet. Výsledek však nízké náklady (šest a půl milionu dolarů) neovlivnily. Hledání smyslu života a jeho hodnot, jakož i problematika oběti jsou stěžejními tématy Scorseseho filmů (Taxikář, Zuřící býk, Alice tu už nebydlí…), ovšem potýkat se s tak zásadními otázkami prostřednictvím vzdorujícího Ježíše mělo vskutku provokativní charakter. Ježíš zde nechce být vyvoleným, a než se rozhodne přece jen naplnit svůj osud, dopustí se řady omylů a chyb. Ani na kříži není bývalý tesař zcela přesvědčen, že zvolil správnou cestu; musí ve snu prožít zbytek života jako obyčejný člověk, aby se s konečnou platností přesvědčil o smyslu své oběti.
Poslední pokušení Krista (The Last Temptation of Christ) - Režie: Martin Scorsese. Hudba: Peter Gabriel. Hrají: Willem Dafoe, Harvey Keitel, Verna Bloom, Barbara Hershey, Roberts Blossom, Gary Basaraba, Barry Miller, Irvin Kershner, Victor Argo, John Lurie, Leo Burmester, Tomas Arana, Alan Rosenberg, Nehemiah Persoff, Harry Dean Stanton, Peter Berling, David Bowie, Juliette Caton, Illeana Douglas, Steve Shill, Giovanni Cianfriglia a další.
Adaptace vyvolala nejen polemiku kolem historické věrohodnosti, ale i koncepční otázky týkající se lidského utrpení a volby oběti. Ve filmu je kladen důraz na lidskost Ježíše, na jeho pochybnosti a na hledání významu života mimo tradiční mesiášství. Tyto myšlenky rezonují s psychologickým i teologickým pohledem na postavu Ježíše a zároveň vyvolávají debatу o tom, jak má být Ježíš zobrazen ve výtvarném díle určeném pro široké publikum.
Vizuální koncepce Scorseseho díla, inspirované teologickými proudy té doby, čerpají z diskuzí o „pozemském Ježíšovi“ a „kergyma“ víry, a film díky tomu nabízí obraz člověka, který se vyrovnává s tíží osudu a zároveň hledá světlo v agónii kříže. Přes kontroverzi se ukazuje, že dílo má co říct i divákům bez vyhraněného náboženského postoje, a to prostřednictvím jasně formulovaných témat, jako jsou hledání smyslu, hodnota oběti a lidská odpovědnost za vlastní život.