Bazilika svatého Pavla za hradbami (Bazilika di San Paolo fuori le Mura) je jedním z nejvýznamnějších křesťanských kostelů v Římě a jednou ze čtyř papežských bazilik. Bazilika stojí mimo historické centrum na Via Ostiense a její název „za hradbami“ naznačuje polohu mimo Aurelianovy hradby.
Historie a vznik baziliky
Historie baziliky svatého Pavla za hradbami se začala psát již v 1. století našeho letopočtu, kdy císař Konstantin nechal postavit malý kostelík nad hrobem sv. Pavla. Kostel byl slavnostně vysvěcen v roce 324 papežem Silvestrem I. Bazilika prošla řadou rekonstrukcí: Theodosius I. a Valentinianus II. nechali původní kostel zbořit a vystavět novou, větší stavbu. Stavba byla zahájena v roce 386 a již v roce 390 vysvěcena papežem Siriciem, dokončena však byla až v roce 395 za císaře Honoria.
V průběhu staletí byla bazilika poškozena a znovu obnovována. První velká rekonstrukce přišla v 5. století po zemětřesení za pontifikátu papeže Lva Velikého. V 8. století byla bazilika terčem rabování Langobardů a poté Arabů, což vyvolalo vybudování opevnění a vznik městečka Giovannopoli. V 11. až 13. století došlo k řadě prací včetně výstavby kláštera a významných ozdob, které bývají připisovány k „zlatému věku“ 13. století.
Požár a obnova
V noci z 15. na 16. července 1823 zasáhl baziliku mohutný požár. Důvody se lišily od technických příčin až po mrazivou variantu svědectví: oheň mohl vzniknout po hádce dvou opilých dělníků. Požár zničil téměř vše - porfyrové sloupy explodovaly a znepřístupnil byl baldachýn Arnolfa di Cambia, některé mozaiky a Cavalliniho mozaika na fasádě. Vznikl nákladný a časově náročný proces obnovy.
Nove zvolený papež Lev XII. rozhodl, že baziliku je třeba obnovit do původní krásy. Architekt Pasquale Belli vedl obnovu od roku 1826 a začal bourat některé části, aby umožnil novou strukturu. Belliův tým odstranil portikus i zvonici a ponechal jen některé fragmenty mozaik. Postupně vznikla nová podoba, která improvizovaně navázala na původní styl. Hlavní část obnovy byla dokončena do roku 1854 a bazilika byla slavnostně vysvěcena.
V letech 1860-1931 proběhla další obnova: nová zvonice (1860), obnova fasády (1873-1884), dokončovací práce na vstupním portiku (zahájeny 1890, dokončeny 1928) a v roce 1931 dokončena křtitelnice a bronzové dveře Antonia Marainiho.
Architektura a hlavní prostory
Interiér baziliky odpovídá původnímu křídovému tvaru a je rozdělen do pěti lodí, oddělených deseti žulovými sloupy s carrarskými hlavicemi (20 v každé řadě). Kazetový dřevěný strop je bohatě zdoben zlaceními a v bočních lodích se nachází 36 fresek s výjevy ze života sv. Pavla, vytvořené v 19. století po požáru. Na freskách se podílelo několik umělců a cyklus byl dokončen kolem roku 1860.
Na bočních lodích jsou ve výklencích umístěny sochy apoštolů, a v hlavní lodi jsou poblíž confessione umístěny dvě sochy sv. Petra a sv. Pavla z 19. století. Portréty papežů podél zdí baziliky představují chronologický cyklus od sv. Petra až po současného papeže; poslední je osvětlen trvale.
Hlavní loď je oddělena od transeptu triumfálním obloukem s mozaikou z 5. století, která byla restaurována. Nad průčelím triumfálního oblouku se nachází mozaika z děl Gally Placídie a císařů Theodosius a Honorius, která připomíná spoluzodpovědnost císařů na stavbě. Uprostřed mozaiky se nachází Kristus Pantokrator a kolem něj čtyři evangelisté a 24 starších z Apokalypsy; dole jsou sv. Pavel a sv. Petr.
Ciborium, confessio a relikvie
Pod triumfálním obloukem stojí ciborium od Arnolfa da Cambio (1285) s gotickou edikulou a čtyřmi korintskými sloupy. V rozích jsou sochy sv. Pavla, sv. Benedikta, sv. Petra a sv. Timoteje. Před ciboriem a hlavním oltářem se nachází confessio s hrobem sv. Pavla; sarkofág byl nalezen v roce 2006 spolu s původní apsidou kostela z roku 324 a 395. Nad hrobem Pavla je umístěna schránka s řetězem, kterým byl Pavla připoután během domácího vězení v Římě; řetěz má devět článků a relikviář pro jeho uložení byl vyroben v roce 2009 pro trvalé vystavování.
Do baziliky vedou tři monumentální dveře. Centrální dveře (Maraini, 1929-1931) mají bronzové reliéfy zobrazující výjevy ze života apoštolů Petra a Pavla a Domine, quo vadis? Po stranách jsou mramorové sochy sv. Petra a Pavla z 19. století od Gregoria Zappala. Porta Santa, vročena pro Svatý rok 2000, má tři horizontální panely zobrazující roky příprav Jubilea 1997-1999 a latinský nápis AD SACRAM PAULI CUNCTIS VENIENTIBUS AEDEM - SIT PACIS DONUM PERPETUOQUE SALUS. Dveře Byzantské (Porta Bizantina) zůstávají uzavřené a slouží jako uzavírací dveře Brány smrti, používány od 1967 k uzavření Svaté brány během roku Svatého. Porta Paolina (dveře Pavla) pocházejí ze 20. století s reliéfem výjevů ze života sv. Pavla.
Atrium a fasáda
Před vstupem do interiéru dominuje atrium - největší v Římě - původně ze 14. století, poškozené požárem v roce 1823; dnešní podoba pochází ze 19. a 20. století a atrium obklopuje 150 sloupů z bílé žuly Montòrfano. V rohu stojí socha sv. Lukáše z roku 1893 od Francesca Fabi-Altini; uprostřed nádvoří je carrarský mramorový svatopavlův socha, držící meč a knihu, symboly mučednictví a Pavlova listu.
Fasádu chrání mozaika z let 1854-1874 od vatikánských dílen podle návrhu Filippa Agriocola a Nicoly Consoniho; fragments z 13. století od Cavalliniho mozaiky jsou zachovány v apsidě. Na zvonici (65 m) visí 7 bronzových zvonů, která byla postavena po rekonstrukci podle Polettiho návrhu a připomíná římskou hrobku na jihu Francie.
Křtitelnice a umění
Kaple Nejsvětější svátosti byla postavena v roce 1724; k jubileu v roce 1725 byla dokončena portiková rekonstrukce a razentně vyniká barokní sloh. Vybavení baziliky zahrnuje další oltáře a fresky; mezi okny je 36 fresek s cyklem výjevů ze života sv. Pavla, dokončený v roce 1860. V bočních lodích jsou 10 soch apoštolů a v hlavní lodi dvě sochy sv. Petra a sv. Pavla poblíž konfese.
Prohlídka a praktické informace
Bazilika a klášter představují významné poutní a turistické místo s bohatou atmosférou; vstup do baziliky je zdarma, klášter (chiostro) stojí 3 EUR. Hlavní vstup do baziliky je z opačné strany, než ze které vychází metro; nejpohodlnější přístup je z metra Basilica San Paolo (línia B), cca 5 minut pěšky. Informace pro návštěvníky zahrnují toalety a zázemí, jídelnu a obchůdek se suvenýry; klášterní dvůr je jedním z nejkrásnějších koutů areálu a stojí za krátkou zastávku.
Atrium je centrálním bodem návštěvy, pomáhá pochopit majestátní rozměry areálu a dovedně propojuje venkovní prostor s interiérem.
Pro robustness: hlavní dveře a Svaté dveře nabízejí pohled na bohaté reliéfy a symboliku; pro poutníky, kteří zvažují duchovní rozměr, může být interpretace Pavlova života a jeho utrpení zaměřena na duchovní význam v kontextu Jubilea a naděje.
Posvátné artefakty a významná místa
Hrob svatého Pavla se nachází pod hlavním oltářem a je chráněn mramorovým sarkofágem s latinským nápisem PAOLO APOSTOLO MARTYR; nad hrobem visí řetěz, kterým byl Pavla připoután během domácího vězení. Relikviář pro uložení řetězu byl vyroben v roce 2009, a vystavován je při zvláštních příležitostech. Postupně se na místě vyvíjel komplexní reliéfní a mozaikový výjev, který připomíná dávné dynamiky křesťanského víry a dějin církve.
