V době kolektivizace byla cesta rozorána a neexistovala, popisuje při chůzi z Litovic do Hájku předsedkyně spolku Poutní Hájek Kateřina Pařízková. Cesta vede mezi poli, odkud je k vidění i České středohoří. Po revoluci se ale okolní obce rozhodly, že cestu obnoví. Spolek Hostivít tady pak vysadil nádhernou jednostrannou lipovou alej. Barevnost kaplí se sice liší, všechny jsou ale osm metrů vysoké a čtyři metry široké. Opravovat se musí každých dvacet let, protože stojí v krajině vystaveny větru a dešti. Často tak působí neopraveně.
Poslední kaple stojí na území Červeného Újezda, na dohled od kláštera. Zbýval poslední kus cesty, dlouhý asi 600 metrů. Poslední velká veřejná pouť se tu konala v roce 1949, pak klášter zavřeli a sloužil mimo jiné jako internační tábor pro kněží. Posléze tu bylo vojenské skladiště. Pouť obnovili po revoluci v roce 1989. Klášter, v jehož areálu loreta stojí, dostali zpět františkáni. Lipová alej, která spojuje centrum Jičína s Valdštejnskou lodžií, je unikátní přírodní památka.
Čtyřřadé, necelé dva kilometry dlouhé stromořadí je orientováno tak, že v den letního slunovratu na jednom jeho konci slunce vychází a na druhém zapadá. Další pozoruhodný detail z dílny Valdštejnových architektů. Původně alej čítala více než 1100 lip malolistých. V dnešní době je jich zde okolo 900. Tyto stromy však nejsou původní z doby Valdštejna, neboť alej byla průběžně obnovována dosazováním. Při jejím zakládání údajně asistovalo vojsko a celé stromořadí bylo zasazeno na pouhé tři výstřely - na první vojáci vyhloubili díry, na druhý stromy zasadili a při třetím strom zasypali. Jedná se však pouze o legendu.
Lipová alej je součástí ojedinělé barokní krajinné kompozice, kterou v letech 1630 až 1634 vytvořil raně barokní italský architekt Giovanno Pieroni. Stromořadí je přírodní spojnicí Valdštejnského paláce v Jičíně s letohrádkem v Libosadu a s kartuziánským klášterem ve Valdicích na ose východu a západu slunce za zimního slunovratu. Albrecht z Valdštejna v ní viděl i pietní a vznešenou cestu k místu svého posledního spočinutí v hrobce kostela kartuziánského kláštera ve Valdicích.
Článek je součástí seriálu StromyDub cer v parku na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích, dále jsou zmíněny Lípa Jana Gurreho v Římově, Lípa malolistá u hřbitova v Římově a další vzácné stromy. Mezi zámkem a kaplí svatého Jana Nepomuckého ve Sloupu v Čechách cestu lemuje lipová alej. Obecní web uvádí, že alej byla vysázena při založení kaple v roce 1740 Janem Josefem Maxmiliánem Kinským. Již v roce 1779 došla pro svou jedinečnou krásu pochvaly od císaře Josefa II. při jeho návštěvě Sloupu. Alej s 80 lipami je dlouhá 320 metrů a od 1. 1. 1996 je registrována jako významný krajinný prvek. Web o Lužických horách dodává, že od zadní brány zámeckého parku vede severozápadním směrem asi 500 m dlouhá lipová alej ke kapli sv. Jana Nepomückého.
V roce 2019 soutěžila o titul alej roku. Lipová alej je snad stejně stará jako zámek a kaple. Ke Sloupu už prostě patří ale málo kdo o ní ví. Kaple i zámek je prohlášen za památku a nachází se ve vesnické památkové zóně. Což je jedině dobře. Už se našlo pár lidí, kteří chtěli stavět domy a zničit alej. Znovu v roce 2021 (s chybným textem) -> Alej patří momentálně (společně s kaplí svatého Jana Nepomuckého) obci, která se stará o její revitalizaci. Dle vyjádření starosty při akci Výlet za památkou bylo zpracováno několik variant - od totálního vykácení a znovuvysázení (poněkud brutální cesta) přes výsadbu nových stromů mimo dočasnou linii a po vzrůstu nových stromů vykácení těch původních (totální ztráta původního smyslu aleje) až po tradiční postupné nahrazování dožilých stromů (tak, jak to nejspíš probíhalo po celou dobu existence aleje, stromy jistě nejsou všechny stejného věku). Mnohé stromy jsou, ač to zvenčí není vidět, zcela ztrouchnivělé a duté a při poryvech větru dochází k jejich pádu. V brožuře Zámecká a pohřební kaple sv. Jana Nepomuckého ve Sloupu v Čechách kolektivu Václav Zeman, Miroslav Kolka a Ivan Peřina je zmínka, že „V roce 1830 doznala lipová alej proměny. Stromy byly doposud dle francouzského způsobu formálně upravovány do podoby geometrických stěn, avšak nyní byly koruny sestřiženy přirozeně, čímž se alej velmi prosvětlila.“
Unikátní barokní krajinná kompozice a význam pro krajinu
Lipová alej je součástí ojedinělé barokní krajinné kompozice, kterou v 16. století až do 17. století vytvořil italský architekt Giovanno Pieroni spolu s prací Valdštejnského rodu. Stromořadí slouží jako spojnice mezi významnými místy - Valdštejnským palácem, letohrádkem v Libosadu a klášterem ve Valdicích. Albrecht z Valdštejna viděl v aleji pietní a vznešenou cestu k místu svého posledního spočinutí. V prezentační rovině jde o důkaz dlouhodobého kulturního a krajinářského významu, který přesahuje samotné stromy a zasahuje do historie regionu a architektury.
Současná péče a výzvy
V současnosti je alej chápána jako významný krajinný prvek s ochranou a pravidelnou údržbou. Ochrana a revitalizace vyžadují citlivý přístup k existujícím stromům, jelikož mnoho z nich je dutých a podstatně ovlivněných větrnými podmínkami a stárnutím. Debata o budoucnosti aleje zahrnuje varianty od pečlivé obnovy doživých stromů po postupnou výstavbu nové linie mimo stávající korunu a poté obnovu původní linie tak, aby zůstala zachována estetika a historický kontext.
Popis cesty a jejího významu pro poutní místa je propojen s historií kláštera a s místní komunitou, která se o slavná místa stará. Lipová alej spojuje regionální kulturu, architekturu a přírodu a zůstává symbolem kontinuity mezi minulostí a současností.
