Na začátku všeho stojí víra v Boha Stvořitele a tajemství Trojice, které formuje nejzákladnější rámec křesťanského uvažování o světě, člověku a smyslu života. Tajemství Nejsvětější Trojice je ústřední tajemství víry a křesťanského živo ta; nestačí jej plně vzít na vědomí, ale musí být chápáno jako středobod osobního vztahu s Bohem a s bratry v církvi. Tajemství je to, co rozum přesahuje. jak to že jeden zmokne a nachladí se a druhý zmokne a nic mu není.
1. Pravidla účasti na bohoslužbách a dny zasvěcené
O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností účastnit se mše; kromě toho se zdrží práce a činností, které jsou na překážku bohoslužbě a radosti, vlastní dnu Páně, nebo náležitému duševnímu i tělesnému zotavení. Pokud z důvodu nedostatku duchovních nebo z jiného závažného důvodu není možná účast na mši, velmi se doporučuje, aby se věřící účastnili bohoslužby slova, jestliže se koná podle předpisů diecézního biskupa ve farním kostele nebo na jiném posvátném místě, nebo aby se věnovali po náležitou dobu modlitbě buď sami, nebo v rodině nebo ve společenství rodin.
2. Svědectví svědomí a vyznání hříchů
Každý věřící, jakmile dospěl do věku užívání rozumu, je povinen alespoň jednou za rok upřímně vyznat své těžké hříchy. Každý věřící je po svém prvním svatém přijímání povinen alespoň jednou za rok přistoupit k svatému přijímání. Toto přijímání je povinen splnit v době velikonoční, pokud je ze spravedlivého důvodu nesplní v jinou dobu během roku.
3. Post a pokání během popeleční středy a Velkého pátku
Pokání zdrženlivostí i újmou se zachovává na Popeleční středu a na Velký pátek, v den utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista. Každý pátek, pokud na něj nepřijde církevní slavnost, je dnem pokání. Forma pokání je půst od masa, nebo jiný kající skutek či modlitba. Celá postní doba je časem kající praxe církve.
4. Zásady ekonomické podpory církve a sociální spravedlnost
Křesťané jsou povinni přispívat na potřeby církve, aby měla prostředky nutné pro bohoslužby, apoštolát, charitativní činnost a přiměřené vydržování těch, kdo jí slouží. Zároveň je třeba usilovat o sociální spravedlnost a ze svých příjmů podporovat chudé, pamětlivi příkazu Páně. Zásadní odpovědnost věřících za sdílení prostředků tak podporuje činnost církve a pomáhá potřebným ve společnosti.
5. Zásvěcené svátky a jejich platnost
Zasvěcené svátky mají stejnou platnost jako neděle a účast na mši a pracovní klid je o nich závazná stejně jako v neděli. Mezi hlavní svátky patří Narození Páně (25. 12.), Zjevení Páně (6. 1.), Matky Boží Panny Marie (1. 1.), Neposkvrněné početí Panny Marie (8.), Nanebevzetí Panny Marie (15.), svatý Josef (19.), svatí Petr a Pavel (29.), Všech svatých (1.). Česká biskupská konference může počet zasvěcených svátků upravit podle místních podmínek; v současnosti byla redukována na dva svátky: Narození Ježíše Krista a Panny Marie, Matky Boží. Tyto svátky věřící světí jako neděli světským klidem a návštěvou bohoslužby. Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivosti od masa i újmy v jídle (zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let).
6. Katechismus, víra a věda
Katechismus katolické církve předkládá uspořádaný a souhrnný výklad podstatných a základních složek křesťanského katolického učení, a to ve světle druhého vatikánského koncilu a celkové tradice církve. Bible odpovídá na otázku: Kdo? Bůh. A věda na otázku: Jak? Bible je učebnicí náboženství a ne geologie nebo archeologie. Zpráva o stvoření v 6 dnech je nádherná báseň na Boží dílo; nemusí vyhovovat fyzikům a dalším vědcům. Teorie evoluce od Karla Darwina se může pojímat jako součást lidské touhy po poznání, přičemž věřící mohou uznat, že “Já jen zkoumám, jak to stvoření Boží probíhalo.”
7. Výchova k víře a připravenost k obraně naděje
Na pouti se seznámili dva mladí lidé; jejich domácí příběhy a vklad do života ukazují, že víra není jen soukromá zkušenost, ale i veřejná výzva. Poutníci byli vyzváni k tomu, aby byli stále připraveni obhájit se před každým, kdo se jich ptá po důvodech své naděje, a to platí i dnes. Uprostřed společnosti založené na vzdělání je třeba, aby křesťané dobře znali velkolepý celek křesťanské víry, aby mohli obstát v setkávání s jinými náboženstvími a životními styly.
8. Vztah víry a rozumu
Co je u Boha neviditelné - jeho věčná moc a božské bytí - lze poznat z toho, co stvořil; Boha nevidíme očima, ale poznáváme ho rozumem a zkušeností světa. Bůh sám stvořil vesmír a dal lidem rozum, aby Ho poznali skrze viditelné stvoření. Stvoření je důkazem Stvořitele; pojmenováváme, že Bůh je Duch, a proto ho nelze úplně poznat skrze materiální zkoumání. Přijetí tohoto tajemství vyžaduje víru a pokoru před Bohem.
9. Slovo Boží a morální zlo
Slovo církve (KC 324) připomíná, že Bůh dopouští fyzické i mravní zlo; zůstává to tajemstvím, které Bůh osvětluje ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl zlo. Lidé jsou vyzýváni k pokoře a vytrvalosti, k pochopení, že vše, co se na světě zdá nespravedlivé, bude objasněno v Božím soudu. Rozlišování mezi ontologickým statusem a morálním jednáním ukazuje, že spravedlnost Boží se projevuje i v lidské svobodě a odpovědnosti.
10. Cíl života a naděje věčnosti
Pro věřícího není jen tento čas a tento život; každý je poutníkem k věčnosti. Až se dostaneme na druhý břeh, bude zřejmá Boží spravedlnost a odměna pro ty, kdo konali dobro. Z pohledu víry je důležité mít trpělivost a nevyvozovat unáhlené soudu zde a teď; čas ukáže plody spravedlnosti. Díky Kristu víme, že je také Tam a potom, a tam bude spravedlnost. Slovo Boží nás o tom ujišťuje.
tags: #zakladni #pravdy #krestanske #viry