Má pověst nejslavnější večeře světa, která se bez ustání odehrává již 525 let. A pravděpodobně se jen tak „nepřejí“.
Ačkoli to na první pohled nevypadá, jeden z nejslavnějších obrazů v dějinách zachycuje Ježíše a jeho dvanáct učedníků při značně napjatém dialogu. „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí,“ prohlásil.
Zatímco jeho věrný přeběhl po tváři údiv, Jidáš s sebou nepatrně cukl. Obraz, který měří na délku skoro 9 metrů ovšem nezdobí žádné světové muzeum, nýbrž stěnu milánského kláštera Santa Maria delle Grazie.
Kde a proč vznikla Poslední večeře
Významné renesanční dílo ukrývá milánský kostel Santa Maria delle Grazie. Pro úkol hodný skutečného mistra si Leonardo vybral jeden z nejvíce dramatických okamžiků katolických dějin - Poslední večeři. Obyvatelé Milána proto měli nejednou možnost spatřit malíře v nemocnicích, hospodách nebo se jen tak toulat ulicemi ve snaze nalézt co nejvhodnější „typy“.
„Každý den chodím do Borghetta, kde bydlí lůza celého města, ale stále jsem nenašel obličej zločince, jenž by odpovídal mé představě.“ Podle některých zvěstí měl Leonardo vrchnosti pohrozit, že nejslavnějšího zrádce namaluje podle klášterního převora, pokud mu duchovní nedají prostor a klid.
Ačkoliv první tahy štětcem udělal přímo na zeď, o fresku v pravém slova smyslu se nejedná. Některé dny byl k žebříku „připoután“ prakticky nepřetržitě, že mu nezbyl čas ani na jakékoli posilnění. V hlavě měl v danou chvíli pouze a jen další tahy štětcem.
Technika, restaurace a dopady času
Období euforie však posléze střídaly dny, kdy na obrazu neudělal vůbec nic. Ač byla metoda jedinečná v každém detailu, z dlouhodobého hlediska s sebou přinášela hned několik „ale“. Tím nejvýznamnějším byla skutečnost, že olejům to s vodou příliš neklape. Už roku 1517 proto začaly kolovat fámy, že se dílo „trochu kazí“.
Za všechny můžeme jmenovat ten, který se odehrál roku 1770 pod taktovkou umělce Giuseppe Mazzyho. A to byl pouze začátek… Následující dvě století totiž byla Poslední večeře „přetřena“ vším možným - voskem, lepidlem, lakem, pryskyřicí, alkoholem, rozpouštědly. Již tak zuboženému stavu nepřidali ani napoleonští vojáci, kteří do Itálie zavítali v roce 1796. Přišla potopa! I přesto nástěnná malba všem nástrahám odolává.
Vynálezce, matematik, ale především malíř, Leonardo totiž vytvářel ve svých obrazech dokonalou iluzi 3D prostoru. A právě v Poslední večeři dovedl tuto techniku k pomyslné dokonalosti. Je to právě Spasitel, kdo je středem všeho dění. Po každé straně má šest učedníků ve dvou trojicích. Napravo i nalevo čtyři postranní výklenky či zdobné koberce. Vzadu tři okna.
Historie, kontext a význam
Nejspíše ne. Třikrát čtyři je dvanáct (apoštolů). Do dějin se však Da Vinci nezapsal pouze jako všestranná osobnost, ale také pro kritiku církve, a to z důvodu korupce a prodávání odpustků. Více se dočtete v novém čísle 21.
Natáčení ho málem připravilo o svatbu i vlasy. Marek Němec se v nové řadě seriálu Kriminálka Slapy: Pod hladinou 2 noří do světa, který mu není vůbec cizí. Jako Martin Tolar tráví čas pod hladinou, čelí nebezpečí a zároveň si hledá cestu k lidem, kterým se naučit věřit není pro zkušeného samotáře vůbec snadné. Charismatický herec má k vodě blízko i mimo kameru, potápění miluje. Jak moc se v něm s Tolarovou povahou potkává.
Evropské Maledivy lákají na tyrkysové moře i dovolenou bez astronomického účtu. Ještě před pár lety ji řada turistů při plánování letní dovolené míjela. Dnes se tato země dere mezi nejžádanější evropské destinace. Kombinace průzračného Jónského moře, historických měst, hor a stále poměrně příznivých cen funguje až překvapivě dobře.
Konec léta má své nezaměnitelné kouzlo. Dny jsou stále příjemně teplé, večery už o něco klidnější a západ slunce přichází právě ve chvíli, abychom si ho užili ještě venku. Na dece v parku, na zahradě nebo třeba jen na terase s přáteli. K takovému posezení přitom není třeba připravovat nic složitého.
Komunikace a vztahy
Nepořádek není jen otázkou estetiky. Dvě slova, která zbytečně zhoršují naše vztahy. „Ty to po sobě nikdy neuklidíš.“ „Ty mě vždycky přerušuješ.“ „Ty nikdy neposloucháš.“ „Ty vždycky myslíš jen na sebe.“
Znáte to? Možná některou z těchto vět sami používáte. A možná jste si právě uvědomili, že je říkáte častěji, než byste chtěli. Slova vždycky a nikdy totiž patří mezi ty, která do komunikace vklouznou úplně nenápadně. Často je ani nepoužíváme proto, že bychom chtěli druhému ublížit. Nechtěla jsem si přiznat, že žiju v nefunkčním vztahu.
Hlava Sionu a významná místa kolem Jeruzaléma
Hora či spíše pahorek Sion je důležitý jak pro židy, tak pro křesťany. Nachází se jen coby kamenem dohodil za historickými hradbami. Nečekejte ale žádnou velkou horu. Když půjdete ze starého města směrem od Sionské brány k hoře Sion, není nutno překonávat téměř žádný výškový rozdíl. Podle židovské víry je zde pohřben biblický král David, který před 3000 lety jako první sjednotil všech dvanáct izraelských kmenů. Ostatně, stojí zde v životní velikosti jeho socha.
Pro křesťany je hora neméně významná. Nachází se zde totiž takzvané Večeřadlo, kde měla probíhat známá poslední večeře Páně s dvanácti apoštoly. Tady se Ježíš modlil, umýval nohy apoštolům a zjevoval se jim po svém zmrtvýchvstání. Místnost byla v minulosti součástí křižáckého kostela, byla mnohokrát přestavěna. Nyní se nachází nad ješivou, tedy židovskou školou zaměřenou na studium tóry.
Vedle je bazilika Spánku Panny Marie a klášter Zesnutí Panny Marie. Podle tradice stojí na místě, kde Ježíšova matka zemřela a následně byla vzata do nebe. Všechna tato významná místa tvoří v podstatě jeden komplex, v kterém se pohybují v symbióze křesťané i židé. Na hoře se také nachází nedaleko od Sionské brány hřbitov, kde je slavný hrob, jehož deska je podle židovské tradice pokryta množstvím kamínků. Jedná se o hrob Oskara Schindlera, rodáka z českých Svitav.
Díky tomu, že ve své továrně zaměstnával židovské dělníky, pomohl zachránit více než tisíc jejich životů. O kousek dále se nachází Muzeum holocaustu, kde je mimo jiné uložen popel obětí z 36 vyhlazovacích táborů. Z hory Sion je skvělý výhled na východní Jeruzalém, který Palestinci považují za své budoucí hlavní město.
Postava Ježíše a další historické souvislosti
Ježíš žil v Galileji s otcem Josefem a matkou Marií. Ve třiceti letech se stal putujícím kazatelem, pohyboval se na územích dnešního Izraele a Palestiny. Ve svých kázáních upozorňoval na nešvary, náboženské konvence a nespravedlivé zákony. Strach z jeho názorů a vlivu na masy měli nejen židovští představitelé, ale také Římané, kteří v té době ovládali tato území.
Při příjezdu do Jeruzaléma Ježíše lidé slavnostně vítali a provolávali mu slávu, za několik dní se ale situace obrátila. Mocní využili slabosti jednoho z učedníků, Jidáše Iškariotského, který zradil pro peníze. Příběh pokračoval zatčením, odsouzením a ukřižováním. Podle křesťanské tradice bylo vše završeno zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením. Příběh, který se odehrál před dvěma tisíciletími má mnoho paralel s dneškem.
Na druhou stranu, měl by radost z vlivu svého učení. Slavit Velikonoce je důležité, ale důležitější je v každodenním životě prosazovat myšlenky, kvůli kterým zemřel - neubližovat, konat dobro, žít v souladu s přírodou.
Poslední večeře jako renesanční počátek a konfrontace s modernou
Je na Šifře mistra Leonarda něco pravdy? Když se řekne Poslední večeře, drtivá většina lidí si vybaví scénu, které vdechl život právě Leonardo da Vinci. Od roku 1498, kdy nástěnnou malbu v refektáři dominikánského kláštera u milánského kostela Santa Maria delle Grazie dokončil, ji žádné jiné vyobrazení událostí Ježíšovy večeře s apoštoly nezastínilo.
Jak se dozvíte i v dokumentu Da Vinci: Tajemství Poslední večeře vysílaném na Prima ZOOM, díky moderním technologiím se povedlo dílo poměrně přesně zrekonstruovat. Už se ani nedá říct zrestaurovat, protože původní malba je z drtivé většiny pryč… a právě to dost hraje do noty milovníkům různých záhad a konspiračních teorií.
Brown si například všiml, že Jan po Kristově pravici má vyloženě ženské rysy a spekuloval, že kdybychom tuto postavu vzali a položili Ježíšovi na levé rameno, vypadali by jako milenci. Stačí se ale podívat na da Vinciho obraz Jana Křtitele nebo Mony Lisy a můžeme se přesvědčit, že Leonarda androgynní postavy vždy fascinovaly. Nedostali bychom se ale k tomu nejzajímavějšímu.
Na malbu se totiž k jejímu doceněn musíme podívat očima tehdejšího člověka. Poslední večeře, jak ji Leonardo vyobrazil, totiž byla nesmírně nové dílo reprezentující počátek renesance v pravém slova smyslu, kdy se lidé místo k Bohu, jako tomu bylo v dobách gotických, obraceli zpět k člověku. Da Vinci se vyžíval v emocích, které mohl apoštoly nechat předvést: Vztek, úlek, šok… není se čemu divit, že je nechal všechny sedět vedle sebe a ne u kulatého stolu, jak bylo zvykem poslední večeři páně malovat. Potřeboval, aby si divák mohl všechny ty hluboce lidské reakce prožít.
Mnoho historiků a odborníků na kulturní antropologii právě v absenci svatozáří vidí tu nejdůležitější skrytou zprávu - Leonardův postoj k tomu, zda byl Ježíš synem Božím, anebo byl hluboce lidský, syn člověka.
Průvodce Milánem a praktické informace
23 míst co vidět v Miláně Santa Maria delle Grazie Galerie, Kostel Kostel Santa Maria delle Grazie nadchne nejen svou neobvyklou červenou fasádou, ale také klenotem, který ukrývá uvnitř svých zdí, nástěnnou malbou Poslední večeře od mistra Leonarda Da Vinciho.
Malba Poslední večeře: Leonardo da Vinci - Kostel je součástí komplexu Santa Maria delle Grazie. Malba vznikla mezi roky 1495 a 1498. Rozměry a technika malby: monumentální dílo s rozměry 460 x 880 cm pokrývá téměř celou jednu stěnu refektáře. Ačkoliv se jedná o nástěnnou malbu, nejde o klasickou fresku; Leonardo zkoušel tempery s olejem na již zaschlý sádrový štuk. Dílo znehodnocovalo i napoleonské období a vandalské chování vojáků, restaurace probíhala zejména ve 20. století a dnes má původní podobu, v jaké ji stvořil.
Vstupné a prohlídka: Malba není přímou součástí kostela, ale specializovaného muzea Museo Cenacolo Vinciano. Přístup je omezen na určité množství osob a vyžaduje předchozí rezervaci. Rezervace probíhá přes oficiální web cenacolovinciano.vivaticket.it 4x do roka na následující 3 měsíce. Lístky je nutné rezervovat na přesně určenou hodinu, do pokladny se dostavte 30 minut před prohlídkou. Ceník: plné vstupné - 15 EUR, zvýhodněné pro studenty do 25 let - 2 EUR.
Kostel Santa Maria delle Grazie: Kostel byl postaven v letech 1463-1497 za vlády rodu Sforzů. Gotická hlavní loď s netradičními červenými cihlami je doplněna renesanční kupolí a apsidou se krytým ochozem. Vstup do kostela je zdarma, platí se jen za návštěvu refektáře s Poslední večeří. V roce 1980 byl celý areál včetně malby zapsán na seznam UNESCO. Jak se ke kostelu dostat? Kostel leží na západním okraji centra v ulici Corso Magenta, 600 metrů od Castello Sforzesco. Před vchodem je tramvajová zastávka S. Maria delle Grazie (linka 16). Nejbližší stanice metra Conciliazione je asi 350 metrů západně, linka M1 projíždí kolem.
