Když jednatřicetiletý Leonardo na pozvání knížete Lodovica Sforzy přesídlil do Milána, přišel do města prožívajícího tehdy jeden z vrcholů své slávy.
Počátky města lze hledat někdy na počátku letopočtu, v souvislosti se zdejší keltskou osadou.
Tu v roce 222 dobyli Římané a jejich Mediolanum pak postupně nabylo podoby velkoměsta, které se nakonec stalo i sídelním městem císařů - právě zde vydal Konstantin I. roku 313 svůj slavný edikt, jímž legalizoval křesťanství.
Po roce 375 zde byl biskupem sv. Ambrož, působil tu i filozof sv. V raném středověku se Mediolanum načas stalo hlavním městem langobardského království a důležitou roli pak hrálo i v bojích mezi papeži a císaři.
Od 13. do 15. stol. zde vládli Viscontiové, kteří dlouhá léta válčili s Florencií, takže byli víceméně nepřístupní vlivům rodícího se quattrocenta.
V roce 1447 rod Viscontiů vymřel a o tři roky později se vlády nad Milánem zmocnil kondotiér Francesco Sforza, což přineslo výraznou změnu i v uměleckém životě města: krátce po roce 1450 už do Milána přicházejí první florentští umělci, představitelé rané renesance.
Francesco Sforza zemřel roku 1466.
Jeho nástupcem byl syn Galeazzo, ale jen na 10 let, pak se vlády ujal jeho mladší bratr Lodovico, zvaný il Moro.
V roce 1483 tedy Lodovico pozval Leonarda, tehdy již slavného umělce, do města, kde na něj čekalo ještě mnoho z dědictví antické i středověké minulosti - připomeňme si alespoň římské lázně z konce 4. stol., sloužící tehdy kultu sv. Vavřince (dnešní podoba chrámu San Lorenzo je ovšem dílem 16. stol.), původní raně křesťanské svatyně včetně památného kostela Sant’Ambrogio (založeného roku 386, ale přestavěného v 11. a 12.
Bezpochyby jej zaujala i Filaretova pevnost Castello Sforzesco, už jen z profesionálního hlediska - Leonardo byl do Milána pozván nejen jako umělec, ale především jako důvtipný a vynalézavý odborník v otázkách vojenských, jak sám zdůrazňoval v dopise, jímž Lodovicovi nabízel své služby.
Konkrétním popudem k jeho pozvání byl sice Lodovicův záměr vytvořit mohutný jezdecký pomník Francesca Sforzy, ale Leonardo se v dochovaném dopise prezentuje především jako vojenský inženýr.
V devíti bodech podává výčet svých plánů a vynálezů: je schopen stavět ženijní mosty, „jež lze velmi snadno přenášet“ a „kterým nemůže uškodit oheň ani boj“, různá důvtipná obranná zařízení, lodi, které odolají i tomu nejtěžšímu ostřelování, má plány „pohodlných a snadno přenosných bombard, jimiž lze vrhat krupobití střel a jejichž dým vzbuzuje v nepříteli k jeho vážné škodě velikou hrůzu“.
Chlubí se plány na budování tajných chodeb pod nepřátelskými pozicemi (a dokonce i pod vodními toky), dokáže sestrojit „bezpečné kryté a nezranitelné vozy“ opatřené kanony na způsob moderních tanků a vytyčuje dokonce taktiku za vozy postupující pěchoty, uplatňovanou v obou světových válkách 20. stol.
Jak bohatá byla Leonardova fantazie a jaké technické vynálezy včetně ponorek, letadel, vrtulníků a balistických střel zaměstnávaly jeho mysl, je známo.
Ale také víme, že sotva co mohl realizovat v prezentované podobě… a zůstává nezodpovězenou otázkou, do jaké míry chtěl jen ohromit a zaujmout svého příštího chlebodárce.
O Lodovicových válečnických zálibách totiž netřeba pochybovat.
Leonardovy návrhy sice udivují svou přesností a dokonalými propočty, ale na jednom místě sám poznamenal, proč například projekty ponorek opustil nedokončené: vzhledem ke špatnosti lidí, kteří by vraždili v hloubi moří a potápěli lodi i s jejich posádkami.
Pro křesťanství jde o jeden z klíčových momentů Nového zákona: Poslední večeři, při níž Ježíš oznamuje svým apoštolům, že jeden z nich ho zradí.
Leonardo da Vinci (1452 - 1519) vytvořil svým ztvárněním této biblické scény v nástěnné malbě jedno z nejdůležitějších uměleckých děl v dějinách lidstva.
Dnes patří da Vinciho Poslední večeře k nejoblíbenějším památkám Milána.
Každý den navštíví kostel "Santa Maria delle Grazie", kde je freska k vidění, přibližně tisíc návštěvníků.
"Mona Lisa", "Poslední večeře" nebo "Salvator Mundi" - dějiny umění vděčí Leonardu da Vinci za hned několik významných děl.
Jeho umělecká dráha začala už v mládí, kdy se ve Florencii vyučil malířem a sochařem.
Zájem da Vinciho však sahal daleko za hranice umění.
Byl přesvědčen, že umění a věda tvoří jednotu.
Svou zvědavost a rozsáhlé odborné znalosti uplatnil v četných vynálezech a vědeckých spisech.
Navrhoval různé létající stroje, vozidla a mechanismy.
Zabýval se také přírodovědným výzkumem v oblasti biologie a fyziky a intenzivně studoval lidskou anatomii.
Díky své vizionářské interdisciplinární práci je Leonardo da Vinci dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších univerzálních učenců v dějinách lidstva.
Zanechal po sobě tisíce kreseb, studií a skic.
Obrazů však dokončil maximálně 15.
Nástěnná malba "Poslední večeře" patří k nejznámějším pracím Leonardova, zobrazující dvanáct učedníků v okamžiku, kdy jim Ježíš odhaluje, že mezi nimi je zrádce, který ho přivede na kříž.
Tato verze motivu dnes patří k nejznámějším dílům sakrálního umění.
Da Vinci získal zakázku od milánského vévody Ludovica Sforzy.
Fresce předcházely četné skici a studie, v nichž da Vinci zkoušel množství detailů, uspořádání učedníků i jejich gesta.
Při nanášení barev na stěnu se rozhodl pro poměrně neobvyklý postup: obvykle se používala fresková technika, při níž se malovalo přímo na vlhkou omítku.
Aby mohl provádět korekce, maloval da Vinci - podobně jako při deskové malbě - olejovo-temperovou barvou na suchou stěnu.
Toto rozhodnutí mělo dalekosáhlé následky.
Již po 20 letech začaly barvy blednout a objevily se první praskliny a skvrny.
U více než 500 let starého uměleckého díla nepřekvapí, že čas zanechává své stopy.
"Poslední večeře" se však ukázala být obzvláště náchylná kvůli zvolené technice a okolním podmínkám.
Největším problémem byla vlhkost v cihlové zdi kostela.
Budova se nachází v blízkosti potoka a voda do ní pravděpodobně často pronikala.
První poškození fresky měla být patrná již v polovině 16. století.
Následoval restaurátorský maraton trvající po mnoho staletí.
První vážný pokus o obnovu měl proběhnout v roce 1726, druhý asi o 40 let později.
Současně však byla nástěnná malba znovu a znovu poškozována.
Údajně vojáci házeli kameny na obraz a v roce 1821 selhal pokus o odstranění celé nástěnné malby, což mělo pro dílo velmi negativní důsledky.
Restaurátorské zásahy navíc nebyly vždy ku prospěchu kvality díla.
Poslední velký projekt čištění a restaurování začal v roce 1978 a měl trvat 21 let.
Pod vedením Pinin Brambilla Barcilon byly v rámci tohoto dosud největšího projektu odstraněny všechny přemalby.
Zároveň byla zavedena opatření na ochranu nástěnné malby.
Aby se omezily negativní vlivy dechových plynů nebo potu, je dnes přístup do prostoru přísně regulován.
Jako u mnoha známých uměleckých děl nabízí i toto dílo velký prostor pro interpretace.
Podle rozšířeného názoru chtěl da Vinci dosáhnout mnohem více než jen vizualizovat biblický text.
Jedním z jeho hlavních záměrů mělo být zobrazení různých reakcí učedníků na Ježíšovo oznámení, že ho jeden z nich zradí.
V gestech a mimice apoštolů se má odrážet, jak zprávu přijali.
Podobným směrem směřuje i interpretace, která v apoštolů vidí exemplární zobrazení různých typů charakteru.
Kanadský výzkumný tým se naopak podrobně zabýval potravinami rozloženými na dlouhém stole.
Domnívají se, že obsahují poselství, která by mohla naznačovat da Vinciho pojetí náboženství.
Zaměřili se mimo jiné na převrženou slánku.
Ta může být interpretována jako symbol neštěstí.
Také v astrologii se spekuluje o poselství slavné nástěnné malby.
"Poslední večeře" je zde chápána jako zobrazení sluneční soustavy a zvěrokruhu.
Každý apoštol má reprezentovat vlastnosti určitého znamení zvěrokruhu.
Například Tomáš by odpovídal znamení Panny, Petr Střelci a Jidáš Štíru.
Jako jedno z nejznámějších děl dějin umění se da Vinciho "Poslední večeře" stala velmi oblíbeným motivem pro kopie a citace všeho druhu.
Motiv byl často využíván i v reklamě.
Kromě toho se slavným milánským nástěnným obrazem inspirovalo mnoho umělců.
V roce 1987 adaptoval pop-artový superstar Andy Warhol tento motiv pro sérii svých legendárních sítotisků.
Také enfant terrible surrealismu Salvador Dalì zpracoval tuto scénu v roce 1955 v jednom ze svých obrazů.
V roce 2023 čínský umělec Ai Wei Wei ztvárnil Poslední večeři pomocí kostek Lego.
K utváření mýtů významně přispěla také kniha "Tajemství všech tajemství" od Dan Brown, která byla rovněž zfilmována pod názvem "Šifra mistra Leonarda" s Tom Hanks v hlavní roli.
V tomto fiktivním thrilleru je uměleckému dílu přisuzováno skryté poselství a da Vincimu neprokázané členství v tajném spolku.
Santa Maria delle Grazie nadchne nejen svou neobvyklou červenou fasádou, ale také klenotem, který ukrývá uvnitř svých zdí, nástěnnou malbou Poslední večeře od mistra Leonarda Da Vinciho.
Nevíte, ve které části Milána se ubytovat? Podívejte se na přehled nejlepších čtvrtí a hotelů.
Rezervuj hotel v Miláně v předstihu
Malba Poslední večeře: Leonardo da Vinci Kostel, respektive přilehlý refektář (jídelna) dominikánského kláštera, v sobě ukrývá jedno z nejznámějších uměleckých děl světa, za kterým míří turisté z celého světa.
Řeč je slavné nástěnné malbě od Leonarda da Vinciho zobrazující poslední večeři Ježíše a jeho dvanácti apoštolů.
Malba vznikla mezi roky 1495 a 1498.
Rozměry a technika malby Da Vinciho Poslední večeře je monumentální malba s rozměry 460 x 880 cm a pokrývá takřka celou jednu stěnu refektáře.
Ačkoliv se jedná o nástěnnou malbu, nejde o klasickou fresku. Ta se totiž nanášela na ještě vlhkou omítku, zatímco Leonardo da Vinci zkoušel inovativní přístup a dílo vytvářel temperami s olejem na již zaschlý sádrový štuk.
I kvůli této technice se však obraz rychle znehodnocoval a už po 100 letech se považoval takřka za zničený.
Dílo zkázy dokonala napoleonská nadvláda nad Milánem a vandalské chování jeho vojáků.
Poslední večeře byla významněji restaurována až ve 20. století a dnes se těší původní podobě, v jaké ji Leonardo da Vinci stvořil.
Netradiční vyobrazení Motiv poslední večeře Páně byl mezi umělci velmi častý, da Vinci si však netradičně zvolil ztvárnění okamžiku, kdy ještě není označen Jidáš jako zrádce.
Obraz da Vinciho zachycuje právě ten okamžik, kde Ježíš apoštolům sděluje zprávu, že jeden z dvanácti zradí.
Právě vyobrazení tohoto okamžiku umožnilo da Vincimu vetknout osobám emoce.
Překvapení, zděšení, divokou gestikulaci.
A díky těmto atributům se Poslední večeře od Leonarda da Vinciho považuje za jedno z vrcholných světových děl všech dob.
Vstupné a prohlídka Malba není přímou součástí kostela Santa Maria delle Grazie, ale speciálně vyčleněného muzea s názvem Museo Cenacolo Vinciano, což je italský název pro Poslední večeři od da Vinciho.
Z důvodu ochrany díla je přístup povolen striktně určenému počtu osob a pouze po předchozí rezervaci.
Tu nejsnadněji provedete přes oficiální web cenacolovinciano.vivaticket.it.
Rezervace se otevírá 4x do roka vždy na následující 3 měsíce.
V praxi to funguje tak, že se například 10.1. otevře možnost rezervovat vstupenky na únor, březen a duben a je otevřená až do doby úplného vyprodání lístků.
V dubnu se umožní rezervace na květen, červen, červenec a tak dále.
Pokud máte pevně daný termín návštěvy, doporučujeme oficiální web často kontrolovat, abyste měli jistotu vstupu.
Lístky musíte rezervovat na přesně určenou hodinu, k pokladně na místě se dostavte 30 minut před prohlídkou, kde předložíte vytištěný doklad do koupi (stačí ukázat v mobilu), který vám bude vyměněn za klasickou vstupenku.
plné vstupné - 15 EUR zvýhodněné pro studenty do 25 let - 2 EUR
Kostel Santa Maria delle Grazie Da Vinciho malba se nachází v kostele Santa Maria delle Grazie (Panny Marie Milostivé), který je už sám o sobě významnou milánskou památkou s netradičním vzhledem.
Postaven byl v letech 1463-1497 spolu s přilehlým dominikánským kláštem za nadvlády rodu Sforzů.
Gotická hlavní loď s netradičních červených cihel je doplněna o renesanční kupoli a apsidu ve velmi zajímavém stylu s krytým ochozem u vrcholu věže.
Vstup do kostela je zdarma, platí se pouze za návštěvu refektáře s Poslední večeří, viz výše.
V roce 1980 byl celý areál včetně da Vinciho malby zapsán na seznam UNESCO.
Jak se ke kostelu dostat? Kostel s Poslední večeří leží na západním okraji centra v ulici Corso Magenta asi 600 metrů od Castello Sforzesco.
Přímo před vchodem do kostela se nachází tramvajová zastávka "S. Maria delle Grazie", kudy projíždí linka 16, kterou se dostanete přímo do centra k Milánskému dómu.
Nejbližší stanice metra Conciliazione je umístěna asi 350 metrů západním směrem, projíždí tudy linka M1.
Poslední večeře je monumentální nástěnná malba zachycující dramatický okamžik, kdy Ježíš oznamuje svým učedníkům, že jeden z nich ho zradí.
Leonardo revolucionalizoval zobrazení této scény psychologickým vhledem a mistrovskou kompozicí.
Kde dílo vidět Klášter Santa Maria delle Grazie, Milán, Itálie
Leonardo da Vinci🗓️ Narozen: 1452-1519🎨 Všestranný génius renesance🔬 Studoval lidskou anatomii pitvou více než 30 těl📐 Mistr perspektivy a matematických proporcí✍️ Psal zrcadlovým písmem zprava doleva🎨 O obraze Poslední večeře / The Last Supper zachycuje okamžik oznámení zrady v dramatických reakcích všech apoštolů každé z dvanácti apoštolů má jedinečnou psychologickou reakci
Kristus je umístěn v geometrickém středu kompozice s trojúhelníkovou siluetou
perspektiva směřuje k Ježíšově hlavě jako mizícímu bodu
Leonardo experimentoval s novou technikou místo tradiční fresky, což vedlo k pozdějšímu poškození
Pár detailů k obrazu🖋️
Nástěnná malba Poslední večeře od jednoho z nejznámějších malířů Leonarda da Vinci, namalovaná mezi lety 1494 až 1498, představuje poslední večeři Ježíše s dvanácti apoštoly v momentu, kdy Ježíš prohlásil, že ho jeden z apoštolů zradí.
Tato malba přežívala nepoškozená téměř pět století v Miláně v refektáři kláštera hned vedle kostela Santa Maria delle Grazie.
Bombový útok na Miláno za druhé světové války v roce 1943 poškodil mnoho tamních památek, mezi které patřila nejen katedrála Duomo či kostel Santa Maria del Carmine, ale také již zmíněný klášter s kostelem Santa Maria delle Grazie, kde se po bombardování zhroutila celá střecha a většina zdí.
Všichni předpokládali, že Poslední večeře je navždy zničená.
Když však dělníci pár měsíců po bombardování trosky odstranili, zjistili, že nástěnná malba je téměř nedotčená.
Leonardovo dílo totiž bylo chráněno lešením a pytli s pískem, které tam umístila skupina architektů společně s městskou správou jako součást plánu na ochranu milánských památek v roce 1940.
Dle článků z tehdejší doby stačilo, aby se střecha zhroutila blíže ke zdi s malbou a umělecké dílo by bylo navždy pryč.
Za druhé světové války to ovšem nebylo poprvé, kdy Poslední večeři hrozilo zničení.
Kostel Santa Maria delle Grazie s proslulým obrazem je na seznamu UNESCO? Zapsán byl roku 1980.
Věhlasný a opěvovaný obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinci je k vidění v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně, kde ho mistr po dlouhém studiu zhotovil mezi lety 1494 a 1498.
Jeho inovativní přístup si vyžádal mnohonásobné restaurátorské zásahy.
Poslední byl proveden v roce 1999 a veledílu neskutečných rozměrů znovu vrátil ztracený lesk a původní barevnost.
Počítejte s tím, že vidět Leonardovu poslední večeři může jen omezený počet návštěvníků.
Mistr Leonardo da Vinci přišel do Milána z Florencie na pozvání svého patrona Ludovica Sforzy.
Právě pro něj a pro Beatrici d’Este vytvořil malbu o rozměrech 4,6 x 8,8 metrů na zdi refektáře dominikánského klášterního kostela Santa Maria delle Grazie.
Kostel byl v té době sotva dvacet let po dokončení, ale na jeho úpravách pracoval už Bramante.
To mistrovi umožnilo mimo jiné zaměřit se na vášně, které se projevují ve tvářích přítomných.
Ti diskutují, gestikulují, diví se.
Da Vinci si bravurně poradil se zobrazením perspektivy i se světelnými efekty.
Ačkoliv v té době byly podobné malby vytvářeny na vlhké omítce, Leonardo maloval temperami s olejem na zaschlý sádrový štuk.
Experiment se ovšem příliš neosvědčil.
Neprospěly ani vandalské pokusy o zničení ze strany Napoleonových vojáků.
V době napoleonské okupace Milána byli v refektáři dokonce ustájeni koně.
Poslední restaurační práce trvaly od roku 1977 do roku 1999.
Z malby byly odstraněny špinavé nánosy i materiály z předcházejících úprav.
Proto si současný návštěvník může Poslední večeři prohlédnout v podobě nejvěrnější originálu, i když původní barvy už pochopitelně nemohou zářit tak, jako tomu bylo v době vzniku malby - na konci 15.
Použitá technika se sice neosvědčila, ale umožnila umělci věnovat se detailům.
Malba je tak považována i za jakousi studii charakterů.
Každý z mužů na oznámení, že jeden z nich Krista zradí, reaguje po svém.
V neobyčejné spleti gestikulujících rukou je jen Kristova dlaň klidně rozevřená, jako by kladla otázku.
Prohlédnout si Poslední večeři od Leonarda da Vinci může jen každý den jen omezený počet návštěvníků.
Proto je nutná rezervace na přesný čas.
Návštěvníci v malých skupinkách se do refektáře dostanou na omezenou dobu patnácti minut.
Než se k obrazu dostanete, chce to trochu trpělivosti.
Ale výsledný zážitek stojí za to.