ROZHOVORY NA OKRAJI: Dne 17. 12. (podle starých Rusů), respektive 30. 12. (podle moderních Evropanů) před 120 lety se narodil legendární ruský satirik Daniil Charms (1905 - 1942). Jeho osobnost se v dialogu snažil přiblížit překladatel jeho děl i děl o něm Bruno Solařík (jinak vedoucí oblíbené sobotní rubriky Krajských listů Pátrání B. S.).
Charmsův svět je spíše „poslední večeří“ než čistě literárním dílem; jde o soubor, který ukazuje, jak se jeho postavy a texty hroutí pod tíhou logiky a byrokratického redigování. Paradoxně to bývá právě dětská poezie, která v sovětské éře často fungovala jako schovaná dálnice k objevení dospělé tvorby - a právě touhle cestou prochází i Charmsova „dospělá“ próza a drama. Poslední večeře podle Daniila Charmse se stává národní scénickou komedií, která vede diváka k zamyšlení nad pojmem „normálnost“.
Charms, jeho rodina a narození: záhada i humor v číslech
Charmsovo příjmení Juvačov je původ, z něhož vyvěrá jeho literární pseudonym. Charmsova matka Naděžda Koljubakinová pracovala v útulku pro ženy propuštěné z vězení a později útulek sám řídila; otec Ivan Juvačov byl námořní kapitán s hektickou biografií plnou proměn. První syn Naděždy a Ivana, narozený 1904, zemřel krátce po narození; Daniil se narodil 30. prosince 1905, ačkoliv podle predemokratického kalendáře to bylo 17. prosince. Charms však „nebalil“ datum narození, naopak ho často používá k literárním hříčkám a k manipulaci s realitou. O významu čísel a dat ve Charmsově díle svědčí i jeho často záměrně „myší“ ostrá hra s fakty a mýty kolem života (když vyprávěl, že se narodil „v rákosí jak myš“, a podobně).
Umělec s velkým U: apolitičnost a smysl pro nesmysl
Charms byl „dokonalý“ apolitický typ - ani v avantgardním období nepřijal spolu s formou i politické angažmá, které se v té době stalo módou některých dalších autorů. Jeho ústřední tvůrčí postoj spočívá v důsledném smyslu pro nesmysl; jeho texty často slibují něco, co se nakonec nekoná. Přeludně nehorázná vlastnost Charmse spočívá v mnoha momentech zdánlivě nesplněného očekávání, například v mikropovídce Setkání: „To šel jednou jeden člověk do práce a cestou přitom potkal jiného člověka, který si koupil polskou veku a nesl si ji domů. No a to je vlastně všechno.“
Propojení ostrovů avantgardy a lidového tradování
Ano, Charmse spojuje „zaumnou“ avantgardu s lidovým folklorem; jeho díla jsou tak současně plná slovních záměrů a zároveň hluboce zakořeněná v tradičních příbězích. Třeba ve scénické básni Pokušení prokazuje tato směsnost až poetický arabesk: „Ruce z každé strany jiný / máme, hlavy šednou nám, / když pohlédnem ku východu, / stopy stop se vinou tam. / Ty běž támhle na kopeček, / shoď si košili s ramen.“
Životopis Charmse: sokolí pletivo mezi světy
Charmsova rodinná historie ukazuje i zvláštní propojení s politickým i sociálním světem. Charmsova manželka Marina Maličová vzpomínala na období Velkého teroru a na jeho nápady „žít v lese“ s knihou pohádek a Bibli, což ilustruje jeho celoživotní vztah k mýtům a křehkosti civilizace. Charms byl silně spojen se svou komunitou - často se pohyboval mezi obyčejnými lidmi a intelektuály v Leningradu a Petrohradu, a jeho dílo se mu dařilo šířit mimo oficiální cenzuru díky samizdatu.
Odborní vzpomínky a odkazy na zahraničí
Charmsovo dílo si našlo cestu i do zahraničí díky Jakovu Druskinovi a dalším filologům, kteří v šedesátých letech zpřístupnili rukopisnou pozůstalost mladým badatelům. První překlady a ohlasy se objevily v Československé rusistice; oficiální veřejná beletrie Charmse byla vyhnána z cenzurních důvodů Brežněvovy éry a až v konci osmdesátých let a v letech devadesátých se začalo oficiálně „dospělé“ Charmse tisknout v Rusku. Charmsova tvorba pro děti byla veřejně publikována dříve, ale to, co je pro dospělé, prošlo státní cenzurou s názorným důsledkem - Charms byl často považován za kontrarevoluční autora, i když jeho vlastní postoj k moci zůstal spíše „neruš mé kruhy“ než politicky aktivní.
Současné čtení Charmse a jeho komiksová scéna
Současné vydání Charmse - například „A to je vlastně všechno“ a souborné vydání próz - ukazuje jeho vývoj od formové hry se slovy k důrazu na dějový obsah, což přibližuje čtenáři jeho postupné zjemnění a zároveň zachování jeho typické nesmyslné logiky. Charmsova monografie od Alexandra Kobřinského zmiňuje, že Charmsův vývoj ukazuje, jak se jeho dílo pohybovalo od slovního „zaumného“ experimentu až k integrovanému vyprávění s paradoxní navigací světa a vnitřního svědomí umělce. V souboru Charmse jsou zastoupeny krátké prózy, verše, aforismy i dětská literatura, které dohromady tvoří obraz „ruského člověka“ - člověka, který žije v iluzi svobody a romantiky, ale realita je často temná a surová.
Poslední věty a inscenace
Premiéra: 13.11. a reprízy: 20.11., 13.12. 2023, 10. a 11. 1. 12. Jak tato inscenace „Poslední večeře podle Daniila Charmse“ doplňuje kontext Charmse, tak i jeho samotného, ukazují, že Charmsovo dílo je nejen literárně „divadelně“ atraktivní, ale i palčivě politické a historicky relevantní - a že literární nesmysl může odrážet hlubokou a často bolestnou skutečnost. Soubory Charmse, stejně jako jeho dětská tvorba, odhalují jeho postoj k moci a jeho novátorský pohled na to, co znamená „být člověkem“ v dočasně svobodné společnosti.
