Postní putování dnešní doby: Jeruzalémská vítězství i ctění Opuštěného Syna

Poslední Ježíšovo putování do Jeruzaléma spělo ke svému závěru. Vstoupil do města jako král - zaslíbený dědic Davidova trůnu.„Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol!" Těmito slovy předpověděl pět set let před Kristovým narozením prorok Zacharjáš príchod izraelského krále. Jeho proroctví se mělo právě naplnit.

První den v týdnu s velkou slávou vstoupil do hlavního města. Provázely jej zástupy lidí, kteří za ním přišli do Betanie a byli zvědaví, jak bude v Jeruzalémě přijat. Mnozí přicházeli do města na velikonoční svátky a připojovali se k davu, který Ježíše očekával. Celá příroda jako by se radovala. Stromy zářily zelení a vzduch voněl jejich květy. Lidé ožili a vyzařovala z nich radost.

N před dorazili do Jeruzaléma, poslal Ježíš dva ze svých učedníků, aby mu přivedli oslici s oslátkem. Při svém naroze­ní byl Spasitel odkázán na pohostinství cizích lidí. Jesle, ve kterých ležel, byly vypůjčené. Nyní chce přijet do Jeruzaléma jako král, a přestože mu patří všechen dobytek na nespočetných pa­horcích, je zase odkázán na cizí laskavost. V přesných pokynech, které dává učedníkům, se však opět projevuje je­ho božství. Vše se stalo tak, jak předpo­věděl.

Jakmile učedníci řekli: „Pán je potřebuje," majitel jim vyhověl. Ježíš si na tuto cestu vybral oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Učedníci s radostí a nadšením rozprostřeli na zvíře svá roucha a posadili na ně Mistra. Až dosud chodil Ježíš vždycky pěšky a učedníci se zpočátku divili, že se rozhodl jet. Zara­dovali se a znovu v nich ožila naděje, že se chce v Jeruzalémě prohlásit za krále a potvrdit svoji královskou moc. Na cestě pro oslici se učedníci dělili o své radostné očekávání s Ježíšovými přáteli a nadšení se šířilo do dalekého okolí.

Ježíš chtěl vstoupit do Jeruzaléma jako král přesně podle židovských zvyklostí. Izraelští králové jezdívali na oslátku, a také Mesiáš měl na něm podle prorockství přijet do svého království. Sotva Ježíš usedl na oslátko, ozvalo se vítězoslavné volání. Lidé jej vítali jako Mesiáše, svého krále. Ježíš jejich pocty, které dříve vždy odmítal, přijal. Pro učedníky to byl důkaz, že se jejich radostné očekávání naplní a že uvidí Ježíše na trůně. Dav byl přesvědčen, že nadchází hodina jeho osvobození.

Jeden druhého předháněli v tom, kdo prokáže Ježíši větší poctu. Nemohli jej vítat s žádnou okázalou slávou a leskem, ale klaněli se mu z ce­lého srdce a s radostí. Nemohli mu při­nést drahé dary, ale prostírali mu na ces­tu svá roucha jako koberec a zdobili ji zelenými olivovými a palmovými vět­vemi. K zástupu se stále přidávali další li­dě, kteří se o Ježíšově příchodu dozvě­děli. Mnozí přicházeli a ptali se: „Kdo je to? Co znamená ten rozruch?" Všichni již o Ježíši slyšeli a čekali, že přijde do Jeruzaléma.

Věděli však, že až dosud veškeré snahy dosadit jej na trůn odmítal. Byli proto velmi překvapení, když se dozvěděli, že je to skutečně on. Prohlašoval přece, že jeho království není z tohoto světa. Jeho učedníci a zástup mu stále znovu provolával slavou. Nadšený zástup mu stále znovu vytrvale přinášel radostné výkřiky; z dálky se k němu přidávali další lidé a z okolních kopců i údolí se odrážela ozvěna. K průvodu se připojily i davy z Jeruzaléma. Tisíce lidí, kteří tam přišli slavit Velikonoce, vyšli přivítat Ježíše. Mávali mu palmovými větvemi a zpívali mu na pozdrav duchovní píseň.

V chrámu se rozezněly trubky. Kněží svolávali lid k večerní bohoslužbě. Jen málokdo jim však věnoval pozornost. Za svého života na zemi Ježíš nikdy předtím takové oslavy nepřipustil. Přesně věděl, jaké by to mělo následky. Přivedlo by jej to na kříž. Chtěl obrátit pozornost lidí k oběti, která měla korunovat jeho poslání v hříšném světě.

Židé se scházeli v Jeruzalémě k oslavě velikonočních svátků a Ježíš, skutečný Boží Beránek, dobrovolně při­cházel a vydával sám sebe jako oběť. Jeho smrt za hříchy světa se měla stát předmětem hlubokého uvažování a studia jeho církve ve všech dobách. Žádná skutečnost spojená s jeho smrtí neměla být zpochybněna. Bylo proto nutné, aby vzbudil všeobecný zájem. Události, které jeho velké oběti předcházely, k ní měly obrátit pozornost. Všichni budou mluvit o jeho slavnostním vjezdu do Jeruzaléma i o všem, co se potom stalo. Každý tak bude nucen o Ježíši přemýšlet. Po ukřižování si mnozí budou tyto události připomínat v souvislosti s jeho utrpením a smrtí.

Spasitel se při této jediné vítězoslavné události svého života na zemi mohl objevit v doprovodu nebeských andělů za zvuku Boží polnice. To by však bylo v rozporu s cílem jeho poslání i se zásadami, jimiž se řídil. Zůstal věrný údělu, který na sebe vzal. Učedníkům se zdálo, že prožívají nej­sla­vnější den svého života. Kdyby však věděli, že radostný jásot je vlastně jen předehrou k utrpení a smrti jejich Mistra, padl by na ně ten nejtemnější stín.

Průvod se stále rozrůstal a téměř každého se zmocnilo všeobecné nadšení. Výkřiky hosana se rozléhaly po horách i údolích v širokém okolí. Všude se znovu ozývalo: „Hosanna synu Davídovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově!" Tak rozjásaný dav ještě nikdo předtím neviděl. Bylo to něco úplně jiného než průvody slavných dobyvatelů světa.

Spasitel byl obklopen trofejemi, které dobyl svou láskou k hříšným lidem. Shromáždili se kolem něho zajatci vytržení ze satano­vy moci a vděčně chválili Boha za své vysvobození. V čele byl slepec, jemuž vrátil zrak. Nejhlasitější hosana se ozývalo z úst těch, kterým vrátil řeč. Chromí, které uzdravil, zářili radostí, lámali palmové větve s ještě větší horlivostí než všichni ostatní a mávali jimi Spasiteli na pozdrav. Vdovy a sirotci velebili Ježíšovo jméno za všechna milosrdenství, která jim prokázal. Uzdravení mali­ mocní mu na cestu prostírali svá čistá roucha a zdravili jej jako krále slávy.

V zástupu byli i lidé, které svým hlasem probudil ze spánku smrti. Ovacím přihlíželo i mnoho farizeů. Byli plni závisti a zloby a chtěli proud všeobecného radování zastavit. Ze všech sil se snažili dav umlčet, ale jejich výzvy a hrozby nadšení lidu jen stupňovaly. Farizeové se báli, že obrovský zástup prohlásí Ježíše za krále. Nakonec se protlačili až ke Spasiteli a hrozili mu: „Mistře, napomeň své učedníky!" (L 19, 39) Tvrdili, že tak hlučná shromáždění úřady nepovolují, a jsou tedy nezákonná. Ježíšova odpověď je však zaskočila: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." (L 19,40)

Vítězoslavný vjezd do Jeruzaléma byl v naprostém souladu s Boží vůlí. Tak to předpověděl prorok a nebylo v lidských silách Boží záměr změnit. Kdyby lidé nejednali podle Božího plánu, nechal by Bůh promluvit neživé kameny, aby přivítaly jeho Syna a vzdaly mu chválu. Když průvod dorazil k úbočí hory a chystal se sestoupit do města, Ježíš se zastavil a s ním i celý zástup. V záři zapadajícího slunce se před nimi rozprostíral Jeruzalém v celé své nádheře.

Všichni se zahleděli na chrám. Maje­státně se tyčil nad ostatními stavbami, jako by ukazoval k nebi a obracel pozornost lidí k jedinému pravému a živému Bohu. Chrám byl dlouhou dobu pýchou a slávou židovského národa. I Římané se pyšnili jeho vznešeností a ustanovili krále, který pomohl Židům chrám obnovit a vyzdobit. Sám římský císař přispěl na jeho zkrášlení svými dary. Záře zapadajícího slunce se rozlévala po obloze a osvěcovala běloskvoucí mramor chrámových zdí i lesknoucí se pozlacené sloupy.

Z vrcholu hory, na které Ježíš se svými následovníky stál, vypadal chrám jako obrovská sněhová stavba se zlatými věžičkami. U vchodu do chrámu byl vinný kmen ze zlata a stříbra se zelenými listy a velikými hrozny, který vyrobili ti nejlepší umělci. Dílo představovalo Izrael jako plodící révu. V prolínání zlata, stříbra a živé zeleně se projevoval vybraný vkus a jedinečné mistrovství. Réva se vinula kolem bílých třpytivých sloupů a svými úpony se zachycovala zlatých ozdob.

Ježíš se zahleděl na chrám. Zástupy při pohledu na nevídanou krásu stavby zmlkly. Všichni se obrátili ke Spasiteli a hledali i v jeho tváři výraz obdivu. Videl v ní však jen stín smutku. Byli překvapeni a zklamáni. Spasitel měl v očích slzy, jeho tělo se chvělo jako strom před bouří a z úst se mu vydral bolestný povzdech zlomeného srdce. Co asi prožívali andělé, když viděli svého milovaného velitele plakat?

Co si asi myslel jásající dav, který jej s palmovými větvemi v rukou radostně provázel do hlavního města, kde se měl podle jejich bláhových nadějí ujmout vlády? Ježíš plakal u Getsemanské zahrady, ale tehdy byly jeho slzy projevem božského soucitu s lidským utrpením. Tentokrát zněl jeho nářek jako pláč ve vítězném zpěvu velkého sboru. Lidé jásali, vzdávali mu pocty a izraelskému králi stékaly z očí slzy. Ne slzy radosti, ale ne­překonatelné bolesti.

Nedaleko byla i Ovčí brána, Golgota - místa, kde na něj brzy dolěhne zápas. Vyku­pitel však neplakal a netrápil se pro to, že by se bál kruté smrti. V jeho sklíčenosti a úzkosti nebylo nic sobeckého. Ježíš měl ušlechtilou povahu, byl nekonečně obětavý a myšlenka na vlastní utrpení jej nijak neděsila. Zraňoval jej pohled na Jeruzalém, který zavrhl Božího Syna a pohrdl jeho láskou, nenechal se přesvědčit jeho mocnými zázraky a chystal se jej zabít.

Jeruzalém byl jeho dítětem, a stejně jako milující otec pláče nad vzpurným synem, plakal i Ježíš nad svým milovaným městem. Cožpak se tě mohu zříci? Dívat se na tvoji zkázu? Musím tě ne­chat naplnit číši tvých nepravostí? Již brzy zapadne slunce a s ním skončí i doba milosti pro Jeruzalém. Anděl milosrdenství se právě chystal sestoupit z trůnu, aby dal průchod spravedlnosti a neodkladnému soudu. Kristovo srdce plné lásky se za Jeruzalém stále ještě přimlouvalo. Jeruzalém se ještě mohl začít kát, ještě nebylo pozdě.

Na chrám, věž i ozdobnou věžičku dopadaly poslední paprsky zapadajícího slunce. Neobrátí snad nějaký dobrý anděl město ke Spa­siteliově lásce a nezachrání je tak před zničením? Boží Duch však k Jeruzalému znovu promluvil. Do města se donesly zprávy o tom, že Ježíš se s velkým průvodem lidí blíží k městu. Přední muži byli znepokojeni. Neměli pro Božího Syna laskavé slovo na uvítanou. Vyšli mu vstříc a doufali, že se jim podaří zástup rozehnat.

Adam vám řekne, že je semenem žen, které rozdrtí hadovu hlavu. Abraham vám odpoví: Je to „šálemský král Malkísedek," Král pokoje. Jákob vám připomene, že je Silem z Judova pokolení. Izajáš dodá: „Immanuel." Jeremjáš prohlásí: Je to Davidův spravedlivý výhonek. Daniela svědčí, že je to Mesiáš. Jan Křtitel potvrzuje: On je „beránek Boží, který snímá hřích světa." Mocný Hospodin prohlásil ze svého trůnu: „Toto je můj milovaný Syn." My, jeho učedníci, pravíme, že je to Ježíš, Mesiáš, Kníže života, Vykupitel světa. Kníže temných mocností jej uznává slovy: „Vím, kdo jsi."

Postní doba a její význam bývá v některých částech textu připomenuta: „Pašije" a „Květná neděle" připomínají vstup do Jeruzaléma a utrpení Krista. Postní období vyzývá k obrácení, víře a naději, k obnově vztahů a k hledání Boží vůle. V duchu tohoto putování můžeme pohlížet na současné životní výzvy, jako je pandemie či společenské zkoušky, a hledat sílu v Oběti Kristově a ve víře, že Kristus je stále s námi.

Postní období vybízí k meditaci nad tím, co znamená být Opuštěným a jak se snažit následovat Ježíše i v dobách temnoty; spojení s Opuštěným a Zmrtvýchvstalým dává naději na vítězství nad silami zla a na novou naději pro církev i jednotlivce. V průběhu liturgických dnů se znovu vrací myšlenka, že Kristus přišel zachránit Jeruzalém i jeho obyvatele, ale jejich zklamání a omyly jeho plány překazily. Přesto zůstává vzkaz: víra v Ježíše jako Mesiáše, Kníže života, a touha následovat ho i vnáše do našeho života světlo a pokoj.

Na závěr: Pašije a velikonoční události nesou poselství o tom, že láska Boží je skutečná a živá, a že odpuštění a proměna nejsou jen minulostí. Dnešní čtení nám připomíná, že Totéž, co se stalo Jeruzalému, se může dít i nám - že naše volby mohou otevírat brány pokoje a Boží milosti, nebo naopak vést k troskám, pokud se k Bohu a Ježíši Kristovi nepřiblížíme s pokorou a vírou.

Postní období tedy není pouze historickým připomenutím, ale živou výzvou pro každého: jít s Kristem na cestě k Velikonocům, prohloubit víru, naději a lásku a sdílet je s ostatními v rodinách, komunitách a celé společnosti.

tags: #postni #doba #putujeme #s #panem #jezisem