Zveřejňujeme v plném znění český překlad poselství Svatého otce k postní době 2019. Papež František se zamýšlí nad slovy apoštola Pavla: „Vždyť tvorstvo v očekávání touží po zjevení Božích synů.“ (Řím 8,19) PoseLství Svatého otce k postní době 2019 nabízí několik podnětů k úvaze, které nás mají provést konverzí během nastávající postní doby.
1. Sláva spásy a obecné povolání k novému stvoření
Slavení velikonočního tridua Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, vrchol liturgického roku, nás pokaždé vyzývá, abychom prožívali přípravu na ně s vědomím, že naše připodobnění Kristu (srov. Řím 8,29) je nedocenitelným darem Božího milosrdenství. Pokud člověk žije jako dítě Boží, pokud žije jako člověk vykoupený, pokud se nechává vést Duchem Svatým (srov. Řím 8,14) a dokáže poznávat a uvádět do praxe Boží zákon, počínaje zákonem vepsaným do jeho srdce a do přírody, pak koná dobro i pro stvoření a spolupracuje na jeho vykoupení. Proto si stvoření přeje, aby se projevily Boží děti, tedy aby ti, kdo se těší z milosti Ježíšova velikonočního tajemství, naplno prožívali jeho plody, jež mají dosáhnout své plné zralosti vykoupením samotného lidského těla. Když Kristova láska promění život svatých - ducha, duši i tělo - oni vzdávají Bohu chválu a modlitbou, kontemplací a uměním do ní zapojují i tvory, jak to podivuhodně ukazuje Píseň bratra sluncev Františka z Assisi (srov. Laudato si’, 87).
2. Zničující síla hříchu a nutnost konverze
Když nežijeme jako Boží děti, chováme se často zničujícím způsobem vůči bližním i tvorům i sobě samému. Převládající nestřídmost vede k životnímu stylu, který překračuje hranice respektu k lidství i k přírodě. Hřích, který sídlí v srdci člověka (srov. Mk 7,20-23), vede k vykořisťování tvorstva, lidí a životního prostředí s nenasytnou chtivostí. Od chvíle, kdy se mezi lidmi objevil, přerušil spojení s Bohem, s ostatními lidmi i se stvořením. Příčinou všeho zla je hřích a jeho důsledkem je narušený harmonický vztah mezi lidmi a prostředím, zahrada se proměnila v poušť (srov. Gen 3,17-18).
3. Ozdravná síla pokání a odpuštění
Tvorstvo proto naléhavě potřebuje, aby se ukázali Boží synové a dcery jako „nové stvoření“: „Je-li tedy někdo v Kristu, je novým stvořením: to staré zaniklo, je zde to nové“ (2 Kor 5,17). Postní doba je svátostné znamení této konverze. Postit se znamená učit se proměňovat postoj k ostatním lidem a tvorům: od pohlcování k trpělivé lásce, od sobectví k sdílení, od modloslužebnictví k a pokání a odpuštění. Modlitba a almužna nám pomáhají překonat duchovní a materiální sobectví a nalézt radost v Božím plánu pro svět a pro naše srdce. Postní doba vyzývá k intenzivnějšímu vtělování velikonočního tajemství do osobního, rodinného a společenského života, zvláště prostřednictvím postu, modlitby a almužny.
4. Postní čas jako cesta obrácení a synodální cesta církve
Postní doba má být časem obrácení, časem svobody, a to i skrze exodus z otroctví naděje, které vede směrem k Velikonocům. Desatero na Sinaji ukazuje cestu svobody, která vychází z Božího vyvolení a lásky. Postní doba tedy není jen osobní duchovní cvičebnicí, ale i cestou komunitární: synodální cesta vyžaduje sdílení a rozhodnutí ovlivňující každodenní život v komunitě a společnosti. Hlas na hoře Tábor - „Poslouchejte ho“ (Mt 17,5) - připomíná, že postní doba má být nasloucháním Ježíšovi a jeho učedníkům, nikoliv pouhým prožíváním mimo realitu každodenního života a společenských výzev.
5. Naděje a misijní výzvy během postní doby
Naděje, která nezklame, pramení z Boží lásky a z obnovy skrze milosrdenství. Svatý Pavel vyzývá k naději v usmíření: „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20). Počínaje postem, modlitbou a almužnou se křesťané otevírají milosti velikonočního tajemství a stanou se světlem pro druhé. Postní doba je také čas rozhodnutí, kdy s ohledem na bratry a sestry v nouzi otvíráme své srdce a zdroje, abychom sdíleli s nejpotřebnějšími. František ve svém poselství vyzývá k solidaritě s migranty a k prohloubení synodality jako cest k zapojení celé komunity do hledání řešení pro společné dobro. Kromě toho vyzývá k modlitbě za syrské Aleppo a podporu misijních aktivit, které jsou spojeny s almužnou a s formací laiků pro udělování svátostí ve světě.
6. Praktické kroky pro postní dobu
Postní doba je časem, kdy se můžeme konkrétně změnit: dát přednost solidaritě a pokoře, vyhýbat se zbytečnému sobectví a lépe sdílet s druhými. Je důležité zastavit se a naslouchat Bohu i potřebám druhých; zapojit se do modlitby za misie a do misijního díla dětského i dospělého. Využijme biblická čtení i svědectví bratří a sester v komunitě, abychom lépe pochopili Boží Slovo a uváděli ho do praxe. Postní cesta vyžaduje odvahu k obrácení a ochotu změnit z pohledu na svět, ekonomii a naše každodenní zvyklosti.
- Půst a očista srdce: proměňovat postoje k ostatním lidem a tvorům; zbavit se modlářství a sobectví.
- Modlitba jako dialog s Bohem: „živá voda“ Ducha Svatého, která posiluje naději a znovu probouzí víru.
- Almužna a solidarita: sdílení s potřebnými jako projev lásky k Bohu a bližnímu.
- Společná reflexe a synodální rozhodování: zapojení celé komunity do změn v životním stylu a ve způsobu péče o stvoření.
Obrázky a videa
Nebudeme uvádět další technické detaily a textech, ale texty papeže Františka zdůrazňují, že „křesťané jsou povoláni ke společné cestě, nikdy nejsou osamělými poutníky“ a že „politika je významnou podobou lásky“.
Na závěr: modlitba k Matce Maria, nadějné Matce, která nás provází postní dobou, a prosba o její přímluvu pro otevřený a upřímný dialog s Bohem. Postní doba nám má být časem konverze a naděje, která vede ke skutečnému spojení s Bohem, lidmi a stvořením.
tags: #postni #doporuceni #papeze #frantiska