Husitský sbor Jiřího z Poděbrad ve Tmani stojí při křižovatce dvou ulic na severním okraji obce, na mírném jihozápadním svahu. Jedná se o pravoúhlou zděnou stavbu s nízkou sedlovou střechou a hranolovou věží s mansardovou stříškou. Sbor je tvořen ze dvou propojených obdélných částí orientovaných podélnou osou ve směru východ-západ; východní obytná část je patrová, západní část se sálem sboru je přízemní.
Architektonicky je členěna pouze východní fasáda, stylizovaná jako vítězný oblouk s nízkým štítem a boky rámuje dvojice vysokých pilastrů. Ve střední zapuštěné ose je v přízemí mělká předsíň s hlavním vchodem a nad ní v patře balkon. Ve vrcholu štítu je nad stylizovaným klenákem vyvěšen mohutný kovový řemdih. Ostatní fasády rámuje zdola kamenná podezdívka a shora fabionová korunní římsa. Na střeše věže je umístěn plechový kalich, z něhož vyrůstá kovaný pravoslavný kříž. Před východním průčelím sboru je předsazeno zděné schodiště k hlavnímu vstupu, lemované dvojicí tarasních zdí s novodobým plotem. Jižně od sboru se nachází zahrada s pilířovou branou při severozápadním nároží a hospodářský objekt na zahradě.
Předmětem ochrany je objekt sboru, venkovní schodiště, tarasní zdi a příslušné pozemky. Dále jsou chráněny původní lavice, držáky na zpěvníky a svítidla v sále sboru a zvon ve věži. Jižně od sboru se nachází zahrada a hospodářský objekt. Sbor je kulturní památkou z let 1925-1926, postavenou podle projektu architekta Františka Šebíka a zapojení členů komunity Církve československé husitské ve Tmani v 20. letech 20. století.
Stavba je popsána jako modernistická votní architektura s charakteristickou neoklasicistní východní fasádou ve tvaru vítězného oblouku a s kalichem na vrcholu věže. Uvnitř sboru byly zachovány původní lavice, držáky na zpěvníky a osvětlení, stejně jako dřevěný oltář Páně. Budova má velkou zahradu s hospodářskými objekty a je viditelná zdaleka díky své výšce a charakteristickému řešení průčelí.
Historické záznamy zdůrazňují, že výstavba sboru byla iniciována věřící Náboženské obce Církve československé husitské ve Tmani ve 20. letech 20. století a že stavitel František Šebík s řadou dobrovolníků dokázal během jednoho roku realizovat tento projekt. Sbor slouží jako živé místo bohoslužeb, koná pravidelně nedělní bohoslužby a je součástí kulturního dědictví České republiky.
Architektura a stavební detaily
Husitský sbor je koncipován jako dvě propojené obdélné části orientované východ-západ. Východní část je patrová, západní přízemní a slouží jako sál sboru. Východní fasáda je členěna jako vítězný oblouk s nízkým štítem a dvojicí vysokých pilastrů po stranách. V přízemí střední osy je umístěna mělká předsíň s hlavním vchodem a nad ní v patře balkon. Na vrcholu štítu visí mohutný kovový řemdih nad stylizovaným klenákem. Před východním průčelím je předsazeno zděné schodiště lemované tarasními zdmi a novodobým plotem. Další fasádní detaily zahrnují kamennou podezdívku a fabionovou korunní římsu; na střeše věže dominuje plechový kalich s kovaným pravoslavným křížem.
Venkovní areál zahrnuje zahradu s pilířovou branou na severozápadním nároží a přízemní hospodářský objekt na jihozápadě. Předmětem ochrany je rovněž související venkovní schodiště, tarasní zdi a související pozemky, které spolu s objektem tvoří ucelený kulturní a historický celek.
Historie a kontext
Stavba byla postavena v letech 1925-1926 podle návrhu Františka Šebíka a stála jako součást kulturního dědictví naší země. Iniciátorem výstavby byli věřící Náboženské obce Církve československé husitské ve Tmani, kteří se aktivně podíleli na realizaci díla během 20. let 20. století. Dřevěné prvky interiéru, jako lavice, držáky na zpěvníky a osvětlení, byly zachovány a tvoří významnou část památky.
Sbor Jiřího z Poděbrad ve Tmani je dnes živým místem, kde se konají bohoslužby každou neděli v 16:00, a je součástí kulturního dědictví země. Architektura sboru a jeho interiérové prvky přispívají k historickému obrazu funkcionalistické a neoklasicistní hmoty v kontextu československé husitské církve.
Současnost a význam pro návštěvníky
Objekt sboru, jeho okolí a příslušné pozemky reprezentují významnou etapovou stavbu v rámci husitské tradice a architektury 20. let. Návštěvníci mohou vnímat soulad mezi monumentálním vnějším řešením fasády a intimním, historickým interiérem, který uchovává původní prvky jako lavice, zpěvníky a osvětlení. Zahrada s hospodářským objektem kolem sboru vytváří klidný areál pro komunitní aktivity a veřejná setkání.
