Prostá renesanční stavba stojící na návrší zámeckého parku zaujme v interiéru především původními dochovanými ilusivními malbami a nápaditě řešeným dřevěným stropem symbolizujícím nebeský Jeruzalém. Svatyně je funkčním římskokatolickým kostelem. Kostelík Nejsv. Trojice byl původně založen jako soukromá zámecká kaple. Během třicetileté války kaple patrně chátrala, nebo byla vypleněna. Jisté je, že nový pobělohorský majitel Antonio Bruccio ji obnovil z trosek. Roku 1635 byla znovu vysvěcena a získala statut filiálního kostela. Od té doby se zde konaly pravidelné nedělní a sváteční bohoslužby. K úpadku došlo až koncem 18. století v souvislosti s josefínskými reformami. Záznam z roku 1759 ještě dokumentuje snahu tehdejšího majitele Františka de Paula z Gudenu udržet pravidelný pořad bohoslužeb tím , že stanoví deštenskému kaplanovi roční fundaci 100 zlatých. Nový majitel Ignác Stillfried odmítl tuto částku poskytovat a omezil fundaci na naturální dodávku palivového dřeva. Farář Matěj Polák patrně ve snaze ulehčit svým povinnostem odmítal v zameckém kostelíku sloužit mše, což ospravedlňoval poukazem na reformu rušící domácí šlechtické kaple. Zásluhou Johanna Schönburga-Hartenstejna a faráře Bedřicha Kamarýta kaple počátkem 20. století znovu ožila. Roku 1907 jí byl oficialně opět přiznán statut filiálního kostela a byly obnoveny pravidelné bohoslužby. V roce 1937 byl princ Johann pochován v nově vybudované rodinné hrobce přiléhající zvenku k severní stěně kostela. Sakrální činnost byla přetržena až odchodem šlechty v roce 1945 a po zbytek 20. století se omezila pouze na výroční poutě slavnosti Nejsvětější Trojice a několik málo svatebních obřadů.
Jednoduchá renesanční stavba je dochována takřka v původní podobě z druhé poloviny 16. století. Mladšího data jsou oba vstupní portály, přístavek venkovní kazatelny a štítová zvonička. V interiéru překvapí ilusivní fresková výmalba dochovaná až na detaily v plném rozsahu. Datace fresek je sporná, ale vzhledem k tomu, že nejsou nalezeny na pozednici raně barokního krovu, budou patrně z doby dřívější. Až do roku 1936 byly schovány pod vrstvami pozdějších omítek. Strop kostelíku býval patrně od počátku plochý. V devatenáctém století se začalo uvažovat o stavbě „důstojnější“ klenby. Nakonec se roku 1888 podle projektu arch. Františka Kadlece otevřel interiér do starého raně barokního krovu, který byl nově pohledově upraven. V rámci této úpravy byly stěny interiéru vymalovány sytou hlinkovou výmalbou a oltářní architektura získala bílou polychromii. Původní mramorování oltáře bylo objeveno a restaurováno v roce 2005. Titulní oltářní obraz Nejsvětější Trojice je patrně z konce 19. století. Jeho autorství bývá tradičně připisováno deštenskému faráři Bedřichu Kamarýtovi.
Nejzajímavějším prvkem interiéru je bezpochyby náhrobek Jana Káby z Rybňan z roku 1564, na němž se připomíná i pět jeho zemřelých dětí. Tato úmrtí připomíná i o čtyři léta mladší epitaf Jana syna Zikmunda, který je tohoto času instalován v expozici zámku a je v kostelíku pouze zastoupen fotokopií. Ústředním motivem obou děl je ukřižování, kde pod krucifixem klečí zemřelí členové rodiny Kábů z Rybňan.
Návštěva zámku Červená Lhota je spojena s příběhem caple Nejsvětější Trojice na návrší v parku a jejím původem. Zámek Červená Lhota byl postaven na skále uprostřed rybníka a do zámku se vstupuje kamenným mostem spojujícím zámek se souší. Pohádkový renesanční Zámek Červená Lhota stojí v Jihočeském kraji a je obklopený rybníky a lesy. Bývalá středověká tvrz, později zámek, stojí v centru obce Pluhův Žďár. Zámek Červená Lhota je známý z pohádky Zlatovláska a je jedním z nejromantičtějších míst v Jihočeském kraji.
Kaple na návrší byla stavěna jako soukromá kaple majitelem rytířem Janem Kabou a morová epidemie mu připomínala ztrátu pěti dětí, což se stalo impulsem k výstavbě. Jako součást renesanční architektury stojí kaple nad rybníkem a byla znovu vysvěcena v roce 1635. Znovu ožila také díky zásluhám Johanna Schönburga-Hartenstejna a faráře Bedřicha Kamarýta na počátku 20. století. Roku 1907 jí byl oficiálně přiznán statut filiálního kostela a byly obnoveny pravidelné bohoslužby.
V době 20. století došlo k ukončení sakrální činnosti po odchodu šlechty v roce 1945 a následně zůstala kaple pouze na poutě a několik málo svateb. Později byla kaple znovu oživena díky rekonstrukci a znovuvysvěcení, o němž hovoří místní pamětníci a umělecká díla malíře Jaroslava Šindeláře, který přispěl také k výzdobě. Ke znovuvysvěcení namaloval obrazy s Pannou Marií a Ježíškem a později umístil sošku Sv. Anny a kříž, který přivezl ze Svaté země.
Kaplička v Lhotě je poslední dochovanou kaplí ve vesnici, ostatní kaple zanikly. Opravy kaple a její výzdoby proběhly s významnou podporou města a místních obyvatel, kteří spolupracovali na rekonstrukci a restaurování. Krátká vycházková trasa kolem Zámeckého rybníka v Červené Lhotě nabízí pohledy na renesanční zámek a jeho krajinné okolí.
Kaple Nejsvětější Trojice je uvedena v historickém kalendáři jako významná sakrální památka a dominuje krajině jihočeských památek.