Modlitba je prvním plodem rozpoznání hříchu a Božího milosrdenství. Modlitbou se člověk vedený láskou pozvedá a tíhne po spojení se svým Pánem. Modlitba tedy není v první řadě naší povinností, jak to často chápeme, ale je to náš největší poklad, který bychom si měli hlídat a vážit, jako si vážíme každé chvilky s tím, koho máme rádi. A tady je přece někdo ještě větší, samotný Bůh, který nám naslouchá.
V Matoušově evangeliu nás Ježíš poučuje, jak by tato modlitba neměla vypadat: Modlitba je naše osobní intimní setkání s Hospodinem. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Modlitba nás otvírá k přijetí Boží vůle a proměňuje naše srdce tak, že jsme schopni přijímat druhé a odpouštět.
Ovocem modlitby, která vyjadřuje lásku k Bohu a k bližnímu, jsou půst a almužna. Ty jsou jako Křídla, která vynášejí modlitbu k uším Stvořitele.
J. Půst zintenzivňuje modlitbu, je modlitbou tělem i duší. Tady ale máme asi největší problém. Protože pro dnešního člověka se půst zdá pouze potlačováním těla a vidí v něm spíš nějakou úchylku. Církev navíc na půst v podstatě zapomněla. Z postu se často stává postoj čistě duchovní; na tělesný půst se shlíželo, ale s tělesným postem zmizel i duch postu.
Pro křesťany byly v minulosti postní dny dobou větší bdělosti pro Boha. Půst spojoval křesťany v jedno společenství. Nebylo to žádné soukromé asketické dílo, nýbrž určitá forma společné modlitby a bdění. Během celé postní doby se nepilo víno a nejedlo maso. Kdo se postí pro lidské uznání, nezakusí pozitivní účinky postu.
U postu platí stejná pravidla, jako u modlitby. „A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Půst zintenzivňuje modlitbu, především prosebnou. Můžu spojit modlitbu a půst v jedno. Když mám nějaký důležitý úmysl, můžu za něj prosit Boha právě postem. Svým postem tak vyznávám, že tu sám nic nezmohu, že jsem odkázán jedině na Boží pomoc. Myslím, že právě ve spojení postu s modlitbou můžeme najít jeho smysl pro nás.
Postní doba je zaměřena na obrácení ve vztahu k Bohu (modlitba) a k sobě samému (půst), což nás vede k obrácení ve vztahu k druhým - tady je místo na almužnu. Almužna to je dar pro druhé, otevřené srdce a oči k tomu, co právě potřebují. V tom smyslu může být almužnou i naše odpuštění - jak o tom mluví sv. Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.
Almužna má mnoho možností, a když je využijeme, všechny nám pomáhají k odpuštění hříchů. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí tvá pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryté, ti odplatí. Ano to určitě! Ale ještě více jsou naší šancí a naší cestou, kterou se můžeme přiblížit ke Kristu a odstranit naše hříchy.
Postní doba, o které bychom měli mluvit, a biblické texty postní jsou sestaveny tak, aby nás provázeli tím setkáním. Pojďme se zcela a znovu oddat Kristu. Přijměte pozvání na novou cestu s Kristem.
Postní doba je čtyřicetidenní půst a tradičně je spojena s modlitbou a almužnou. Ale proč právě tyto tři věci? Odpověď nalezneme v Písmu, konkrétně v Matoušově evangeliu v šesté kapitole Horského kázání: modlitba jako způsob setkání s Bohem; půst jako příprava a očista; almužna jako vyjádření solidarity s bližními.
Modlitba je první plod, který následuje po objevení Božího milosrdenství a hříchu. Modlitbou se člověk vedený láskou pozvedá a tíhne po spojení se svým Pánem. Modlitba tedy není v první řadě naší povinností, ale náš největší poklad. Tady je tady Boží naslouchání a dárek, že s Ním můžeme mluvit kdykoli chceme.
Na začátku postní doby byly světci a věřící vedeni k pokání. Popeleční středa zahajuje období, během nějž se vyučuje o tom, že „křesťanství počítá s tím, že člověk je tělo a duše“ a že postní praxe má před sebou Velikonoce jako cíl.
Postní doba vede k Velikonocím - osobním i kalendářním - a k obnově křtu. Křest znamená účast na Kristově smrti a zmrtvýchvstání, osvobození od dědičné viny a stání se součástí Kristova těla, církve. Trojí postní kající praxe - modlitba, půst a almužna - živí vztahy k Bohu, sobě a druhým.
Součástí každé velikonoční vigilie je obnova křestního vyznání. Postní doba má vést každého pokřtěného k tomuto aktu a k tomu, aby modlitba, půst a almužna byly privilegovanými cestami postního putování.
Co se duchovně děje, když se postíte || Odemkněte skrytou sílu půstu
Postní doba, o které budeme mluvit, a biblické texty postní jsou sestaveny tak, aby nás provázeli tím setkáním. Pojďme se zcela a znovu oddat Kristu. Připravme se modlitbou, pokáním, nasloucháním Božímu slovu.
Mt 6,1-6.16-18: Ježíš řekl: „Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi… Když dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou… A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci… A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej…“
Půst obnovuje naše duchovní síly a umožňuje nám vnímat Krista v potřebách našich bližních. Schránka pro Postní almužnu je vhodná jako nástroj k formaci dětí při společné večerní modlitbě nebo postní katechezi v kruhu rodiny.
Postní doba je zaměřena na přípravu na Velikonoce: modlitba, půst a almužna jsou prostředky k proměně života a odpuštění hříchů, a zároveň cestou, která nás vede k obrácení a k setkání s Kristem.