Svátosti jsou nejzjevnějšími stopami Božími v životě Božího dítěte, kterým je každý křesťan a katolík zvlášť. Stopami, které život posvěcují a uschopňují k dalšímu růstu ve službě Bohu a bližnímu a k hlubšímu a důkladnějšímu následování Krista a jeho Matky, ať už je přijímá sám, nebo je svědkem jejich udělování jiným. Kdykoli se s jejich udělováním setkává, připomíná si své osobní zážitky a vrací se zpět k uvědomění si svých kořenů víry.
Křest
Křest připojuje a včleňuje člověka do rodiny Božích dětí, do Církve. Křtem se promíjí tzv. dědičný hřích a všechny hříchy osobní a také všechny časné i věčné tresty za ně. Kdo ji může přijmout? Přijmout ji může každý nepokřtěný nebo neplatně pokřtěný nebo pokřtěný v nekatolické církvi, s níž neexistuje vzájemná validace křtu. Křest se uděluje jednou v životě. Křtí zpravidla kněz nebo jáhen. Ve zvláštních případech (blízkost smrti, nemožnost dosáhnout kněze v nekřesťanských zemích, nebezpečí života po porodu) může křtít i laik, jinověrec, nevěrec nebo nepokřtěný. Křest dětí se uděluje trojím litím vody, u dospělých trojnásobným litím nebo ponořením do křestní vody, není-li, do jakékoli tekoucí vody nebo jen do vody. Křest se uděluje během mše svaté nebo mimo ni při zvláštním křestním obřadu, v nouzi jen trojím politím a formulí bez obřadu. Dříve se křest dospělých uděloval ve zvláštních k tomu určených kaplích, baptisteriích, dnes obvykle v kostelích a kaplích u křtitelnic nebo i bez nich. Křtěnec má mít křestního kmotra, člověka, který mu bude ve víře alespoň v počátcích průvodcem, pomocníkem a vzorem. Teologové znají ještě křest krve (když ten, kdo toužil být pokřtěn, je kvůli své víře zbaven života) a křest touhy (když ten, kdo po křtu touží, nenajde do konce života nikoho, kdo by ho pokřtil).
Více o svátosti křtu viz Katechismus katolické církve, čl. Mt 28,18-20 a další pasáže v textu. Kdo ji může přijmout? Svátost přijímá zralý křesťan po předchozí přípravě, a to jedenkrát v životě.
Biřmování (Křest biřmování)
Biřmovanec přijímá Ducha Svatého a potvrzení víry. Ve svatostné praxi je biřmování udělováno biskupem. V prvotní apoštolské církvi se přijímání Ducha Svatého slavilo vkládáním rukou na biřmovance. Každý biřmovanec má mít svého biřmovacího kmotra, člověka, který ho povede jako opora a vzor dalším křesťanským životem do vlastní zralosti. Více o svátosti biřmování viz Katechismus katolické církve, čl. Sk 1,4n.8 a související texty.
Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní. Sk 2,1-4.
Příjem biřmování je považován za potvrzení křesťanského dospívání a očisty ve víře, a biřmovací kmotr hraje roli průvodce a vzoru pro další život do zralosti.
Eucharistie
Podávané Tělo Páně přijímá věřící do úst na jazyk nebo na ruku, z níž si sám ihned podá do úst. Svatou Hostii nekouše, jen spolkne. Podává-li se Hostie máčená ve Víně, přijímá se pouze do úst na jazyk. Přijímá se jednou denně. Viaticum je zvláštní podávání svatého přijímání umírajícím na loži. Více o svátosti Eucharistie viz Katechismus katolické církve, čl. Mt 26,26-28; Mk 14,22-24; Lk 22,19n a 1 Kor 11,23-29.
Kdykoli jíte tento chléb a pijete kalich Páně, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo ji může přijmout? Svátost se uděluje při slavnostní bohoslužbě nebo jen jako jednoduchý obřad mimo ni.
Sňatek
Ze snoubenců vytváří nerozlučitelné manželské společenství manželským slibem, který má charakter přísahy před Bohem. Pro platnost manželství se předpokládá zletilost, způsobilost k právním úkonům a další podmínky. Katolické manželství je nerozlučitelné. Civilní rozvod je neruší. Vstoupením do nového civilního manželství se porušuje věrnost původnímu partnerovi a vytváří se cizoložný svazek. Církevní soud může rozhodnout o rozluce nebo o neplatnosti od samého počátku. Civilní sňatek pokřtěných není před Bohem platný, a Církev na něj pohlíží jako na cizoložství. Katolické manželství je otevřené životu a bylo by vážným porušením, pokud by bylo bráněno početí nového života nepřirozenými způsoby nebo potratem, stejně jako pokud by potomstvo získáné nebylo z přirozeného způsobu. Oba lidé v manželství jsou si rovni a mají stejná práva a povinnosti.
Mt 19,3-9 a Mk 10,5-12 a Ef 5,25-33 jsou klíčové texty pro pochopení posvátnosti manželství jako svazku dvou rovnoprávných lidí, jeho nerozlučitelnosti a představa o jedinečnosti a vzájemné úctě v manželství.
Honosná a praktická poznámka o pokonání zhřešení
Křesťané jsou povinni se vyznat (bezodkladně) ze všech těžkých hříchů; z lehkých hříchů, které neruší společenství s Bohem, ale kalí ho a zatemňují, není vyznání povinností, je ale žádoucí. Rozhřešení může být uděleno pouze při zpovědi, provedené na místě k tomu určeném (zpovědnici) nebo v soukromí nebo kdekoli. Frekvence zpovědi je stanovena církevním přikázáním.
Odpustky mohou být částečné nebo plnomocné. Plnomocné odpustky lze získat při totálním odřeknutí všeho zla a přimknutí se k Bohu a dobru. Udělují se ze zásluh Kristových na přímluvu Církve. Některé odpustky jsou výhradně pro zemřelé. Více o odpustcích viz Enchiridion odpustků a Katechismus katolické církve.
Potřeba víry a poznání
„Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.“ (Jan 20,22n). „Ježíš jí řekl: Ani já tě neodsuzuji.“ (Jan 8,11). „Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím.“ (Jan 12,47). Tyto pasáže zdůrazňují důležitost živé víry a přijímání milosti skrze svátosti jako součást křesťanského života.
„Zůstáváte v mé lásce, pokud zachováváte má přikázání.“ (Jan 15,10-15). Toto vyjadřuje souvislost mezi poslušností a zachováním Božího přikázání s kontinuálním růstem v lásce a víře, který svátosti podporují.
tags: #posvecujici #milost #katechismus