Kostel svatého Libora v Jesenci patří mezi vzácné barokní památky na střední Moravě a je chráněn jako kulturní památka České republiky. Je farním kostelem římskokatolické farnosti Jesenec.
Historie a iniciátorka stavby
Základní kámen byl položen v roce 1711 a hrubá stavba byla dokončena v roce 1714. Kostel vznikl z odkazu paní Zuzany Kateřiny Liborie Prakšické ze Zástřizl a jejího manžela Jana Bohuše Morkovského ze Zástřizl; její sponzorské rozhodnutí věnovat statek pro financování nových kostelů ve Křtinách a v Jesenci vyplynulo z vděčnosti za uzdravení. Architektem stavby byl zřejmě Giovanni Tencalla, a kostel sv. Libora bývá považován za zdrobnělinu či zjednodušenou variantu jeho nerealizovaného projektu pro jezuitský kostel Panny Marie Sněžné v Olomouci.
O autorství se často uvádí i Jan Blažej Santini-Aichel, avšak jeho autorství bylo zpochybněno a historici i znalci Santiniho díla považují dílo za jinou variantu či inspirované řešení. Interiér je domněle významný díky mohutné klenbě a bočním oltářům; hlavní oltář svatého Libora má řezby ve tvaru rozhrnutého baldachýnu a nad ním je obraz od holandského malíře A. Schoon Janse zobrazující sv. Libora, se stranami Věřou a Láskou.
Architektura a prostorové řešení
Kostel má elipsovitý ovál - jeho hlavní osa měří 27,14 m a vedlejší 11,7 m. Elipsa je protáhnuta v půlkruhové kněžiště a pravoúhlém prostoru kůru. Klenba spočívá na čtyřech mohutných pilířích a průčelní stěna vychází do zprohýbaného štítu s dvěma římsami a dvěma šestibokými pilíři. Výška obvodových zdí po klenbu činí 10 m, k vrcholu klenby 14 m; světlo do prostoru proniká deseti oválnými okny, což vytváří mystické přítmí.
Kostel nemá hlavní věže. Podle odůvodnění záměr architekta byl tento tvar orientován tak, aby vysoká průčelní zeď nevyčnívala nad kopcovité prostředí okolo Horky a neubírala dominantu okolí. Obvodové zdi o tloušťce 1,3 m jsou zvenku jen málo vystupující, průčelní zeď je zvolněna hranami šestibokých pilířů a hlavní vchod se nachází mezi nimi.
Konstrukce střech, zvony a mobiliář
Krytiny byly v minulosti měněny - původní bobrovky byly zřejmě již od počátku, v roce 1790 nalezena taška s nápisem Ölmitz 1790. V roce 1957 byla stará krytina nahrazena dvouháčkovými bobrovkami z cihelen brněnských. Kostel neměl věž, a proto byly zvony původně umístěny v malé vížce ve střeše: dva zvony o hmotnostech 45 kg a 32,5 kg a třetí, pořízený v roce 1923 ze sbírek věřících, vážil 25 kg a zhotovil jej Gustav Oktavián v Broumově. Čtvrtý zvon byl převeden v roce 1986 z Ostravy - Kunčiček; dnes visí na kovové konstrukci za presbytářem a pohon je elektrický, časovaný. Byl posvěcen 3. května 1989 Mons. Josefem Vranou při svěcení oltáře.
Obětovaný stůl, ladící s barokním mobiliářem, vytvořil místní kameník Josef Kadlec. Hlavní oltář zasvěcený sv. Liboru má řezby ve tvaru rozhrnutého baldachýnu; nad ním je obraz sv. Libora. Boční oltáře Panny Marie, sv. Josefa, sv. Barbory a sv. Norberta jsou zapuštěny do výklenků s pilastrovým rámováním. Mohutná klenba umožnila malbu bohatým způsobem; malby na klenbě představují výjevy ze života sv. Libora.
Interiér a výzdoba
Vnitřní výzdoba byla dokončena za dohledu opata Bartlicia; hlavní oltář a boční oltáře dominují prostoru a vytvářejí typický barokní velkolepý efekt. Datum dokončení interiéru a jeho podrobnější průběh se v různých textech shoduje na přibližně období 1711-1714 a následujících letech.
Okolí a poutní význam
Kostel stojí v rámci jedinečného barokního komplexu spolu se zámkem Jesenec. Hlavní pouť připadá na neděli blíže svátku sv. Libora (23. července). Z jednoho pramene vyplývá, že poutní místo bylo zřídleno jako vyjádření vděčnosti za uzdravení a jako patron dobré smrti, porozumění mezi národy a ochranu proti různým onemocněním.
Historie poutního místa uvádí, že patronem sv. Libora, biskupa z Le Mans, je považován za uzdravovatele a ochránce nemocných; jeho ostatky byly přeneseny do Paderbornu, a jeho svátostní vzory zůstávají součástí kultu a modliteb v kostele. Zámek Jesenec, spojený s kostelem, vznikl v roce 1711 a od té doby prošel mnoha majiteli.
Současnost a správa
Kostel je dnes součástí římskokatolické farnosti Jesenec a slouží věřícím po celý rok hlavním vchodem, vedlejší dveře bývají otevřeny jen na pouti. Poutní místo je veřejně přístupné a nabízí možnost duchovní správy i kulturního poznání týkajícího se barokní architektury a sakrálního umění.
Interaktivní poznámky o umění a architektuře
- Hlavní oltář a boční oltáře vytvářejí rytmus prostoru a prosvětlení klenby.
- Elipsovitý půdorys zdůrazňuje jedinečnost chrámu a jeho odkaz ve světovém barokním dědictví.
- Průčelní štít s pilastry a římsami zdůrazňuje horizont kostela vůči okolní krajině.
Kaple sv. Anny - Panenské Břežany - J. B. Santini Aichl
Význam kostela v Jesenci spočívá v jeho unikátním oválném půdorysu, historickém odkazování na Tencallovu Olomouc a v debatách o autorství mezi Giovanni Tencallem a Janem Blažejem Santinim-Aichem. Komentáře historiků a historiků umění se liší, ale samotný chrám zůstává důležitým příkladem raného 18. století a barokního duchovního života na Moravě.
Historie poutí a turistická navigace
Poutě do Jesence jsou spojeny s kostelem a místní zimní i letní program poutních dní. Turisté a poutníci se mohou dopravit ze železničních stanic a cestami kolem Konice a Jesence; nejbližší železniční stanice a průvodní trasy jsou uvedeny na oficiálních stránkách farnosti a turistických portálech.