Pavlovské vrchy (hovorově Pálava, něm. Pollauer Berge) jsou monumentální krajinnou dominantu jihu Moravy, která vznikla v druhohorním moři a byla vyzdvižena alpínským vrásněním. Díky zachovalosti původní krajiny a rozmanitým stanovištím na vápencích se v oblasti vyskytuje množství vzácných živočichů a rostlin, zejména sucho- a teplomilných. Proto jsou vrchy součástí CHKO Pálava, severozápadní část Biosférické rezervace Dolní Morava UNESCO.
Oblast je nepřetržitě obývána po desítky tisíc let, o čemž svědčí archeologické nálezy lovců mamutů a hradiště, především v Dolních Věstonicích. Na území Pavlovských vrchů se nachází několik přírodních rezervací chránících zdejší cenné území. Na dvou výšinách se tyčí středověké hradní zříceniny Děvičky a Sirotčí hrádek; na jižním úbočí se rozkládá malebné historické město Mikulov.
Děvičky (též Dívčí hrady nebo Maidenburg) jsou zřícenina gotického hradu tvořící dominantu severního okraje hřebene masívu Děvín, nejvyššího vrcholu Pavlovských vrchů na jihu Moravy. Nachází se na vápencové skále vypínající se do výšky 428 m n. m. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Hrad je poprvé zmiňován roku 1222 pod názvem Dewiczky jako pomezní zeměpanský hrad v královském držení; dochovalo se i jméno prvního purkrabího, Štěpána z Medlova († 1235), zakladatele Pernštejnů a správce Veveří. Po něm následovali purkrabí Lipolt z Hardeggu a Crha z Ceblovic, během jejich správcování do kraje přišla skupina německých kolonistů. Crha údajně byl Rakušany zajat a hrad nepříteli nevydal. Zprvu byla stavba pravděpodobně dřevěná; mezi roky 1247-1294 nejsou o hradu zmínky a zdá se, že mohl být zničen při Kumánských nájezdech v roce 1253. Hrad byl obnoven na konci 13. století za vlády krále Václava II., roku 1334 jej Jan Lucemburský udělil Lichtenštejnům. V této době došlo k přestavbě a k vybudování předhradí. Při obléhání Vídně Turky v roce 1529 došlo k posílení opevnění. V roce 1572 koupil mikulovské panství Adam z Ditrichštejna; jeho syn Zikmund hrad upravil hlavně obytné prostory a vznikla nepravidelná obdélná stavba o délce asi 65 metrů se zděným pláštěm. Na blízké skalce byla přistavěna renesanční bašta. Během třicetileté války byl hrad obsazen Švédy, kteří jej vyplenili a zapálili. Ditrichštejnové zajistili nutné opravy; hrad sloužil jako strážní pevnost až do požáru v roce 1744 a poté jen jako strážnice k hlášení požárů. K definitivnímu opuštění došlo nejpozději na začátku 19. století a postupně zchátral.
Sirotčí hrad (Sirotčí hrad, Sirotčí hrady či Růžový hrad, německy Waisenstein nebo Rassenstein) je zřícenina gotického hradu nad vsí Klentnice v Pavlovských vrších. Počátky sahají do 13. století, kdy jej vystavěli Wehingenové; hrad poté patřil Lichtenštejnům a Ditrichštejnům, v 16. století zpustl. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Jeho historická stopa je propojena s vývojem panství a s obrannými funkcemi v rámci Moravy a středověké monarchie.
Historie Pavlovských vrchů má blízký vztah k Mikulovu a k lovům mamutů na území Dolních Věstonic. Moderní expozicí, která umožňuje nahlédnout do života tehdejšího Homo sapiens, je prezentována architektonická koncepce podzemní expozice, vedoucí návštěvníky k sídelnímu areálu z období před 30 000 lety. Návštěvníci poznávají materiální i duchovní svět lidí, kteří oblastí po tisíce let obývali; vystaveny jsou kamenné a kostěné nástroje kultury gravettienu, replika dolnověstonického hrobu a zajímavé artefakty z pohřebních rituálů. Miestnost dále ukazuje výtvarné předměty, včetně sošek venuší a plastik zvířat, a prezentuje historii nálezů spojených s Věstonickou venuší. K nejcennějším objevům patří soubor kosterních pozůstatků moderního člověka, nejstarší známý antropologii, a ukázky technologií - keramika, tkaní látek a broušení kamene. Unikátním prvkem instalace je skládka mamutích kostí z doby výzkumů, která ilustruje práci archeologů v terénu.
V regionu dnes stojí chráněné krajinné plochy, které chrání nejen geologickou a paleontologickou historii, ale i bohaté druhové spektrum sucho- a teplomilných biotopů. Pálava se tak řadí mezi klíčové geografické a kulturní zóny jihu Moravy, propojující horstvo s lidovou architekturou, historickými památkami i mimořádnými archeologickými lokalitami.
