Parthenon sloužil především jako uložiště městského pokladu a příbytek pro obrovskou votivní sochu bohyně Athény Polias (ochránkyně města). Parthenon (řecky Παρθενώνας) je bezesporu nejvýraznější a nejobdivovanější stavbou v Athénách, i když tomu tak ve starověku určitě nebývalo. Tento chrám byl sice postaven jako největší a nejhonosnější ze všech staveb na Akropoli, ale ne jako centrum úcty athénského kultu, tím byl totiž nedaleký Erechtheion. Chrám byl původně opatřen barevnými nátěry, jeho vlysy zdobily dechberoucí klasické sochy, které byly propracovány do nejmenších detailů a to i přesto, že je obyčejný smrtelník neměl ze země šanci rozeznat, byly přece určeny pro zraky bohů, kteří viděli vždy všechno. Starověcí Athéňané mohli na Parthenonu obdivovat sochy Kentaurů, Amazonek, Řeků v bitvě u Marathonu atd. Tato sochařská výzdoba se však v Athénách dochovala jen v zanedbatelném množství. Na počátku 19. Nad Athénami držela ochrannou ruku bohyně Athéna, patronka moudrosti, válečného vítězství, spravedlnosti, umění apod. V Athénách si jí samozřejmě nesmírně vážili, na její počest se zde každé čtyři roky konaly sportovní a umělecké hry. Při každoročním slavnostním průvodu byl bohyni věnován nový nádherně zdobený šat - peplos. V Parthenonu byla také umístěna asi největší votivní socha bohyně Athény. Vytvořil ji známý klasický sochař Feidias a byla to socha dřevěná, která byla pokrytá pláty zlata, slonoviny a drahokamy místo očí. Dnes na Parthenonu všichni obdivují velkolepost této stavby, strohost i majestátnost dórského slohu a genialitu jeho stavitelů. Tento chrám je nejlepším příkladem klasického antického stavitelství, jehož hlavním cílem je dosažení harmonie a to pomocí přesných matematických výpočtů a optické iluze. Moderní doba s sebou nese i nebezpečí, které by při stavbě chrámu nikoho snad ani ve snu nenapadlo a tím je smog a kyselý déšť. Proto je celý Parthenon již více než 10 let obehnán lešením a jeřáby, pomocí nichž by měla být stavba rozebrána a po vyčištění a ošetření budou části zase složeny zpět.
Chrám bohyně Eset ve Fíilé je bezpochyby jedním z nejkrásnějších a nejlépe zachovaných chrámů z období starověkého Egypta. Hlavní chrám na ostrově nechal ve 3. století př.n.l. vybudovat Ptolemaios II. Filadelfos na místě starší svatyně, vystavěné zakladatelem 30. dynastie Nachtnebefem, posledním význačným faraonem egyptského původu. U hlavního vchodu do chrámu bohyně Este stojí na kamenném stupínku dva malé obelisky, které zde nechal vztyčit Ptolemaios VIII. Euergetés II. Poblíž slavného poutního chrámu bohyně Eset na ostrově Fíle ležel ostrůvek Bitva, na němž se nacházel pahorek s jedním z hrobů boha Usira, tzv. abaton, egyptsky „čisté místo“. Tyto svatyně vznikly na místech, kam dopadly kusy těla Usira, poté co ho jeho zákeřný bratr Sutech rozsekal a rozházel po celém Egyptě. Celkem jich bylo šestnáct, možná i více.
Vstupní bránu střeženou dvěma žulovými lvy tvoří monumentální pylon (37 metrů široký a 18 metrů vysoký). Jeho vnější fasádu zdobí reliéfy, kdysi zářící barvami, které zachycují Ptolemaia XII. Nea Dionýsa, jak pobíjí nepřátele a zároveň se obrací k Esetě, Horovi a Hathoře. Na pravé části vnitřní strany pylonu jsou zobrazeni kněží, kterak nesou Esetinu velkou posvátnou bárku. Jakmile projdete prvním pylonem, vstoupíte na elegantní kamenné nádvoří. Dlažbu tohoto nádvoří tvoří geometricky uspořádané desky a jeho boční strany lemují kolonády, jimiž se vstupuje do dalších prostor velechrámu. Při západní straně nádvoří stojí mamisi (Dům zrození), kde údajně Eset porodila Hora. Dům zrození nechal vystavět Ptolemaios III. Euergetés a jehož výzdoba byla dokončena až římským císařem Tiberiem. Právě zde údajně Eseta porodila Hora. Na zdech chrámu bohyně Eset znázornili umělci výjevy související s Horovým zrozením, dětstvím a výchovou. Naproti mamisi je kolonáda s deseti sloupy, která vede do šesti zdobených místností. Tyto místnosti využívali kněží jako komory a sklady. Vlastní mamisi obklopil architekt další kolonádou, mezi jejími sloupy umístil spojovací zídky, které sahají do dvou třetin výšky sloupoví. Sloupy nesou střídavě kompozitní hlavice, zdobené rostlinnými motivy, a tzv. V zadní části dvora se zdvihá druhý pylon (30 metrů široký a 14 metrů vysoký), původně zdobený barevnými reliéfy stejně jako první, jímž se vchází do sloupové síně chrámu. Před pravou částí pylonu stojí kamenná stéla s hieroglyfickým textem. Je na ní vytesán nápis, který se datuje do doby Ptolemaia VI. Filométora. Po překonání několika schodů vedoucích do sloupové síně podpírané deseti sloupy malovanými živými barvami stojí za to věnovat pozornost stropu. Na něm jsou v hlavní ose síně zachyceny ochranné bohyně Horního a Dolního Egypta a v bočních částech sluneční bárky a astronomické motivy. Výzdoba stěn a sloupů v této místnosti zobrazuje hodiny, výjevy představující panovníka, jak přináší obětiny různým božstvům a mytologické náměty. Ze sloupové síně lze projít do komplexu svatyně. Na bočním nádvoří obětin je Ptolemaios II. Filadelfos, jak před hromadou darů pálí kadidlo na počest bohyně. Schodiště vlevo vede na terasu svatyně, kde se nalézá Usirova kaple. Oba obelisky, které byly původně při vchodu do chrámu, jsou dnes ve Velké Británii. Kolem roku 553 n. l. nechal římský císař Theodosius I.
V dalších částech textu se dochovaly reference k Labyrintu a dalším prvkům peripeteí řecké architektury, které ilustrují snahu o dokonalou symetrii a vizuální identitu chrámu pro bohy i obyvatele města.
- Parthenon jako symbol klasického antického stavitelství a harmonické proporce.
- Výtvarné prvky a sochařská výzdoba, která se dochovala jen v omezené míře.
- Optické klamy a matematické výpočty jako součást architektury.
Pro moderní ochranu a restaurátorské práce je chrám již více než deset let uzavřen a obehnán lešením a jeřáby, které umožňují demontáž, vyčištění a znovupostavení jednotlivých částí. Zachováváme tak unikátní dědictví pro budoucí generace a ukazujeme, jak se starověká architektura vyrovnávala s environmentálními výzvami, jako je smog a kyselý déšť, a jaký význam má precizní technika pro vizuální dojem a trvalost stavby.