Staří lidé vyprávěli, že dříve často večer slýchali troubení zakletého pastýře na Krudumu. Pastýř pásl jednoho dne své stádo. Do země vtrhl nepřítel, loupil a plenil. Jak postupoval nelítostně zemí, dostal se také do jeho vesnice. Chudý pastýř ale srdceryvně prosil, aby mu laskavě ponechali alespoň jednu krávu, tu jeho, kterou potřeboval k obživě své rodiny. Radostně se vrátil pastýř večer do vesnice. Jakmile ostatní lidé uviděli, že vede zpět jen svou kravku, začali se na něj dívat nevraživě a podezřívavě. Jelikož všichni ostatní lidé v obci museli své krávy odevzdat a nepřítel je odvedl jako kořist, bylo jim podezřelé, proč ji jemu nechali. Neznali jiné vysvětlení, než že pastýř zradil své sousedy a spolčil se s nepřítelem.
Jistý muž často podnikal svou cestu za obchodem přes Krudum. Při procházení kolem hory každý rok potkával nešťastného pastýře, jenž troubil na pastýřský roh. Vždy ho obdaroval jedním krejcarem. Během mnoha let, kdy jej potkával, si muž všímal, že nebohý pastýř má rok od roku stále bělejší vlasy. Časem ale vyměřených sto let uplynulo a je to už dávno, kdy bylo jeho troubení slyšet naposledy.
Jako zvláštní příběh se v regionu uchovávají pověsti o Zkamenělém pastýři a dalších kamenných památkách v okolí Klobuk. Zkamenělý pastýř u Klobúk není zdaleka jedinou záhadnou kamennou památkou na Slánsku. Podle lidové pověsti se při zvonění na klobucké věži přibližuje, a až se věže dotkne, nastane soudný den. Protože však při zvonění v Kokovicích prý dělá krok zpět, není se třeba ničeho obávat. Jiná pověst vypráví o pastýři, který zkameněl i se svým stádem.
V kladenském archivu se objevují záznamy, že Jindřich Šimon Baar byl spojen s Klobukami, ale existují názory, že tuto pověst nezaznamenal. Zdroje nicméně uvádějí, že Baar na faře v Klobukách sloužil, a that pověst mohla vzniknout později. Zpracování pověsti o „zkamenělém pastýři“ Baarem není v současných zdrojích jednoznačné. Někteří autoři uvádějí, že původní motiv je starší, jiní spojují pověst s novodobějšími verzemi.
Historická literatura uvádí, že v polích severozápadně od Klobuk lze nalézt nejvyšší menhir zvaný Zkamenělý pastýř či Kamenný muž. Jiná pověst říká o pastýři, který zkameněl i se svým stádem; na začátku století byly v blízkosti vykopány další podobné kameny. V barokním kostele svatého Zdroj souvisí s pohyblivým balvanem žulovým. Tyto motivy ukazují, že pověsti kolem zkamenělého pastýře a kamenných památek jsou součástí širší sítě lidových příběhů o překonání času a oživení minulosti.
Podle některých zdrojů vypráví pověst o pastýři, který jednou přišel k Ježíši a prosil, aby jeho stádo zůstalo živé až do soudného dne. Tato verze spojuje motiv pastýře s biblickými obrazmi dobrého pastýře a současně ukazuje, že lidová tradice čerpá z náboženských představ o péči, odpovědnosti a věčnosti. Ježíšův obraz dobrého pastýře se v apologetických pasážích a v lidových výkladech často používá k nastolení morálních lekcí o vedení a péči o ovce.
V některých verzích vypráví již starší příběh o pastýři, který vypravuje, že při každém zvonění v klobuckém kostele se kámen přibližuje o krok k věži a že nastane soudný den. Avšak i v těchto textech se objevuje motiv zkoušek, naděje a záchrany prostřednictvím víry, která spojuje lidovou slovesnost s náboženskou symbolikou. Zvláštní pozornost se věnuje tomu, jak lidé prostřednictvím těchto pověstí hledají odpovědi na otázky o spravedlnosti, osudu a možnosti zázraku.
Duální roviny pověsti: historická paměť a duchovní symbolika
V průběhu času se pověst zkamenělého pastýře proměňovala a v různých verzích získávala nové vrstvy. Některé verze zdůrazňují morální ponaučení o solidaritě a vzájemné pomoci mezi sousedy, jiné kladou důraz na naději a víru v záchranu i v nejtemnějších chvílích. Z hlediska historické paměti funguje pověst jako záznam místních identit a kontaktu s krajinou, která dodává regionu zvláštní atmosféru a kulturní kontinuitu.
V literárních soucích a atlasových pracích jsou uvedeny různé citace a popisy, které ukazují, že pověst má nejen místní význam, ale i širší kontext v české lidové kultuře. Například citace z MUDROVÁ a další ukazují, že Klobuky a okolí jsou bohaté na menhiry a kamenné památky, které se staly součástí turistických i historických studií. Krátké pasáže z literatury ukazují, že pověsti o zkamenělém pastýři se vnímaly jako součást dědictví regionu a jako podnět k dalším výzkumům a interpretacím.
V tradičních textech se objevují též motivy, kdy pastýř a jeho stádo postupují pomalu směrem k Klobukám a jejich cestu sleduje čas. Tímto způsobem se vytváří obraz kontinuity mezi minulostí a současností, kde lidé i krajina sdílejí stejnou historii a symboliku. V některých verzích jsou zmiňováni i další prvky, jako zázraky, světlo a soudný den, které dodávají příběhu dramatický a nekonečný rozměr.
V závěru lze říci, že pověsti o zkamenělém pastýři a související kamenné památky vytvářejí z Klobuk a okolí kulturní krajinu bohatou oživením minulosti. Tyto příběhy propojují historické skutečnosti s lidovou vírou, náboženskou symbolikou a lidovou tvořivostí, která se přenáší z prorockých obrazů na konkrétní krajinu a její obyvatelé.