Fatimské zjevení počalo v Portugalsku v roce 1916 trojím zjevením anděla Desetileté Lucii Santosové, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě Martovým. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zhlednutí Panny Marie. Tento cyklus šest zjevení byl ukončen slunečním zázrakem. I když dětem zpočátku nikdo nevěřil a zažily krušné chvíle a výslechy, díky ochraně Panny Marie byly všechny komplikace a pomluvy překonány a tato mariánská zjevení po důkladném teologickém šetření byla uznána Církví jako pravá dne 13. 10. 1930.
Zjevení ve Fatimě nastalo v době, kdy v Portugalsku panovalo silné protínáboženské klima a křesťanství bylo pronásledováno. Fatimské události po ukončení zjevení změnily tuto negativní nábožensko-politickou situaci a dětem byly učiněny zásady modlitby a oběti, které se později staly jádrem fatimského poselství. Již při prvním setkání anděl děti povzbuzoval k úctě k Bohu a naučil je modlitbu: „Můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím za odpuštění pro ty, kdo v Tebe nevěří, Tobě se neklanějí, v Tebe nedoufají a Tebe nemilují.“
Při druhém setkání je velmi povzbuzoval k modlitbě a obětem. Říkal, že ze všeho mohou učinit oběti a nabídnout je Pánu. Při třetím setkání je povzbuzoval k eucharistické úctě a naučil je následující modlitbu: „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, hluboce se Ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, Duši a Božství Pána Ježíše Krista, přítomného ve všech svatostáncích světa, na usmíření za urážky, rouhání a lhostejnosti kterým je urážen. A pro nekonečné zásluhy jeho Nejsvětějšího Srdce a Neposkvrněného Srdce Mariina Tě prosím za obrácení ubohých hříšníků.“
První zjevení a odpovědná prosba o oběti
1. zjevení - 13. 5. 1917: Lucie, František a Hyacinta hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco pasli ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli blesk a po pár krocích spatřili nad dubem paní, oblečenou v bílém, vyzařující jasnější než slunce světlo. Z ní vycházelo intenzivní světlo, a ze vzdálenosti asi půldruhé metru k nim promluvila: Nebojte se! Neublížím vám. Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přišli po šest příštích měsíců 13-tého dne vždy ve stejnou hodinu. Děti se ptaly na nebe a na dvě dívky, které nedávno zemřely. Když Paní odpověděla, zeptala se: „Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás sešle, jako zadostiučinění za hříchy, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?“ Při posledních slovech otevřela ruce a děti zalilo silné světlo, odrážející se v jejich srdcích a duších.
Paní pak řekla: „Modlete se každý den růženec, abyste tak vyprosili světu mír a konec války.“
Obsah dalších zjevení a jejich důsledky
Při druhém setkání Paní velmi povzbuzovala k modlitbě a obětování. „Přála bych si, abyste se denně modlili růženec a učili se číst. Později vám řeknu, co chci.“ Dále Lucie přednesla prosby včetně vzetí do nebe. Paní řekla, že Hyacinta a František brzy zemřou a že Ježíš chce zavést ve světě úctu k Neposkvrněnému Srdci a že má při tom pomoci. Lucie vyjádřila strach, že zůstane na zemi sama, a Paní dodala: „Neztrácej odvahu! Nikdy tě neopustím, mé Neposkvrněné Srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu.“
Opět byla přítomna záře a před pravou dlaní Panny Marie bylo Srdce ovinuté trním, které se zdálo probodávat. Paní uvedla předpovědi o Rusku, o utrpení Svatého otce i o tom, že některé národy zmizí z povrchu Země. Oznámení o utrpení bylo podmíněno, podobně jako v případě II. světové války. Zbývá také slibovaný konečný triumf Mariina Neposkvrněného Srdce.
Další zjevení a jejich důsledky:
- 3. zjevení - 13. 7. 1917: Paní řekla: „Je třeba se modlit růženec a pak pokračovala: Obětujte se za hříšníky a říkejte často, zvláště když přinášíte nějakou oběť.“ Po vizuální scéně pekla s ďábelmi a útvary děti pochopily nutnost obrácení a modlitby.
- 4. zjevení - 19. 8. 1917: Fatimské poselství zdůrazňovalo modlitbu, pokání a oběti a výzvy k přípravě na zázrak a kapli pro Pannu Marii.
- 5. zjevení - 13. 9. 1917: Paní znovu vyzvala k modlitbě růžence, chválila oběti dětí a stanovila hranice pro jejich askezi s provazem.
- 6. zjevení - 13. 10. 1917: Fatimská paní požádala o kapli a zdůraznila trvalou prosbu o modlitbu růžence; nastal sluneční zázrak a následovalo vidění dalších postav v nebeské sluneční scéně.
Historické a teologické souvislosti
Některá fatimská proroctví souvisejí s událostmi 20. století, včetně druhé světové války a pronásledování církve. Panna Maria Fatimská zdůrazňovala potřebu obrácení, pokání a modlitby za duše, zvláště za ty, kteří nejvíce potřebují milosrdenství. Zjevení posilovalo víru v Boží milosrdenství a naději na mír prostřednictvím modlitby a obětí. Poutní místo ve Fatimě patří mezi nejvýznamnější mariánská poutní místa světa a každoročně ho navštíví miliony poutníků. Jan Pavel II. vyhlásil zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a v roce 1984 doplnil zasvěcení Ruska do této iniciativy. Fatimské poselství zůstává aktuální i více než století po zjeveních prostřednictvím modlitby, pokání a služeb pro obrácení a mír. Panna Maria Fatimská vyzývá k modlitbě růžence každý den a k obětem za duše v potřebě.
Skutečné třetí fatimské tajemství shrnuje myšlenku: „Záchrana/spása světa přijde z Východu.“ Fatimská poselství mají zásadní duchovní význam a souvisejí s historickým kontextem naší doby. Lze je shrnout do tří slov: modlitba, pokání a obrácení srdce. Jedná se o výzvu k modlitbě jako cestě k záchraně duší; volání ke změně životního stylu; povolání napravit hříchy pokáním; pozvání k vlastnímu posvěcování a k modlitbě za obrácení těch, kdo jdou po cestě hříchu a zla.
