Zjevení Panny Marie ve FatiměZjevení v portugalské Fatimě začalo v roce 1916 trojím zjevením anděla desetileté Lucii Santosové, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě Martovým. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zjevením Panny Marie. Tento cyklus 6 zjevení byl ukončen slunečním zázrakem. I když dětem zpočátku nikdo nevěřil a zažily krušné chvíle a výslechy, díky ochraně Panny Marie byly všechny komplikace a pomluvy překonány a tato mariánská zjevení po důkladném teologickém šetření byla uznána Církví jako pravá dne 13. 10. 1930.
Zjevení ve Fatimě začala v době, kdy v Portugalsku vládl mimořádně silný protínáboženský duch a křesťanství bylo velmi pronásledováno. Fatimské události během roku po ukončení zjevení změnily tuto negativní nábožensko-politickou situaci. Již při prvním setkání anděl děti povzbuzoval k úctě k Bohu a v této souvislosti je naučil modlitbu: „Můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím za odpuštění pro ty, kdo v Tebe nevěří, Tobě se neklanějí, v Tebe nedoufají a Tebe nemilují.“
Při druhém setkání je velmi povzbuzoval k modlitbě a obětem. Řekl jim, že ze všeho mohou učinit oběti a nabídnout je Pánu. Při třetím setkání je povzbuzoval k eucharistické úctě a naučil je následující modlitbu: „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, hluboce se Ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, Duši a Božství Pána Ježíše Krista, přítomného ve všech svatostáncích světa, na usmíření za urážky, rouhání a lhostejnosti kterými je urážen. A pro nekonečné zásluhy jeho Nejsvětějšího Srdce a Neposkvrněného Srdce Mariina Tě prosím za obrácení ubohých hříšníků.“
První zjevení a odpovědná prosba o oběti
1. zjevení - 13. 5. 1917 si Lucie, František a Hyacinta hráli nahoře na svahu Cova da Iria. Zatímco se jim pásly ovce, postavili si zídku kolem křoví. Náhle uviděli něco jako blesk. V domnění, že se blíží bouřka začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli nový blesk a po pár krocích uviděli před sebou nad dubem paní, oděnou v bílém šatě, zářící více než slunce.
Vycházelo z ní jasné intenzivní světlo. Všichni tři se ocitli uvnitř světla, které paní obklopovalo a z ní se rozlévalo. Ze vzdálenosti asi půldruhého metru k nim promluvila: Nebojte se! Neublížím vám. Na otázky odkud je a co si přeje, odpověděla: „Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli po šest příštích měsíců 13-tého dne vždy ve stejnou hodinu.“
Děti se ptaly, zda přijdou do nebe a na dvě děvčata, která před nedávnem zemřela. Když jim Paní s laskavostí dotazy zodpověděla, zeptala se: „Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás sešle, jako zadostiučinění za hříchy, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků?“ při posledních slovech otevřela ruce a děti zalilo silné světlo, odraz paprsků, které z jejích rukou vycházely. To světlo proniklo dětem do hrudi a do hlubin duše, takže se viděly v Bohu, který byl tím světlem, jasněji než v zrcadle. Padly na kolena a v duchu opakovaly andělem naučenou modlitbu. Paní pak ještě řekla: „Modlete se každý den růženec, abyste tak vyprosili světu mír a konec války“.
Další zjevení a jejich obsah
Při druhém setkání je velmi povzbuzovala k modlitbě a obětem. Říkala: „Přála bych si, abyste se denně modlili růženec a učili se číst. Později vám řeknu, co chci.“ Dále Lucie přednesla prosby vč. vzetí do nebe. Paní řekla, že si Hyacintu a Františka brzy vezme. V odpovědi se dozvěděla, že Ježíš chce zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému Srdci a ona mu má při tom pomoci. Lucie projevila smutek, že zůstane na zemi sama. Paní dodala: „Neztrácej odvahu! Nikdy tě neopustím, mé Neposkvrněné Srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu.“
Opět je zalila záře a před pravou dlaní Panny Marie bylo Srdce ovinuté trním, které se je zdálo probodávat. Paní uvedla předpovědi o Rusku, o utrpení Svatého otce i to, že některé národy zmizí z povrchu Země. Oznámení o utrpení bylo podmíněné jako v případě II. světové války. Mnoho se naplnilo, pekelné nebezpečí ale stále hrozí. Zbývá také přislíbený konečný triumf Mariina Neposkvrněného srdce.
Přehled dalších zjevení a jejich důsledky
3. zjevení - 13. 7. 1917: Paní řekla: „Je třeba se modlit růženec a pak pokračovala: Obětujte se za hříšníky a říkejte často, zvláště když přinášíte nějakou oběť.“ Po vizuální scéně pekla s ďáblami a útvary se děti dozvěděly o nutnosti obrácení a modlitbě. 4. zjevení - 19. 8. 1917: Fatimské poselství zdůrazňovalo modlitbu, pokání a oběti a výzvy k přípravě na zázrak a kapli pro Pannu Marii. 5. zjevení - 13. 9. 1917: Paní znovu vyzvala k modlitbě růžence, chválila oběti dětí a stanovila hranice pro jejich askezi s provazem. 6. zjevení - 13. 10. 1917: Fatimská paní požádala o kapli a zdůraznila trvalou prosbu o modlitbu růžence; nastal sluneční zázrak a následovalo vidění dalších postav v nebeské sluneční scéně.
Historické a teologické souvislosti
Některé z fatimských proroctví se spojují s událostmi 20. století, včetně druhé světové války a pronásledování církve. Panna Maria Fatimská zdůrazňovala potřebu obrácení, pokání a modlitby za duše, zvláště za ty, kteří nejvíce potřebují milosrdenství. Zjevení posilovalo víru v Boží milosrdenství a naději na mír prostřednictvím modlitby a obětí. Poutní místo ve Fatimě dnes patří mezi nejvýznamnější mariánská poutní místa světa a každoročně ho navštíví miliony poutníků.
Na papíře Fatimský pokrok: Jan Pavel II. vyhlásil zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a poté v roce 1984 doplnil zasvěcení Ruska do této iniciativy. Fatimské poselství zůstává aktuální i více než století po zjeveních, a to prostřednictvím modlitby, pokání a služeb pro obrácení a mír. Panna Maria Fatimská vyzývá k modlitbě růžence každý den a k obětem za duše v potřebě.
Skutečné třetí fatimské tajemství: "Záchrana/spása světa přijde z Východu"
Fatimská poselství mají zásadní duchovní význam a souvisí s historickým kontextem naší doby. Lze je shrnout do tří slov: modlitba, pokání a obrácení srdce. Jedná se totiž o výzvu k modlitbě, jež je cestou k záchraně duší; volání ke změně životního stylu; povolání napravit hříchy pokáním; pozvání k vlastnímu posvěcování a k modlitbě za obrácení těch, kdo jdou po cestě hříchu a zla.