Celý španělsky mluvící svět se sjíždí do Prahy za soškou žehnajícího Ježíška, zvaného Pražské Jezulátko, a traduje se, že inspirovalo Antoine de Saint-Exupéryho k postavě Malého prince. Působí v něm bosí karmelitáni, kteří navazují na spiritualitu španělských světců sv. Terezie z Ávily a sv. a legendy podávají svědectví o zázračném působení Jezulátka. Podle legendy se Jezulátko zjevilo jistému španělskému poustevníkovi v 16. století, a původně sošku vlastnila španělská šlechtična Isabel Briceňo, která ji darovala své dceři Marii Manrique de Lara y Mendoza.
Tata žena z roku 1556 se provdala za českého šlechtice Vratislava z Pernštejna a Jezulátko ji mělo ochraňovat v daleké cizině. Jezulátko pak dostala jako svatební dar její dcera Polyxena, která ji v roce 1628 věnovala pražským karmelitánům, aby chránila Pražany proti všemu zlému. V roce 1631 obsadili Prahu Sasové, klášter byl vypleněn a Jezulátko bylo poničeno; hodnota sošky nezajímala lučišník, a bylo vyhozeno na skládku. Jako zázrakem jej však uprchlí řeholníci v roce 1637 znovu našli, a přestože mělo zlomené obě ruce, byl vybudován zvláštní oltář a dokonce i postranní kaple.
Při návštěvách Prahy se mu klaněli členové habsburského rodu a císařovna Marie Terezie mu darovala zelené sametové šatečky, které osobně vyšívala. Různí šlechtici mu věnovali i šperky včetně korunek; roku 2009 sošce věnoval zlatou korunku papež Benedikt XVI. Zdobí ji osm mušlí symbolizujících svatého Augustýna a korunku zdobí perly a granáty; je ručně vyleštěna achátem. Papež František také obdržel skleněnou sošku Pražského Jezulátka jako dar od světoznámého sklářského umělce Martina Janeckého.
Pražské Jezulátko se svou kopiemi objevují po světě a bývají doprovázeny zázraky i v Latinské Americe, Španělsku, na Filipínách či v Anglii. Po vzoru Pražského Jezulátka dostaly podobné sošky i šatečky, korunky a dokonce královské jablko do ruky. Převor kláštera bosých karmelitánů Pavel Pola vás provede jedinečnou cestou do světa víry, tradic a vánočního kouzla. Sošku pocházející ze Španělska přivezla vévodkyně Maria Manriquez de Lara, která se roku 1556 provdala za Vratislava z Pernštejna; Polyxena ji pak roku 1628 věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.
V klášteře se soška umístila v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. V roce 1631 Prahu obsadili Sasové, klášter byl znovu opuštěn a Jezulátko znovu objeveno v roce 1637; od té doby ho lidé uctívají a soška žehná klášteru, místním i celé Praze. Oblékání Jezulátka zdůrazňuje jeho pravé lidství - stejně jako matka obléká své dítě, sestry karmelitky oblékají Jezulátko do oděvů podle liturgického období. Spodní košilka, barevná košilka a plášť spolu tvoří šatník, z něhož dnes zůstává kolem tří set oděvů; ne všechny jsou ale použitelné.
Muzeum Pražského Jezulátka ukazuje vybrané historické šaty i oděvy z celého světa a nabízí pohled na betlémy z různých zemí. Do muzea se vstupuje přes kostel, vpravo od hlavního oltáře. Podle dokumentárního snímku Otakára Schmidta je Fenomén Pražského Jezulátka zkoumán z mnoha úhlů pohledu, které zprostředkovávají historické a duchovní odborníky. Film spojuje období historie s současností a ukazuje význam kultu pro řád karmelitánů, jejich život a spiritualitu. Schmidtský dokument tedy spojuje legendu s realitou, poezii s fakty a přibližuje svět zázraků kolem Pražského Jezulátka.
Tradice a důležitost pro věřící
Kaple, u níž stojí Pražské Jezulátko, je místem, kde trvá prosba i naděje milionů věřících. Soška má po staletí nejen náboženský význam, ale i kulturní a turistický význam pro Prahu a Česko. Náboženský význam se projevuje v každodenní modlitbě a pobožnostech před soškou, stejně jako v historických záznamech o zázracích a vyslyšených prosbách. Původ sošky a její cesta do Prahy, role karmelitánů a jejich duchovní odkaz, koruncace a doprovodné dary včetně zlatých a skleněných luxusů, význam pro šíření kultu v zahraničí.
Do muzea se můžete podívat na historické oděvy a na světové betlémy; návštěvníci tak mohou sledovat, jak oblékání Jezulátka vyjadřuje božství a lidství zároveň. Pražské Jezulátko tak zůstává nejen symbolickou postavou, ale i kulturním fenoménem, který propojuje víru, historii a umění.
Oblékaní Jezulátka odráží liturgické období a přibližuje lidem lidské a božské dimenze příběhu.
V muzeu jsou k vidění šaty z různých koutů světa a dob, spolu s betlémy z různých kultur.
Historie Pražského Jezulátka
Dokument zkoumá legendu i historické souvislosti a propojuje minulost s přítomností duchovních praktik karmelitánů.