Drazí v Kristu, před památkou Páně se podíváme na jeden verš z 12. kapitoly knihy Exodus, který se týká toho, co bylo přikázáno, ke slavnosti nekvašených chlebů. Pro kontext toho co, bylo přikázáno, přečtu Exodus 12,15-20 a potom si ukážeme, jak Pán Ježíš naplnil to, co se přikazuje v 15. verši.
Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Hned prvního dne odstraníte ze svých domů kvas. Každý, kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného, bude z Izraele vyobcován. Prvního dne budete mít bohoslužebné shromáždění. I sedmého dne budete mít bohoslužebné shromáždění. V těch dnech se nebude konat žádné dílo. Smíte si připravit jen to, co každý potřebuje k jídlu. Budete dbát na ustanovení o nekvašených chlebech, neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše oddíly z egyptské země. Na tento den budete bedlivě dbát. To je provždy platné nařízení pro wszystkich vaše pokolení. Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce budete jíst nekvašené chleby až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce. Po sedm dní se nenajde ve vašich domech kvas. Každý, kdo by jedl něco kvašeného, bude vyobcován z pospolitosti Izraele, i host a domorodec. Nebudete jíst nic kvašeného. Ve všech svých obydlích budete jíst nekvašené chleby.
Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby a nebudete jíst nic kvašeného (Ex 12,8.15.18-20; 13,3-7; 23,15; 34,18, Nu 6,3; 28,7; Dt 16,3.8; Ez 45,21).
Na několika místech Starého zákonu se opakuje přikázání jíst nekvašené chleby a nejíst nic kvašeného v období, které Bůh ustanovil. V patnáctém verši jsme četli: Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Hned prvního dne odstraníte ze svých domů kvas. Každý, kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného, bude z Izraele vyobcován. (Ex 12,15)
Pán Ježíš nám ukázal, co je to kvas v duchovním a intelektuálním smyslu: Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů!“ Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů. (Mt 16,11-12)
Další klíčové verše odkrývající význam kvasu jsou také v listu do Korintu. Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. 8Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. (1K 5,7-8)
V těchto verších je kvas symbolem lidské špatnosti a ničemnosti. Kvasem tedy lze rozumět všechno špatné, co vychází z nitra člověka. Na jiných místech Nového zákonu se nachází tyto špatnosti a ničemnosti rozepsané, například smilstvo, nečistota, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost v Koloským 3,5, kde Bůh přikazuje tyto špatnosti umrtvovat. Osmý verš téže kapitoly přikazuje odhodit zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči. Podobně 1. Petrova 2,1 přikazuje odhodit všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání. Všechny tyto, a i další špatnosti a ničemnosti Bůh přikazuje odhodit nebo umrtvovat kvůli tomu, že Pán Ježíš, Beránek Boží byl již kvůli těmto špatnostem obětován. A proto také máme slavit Velikonoce s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. Anebo jinak řečeno: Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Ef 4,22-24)
Podobné je také přikázání v listu Římanům: Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. (Ř 13,13-14) Tato a podobná přikázání nám jsou dána, protože Pán Ježíš Beránek Boží byl již obětován. Těmito přikázáními nás Pán Bůh vede k posvěcování a ke svatosti. To je totiž Boží vůle pro každého křesťana.
Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás, aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha. (1Te 4,3-8)
Zbavení se starého kvasu a stávání se novým nekvašeným těstem, lze tedy symbolicky chápat jako posvěcování se. Ovšem skutečnost plynoucí z Kristova spásného díla je, že Pán Ježíš nás již svou obětí posvětil a také nás neustále posvěcuje. Tohle je psáno v listu Židům 2:11 A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. (Žd 2,11) Anebo A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista. (Žd 10,10) Nebo v 17. kapitole Janova evangelia se Pán Ježíš modlil: Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,17), a potom slovy: Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. (J 17,19). Je to tedy Pán Ježíš, kdo se za nás posvětil, a kdo nás také neustále posvěcuje pravdou. A tak nás učinil a stále činí novým nekvašeným těstem až do té doby, kdy nastane očekávaný den Krista Ježíše. A Pavel v listu Filipským s jistotou tvrdí: a jsem si jistý, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (Fp 1,6)
Prorocký obraz a plnost v Kristu
V ten den se potom stane to, co se píše o kousek dál ve Filipským 3,21: On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit. Takto nás Pán Ježíš posvětil, posvěcuje, a nakonec promíní do plné svatosti. A nakonec, když se k tomu ještě přidá proroctví Sofoniáše: Ztiš se před Panovníkem Hospodinem, vždyť den Hospodinův je blízko! Hospodin připravil oběť, jako svaté oddělil ty, které pozval. (Sof 1,7) tak je vidět, jak Pán Ježíš naplnil nejen Zákon ale i Proroky.
Historické a liturgické souvislosti přijímání pod obojí
Druhá polovina patnáctého verše Exodus popisuje vyobcování těch, kdo jedli kvašené: Každý, kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného, bude z Izraele vyobcován. (Ex 12,15) Přemýšlení nad tím, co znamená kvas a jak souvisí s posvěcením, nás vede k pochopení nesnadné problematiky přijímání pod obojí způsobou. Právě Jakoubek ze Stříbra byl prvním teologem, který zdůvodnil potřebu a nutnost přijímání pod obojí, a to na základě tří důvodů: poslušnost Kristova přikázání Pijte z něho všichni, přesvědčení, že Kristova krev působí jiný druh milosti, a víra, že Kristova krev od nás zahání zlé démony a přivolává na pomoc anděly. O přijímání z kalicha se strhl ostrý teologický a mocenský boj. Koncil v Kostnici zakázal laický kalich 15. června 1415, Basilejský koncil v roce 1433 hájil laický kalich prostřednictvím Jana Rokycany.
tags: #prijimani #nekvaseneho #chleba