Buddhismus představuje duchovně-filozofický systém, který vznikl v Indii. Dostal své jméno po Siddhárthu Gautamovi, kterého jeho žáci uctívali jako Buddhu čili Probuzeného. Jeho učení se během několika staletí rozšířilo po Indii, Tibetu, Číně, Mongolsku, Korei, Japonsku, Barmě až po indonéské ostrovy a hluboce ovlivnilo život obyvatel těchto zemí. Dnes ovšem najdeme také spoustu lidí, kteří se k buddhismu hlásí nejen v Asii, ale i v Evropě a Severní Americe, kam toto náboženství proniklo ve 20. století. Dnešní buddhismus má mnoho podob a jednou z nich je Diamantová cesta. Právě tímto směrem se práce zabývá, neboť v západním světě nabývá na popularitě a vlivu.
Buddhistické metody jsou nadčasové, a proto mohou fungovat v různých společnostech a dobách. Cílem práce je zejména odpovědět na hlavní výzkumnou otázku a poskytnout tak čtenářům bližší informace o přijímaném buddhismu na Západě. Stanovené podotázky přitom rozvíjí téma o podstatné informace související s rozšířením buddhismu, jeho praktikovanými metodami a výchovou dětí v souladu s tímto náboženstvím. Výzkum je zaměřen na buddhisty žijící nejen v České republice, ale také Burjatsku, tedy zemi významné všudypřítomnou buddhistickou kulturou.
Historie a vlivy západního rozšíření buddhismu
Otázkou počátku rozšiřování buddhismu v západních zemích se zabýval ruský doktor filosofických věd Ulanov Mergen. Ve své práci píše, že k prvním kulturním stykům západního obyvatelstva s nositeli buddhismu docházelo již v době helénismu. K dalšímu významnému rozšiřování buddhismu došlo pak mezi Řeky. Řecká kultura ovlivňovala Indii a centrální Asii po dlouhou dobu, a právě to přivádělo tyto země k aktivním interakcím mezi jejich kulturami. V důsledku těchto interakcí vzniklo řecko-buddhistické umění. Charakteristickými rysy kulturního propojení bylo prolínání buddhistické tématiky s řeckými tradicemi. Autor zmiňuje, že „hlavní vymožeností umění v řeckém buddhismu je zobrazení Buddhy jako člověka. Zpočátku totiž v buddhismu nebylo tradicí zobrazovat Buddhu s lidskou tváří“.
Podle autora zájem o buddhismus v západní společnosti vznikal již v polovině 19. století. Zrovna tehdy se k Evropanům začaly dostávat podrobné znalosti o buddhismu. Zájem o náboženství vyplývá z příčin všeobecného přístupu k Východu, neboť tuto část světa přestali Evropané označovat za zaostalou. V díle autor také ukazuje, jaké fakty přivedly buddhismus na Západ. Za prvé jimi byl výzkum západních buddhistických vědců. Dále zprostředkovávaly seznámení s buddhismem práce významných filosofů. Autor uvádí příklady filosofů jako Schopenhauer, Nietzsche či Gertman. Tématem rozšiřování buddhismu na Západě se také zabýval ruský náboženský učenec a orientalista, profesor Alexander S. Aghajanian, který ve svém článku „Buddhismus v moderním světě: měkká alternativa globalismu používá termín „neobuddhismus“.
Ana potom uvádí, že tento pojem začal v 19. století v kultuře západní společnosti nabývat na významu a představoval součet myšlenek získaných z učení Buddhy. Tyto myšlenky se přizpůsobily evropským duchovním a intelektuálním potřebám a zároveň vzdálily od buddhistické praxe a východního učení. Lama Ole Nydahl - mistr meditace a plně kvalifikovaný lama buddhismu Diamantové cesty. Ve své knize „Entering the Diamond Way“ mluví o jeho seznámení s buddhismem. Na konci šedesátých let, v době hippies, rock ‘n‘ rollu a úžasných vědeckých objevů, projevoval Západ velký zájem o východní filozofii a náboženství. Právě v této době odjel lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah Nydahl na svatební cestu do Nepálu, kde se setkali s nejvyšším lamou jedenáct set let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu. Brzy se tak stali učedníky Jeho Svatosti Gyalwang Karmapy XVI. Autor hovoří o tom, jak se následně změnilo jejich vědomí po náročném školení v Himalájích, načež získali plnou moc pro přenos nejvyšších buddhistických metod. Toto školení radikálně změnilo jejich život, neboť zcela upustili od starých zvyků.
Diamantová cesta a její kontext na Západě
Vývojem tibetského buddhismu na Západě se zabývá také kniha „Jízda na tygrovi - Jak se buddhové dostali na Západ“ , jejímž autorem je též lama Ole Nydahl. Po letech praxe v Himalájích byli s jeho ženou oprávněni k učení a budování center ve jménu Karmapy. Audience u královny Dánska započala jejich práci a šíření náboženství na Západě, přičemž první centrum tibetského buddhismu na evropském kontinentu vzniklo v historické Kodani. Lama Ole ve svém díle ukazuje všechny aspekty práce a s velkou intenzitou vyzdvihuje zdravé i nezdravé tendence náboženství v souvislosti s konečným cílem Buddhy: „dosažení plně vyvinutých bytostí, jejichž každá činnost žehná světu“.
V metodologii jsou uvedeny použité výzkumné metody a techniky sběru dat, které můžeme rozdělit na kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní metody jsou pro daný výzkum výhodné tím, že jdou více do hloubky problému a zjišťují skutečnosti, které nelze graficky a statisticky vyjádřit. Nevýhodou však je, že se zaměřují na malý počet respondentů. Pro získání odpovědí na některé z výzkumných otázek bylo nutné provést výzkum. Z kvalitativních metod byla nejdříve použita metoda nezúčastněného pozorování, které proběhlo v Centru buddhismu Diamantové cesty v Praze. Cílem tohoto pozorování bylo zjistit, jaké druhy buddhistických učení a metod poznávání používají v tomto centru a čím se tato učení liší od učení buddhismu na Východě.
Další formou výzkumu se staly neřízené, konkrétně polostrukturované rozhovory s přívrženci zmiňovaného centra a dále buddhisty pocházejícími z Burjatska. Respondenti popsali podstatu buddhismu Diamantové cesty jako součást jejich každodenního života a důležitý milník v jejich životě, když se vydali touto cestou. Pohled na českou buddhistickou rodinu byl porovnáván se dvěma rodinami pocházejícími z Burjatska, přičemž hlavní body ohledně rodiny byly zodpovězeny jejich zástupci, kteří jsou s buddhistickou podstatou spojeni.
Se svou ženou Dalgor Daurovna nám poskytli informace o základu jejich rodiny a výchově dětí bezprostředně souvisejícími s buddhismem. Buddhismus je jedno z hlavních světových náboženství, co se týče počtu příznivců, zeměpisného výskytu a sociokulturního vlivu. Ačkoliv se odhady ve světovém počtu buddhistů pohybují mezi 200-500 miliony, obecně dohodnutý počet uváděný ve většině encyklopediích a statistikách dosahuje zhruba 350 milionů, což představuje 6 % světové populace. Z hlediska počtu stoupenců je tedy buddhismus čtvrté největší náboženství.
Buddhismus začal vznikat již v době Alexandra Makedonského, v tomto období však buddhismus nebyl tolik populární mezi obyvatelstvem Evropy. Znalost tohoto náboženství pronikla mezi širší kruh lidí až v šedesátých letech 20. století, kdy se objevilo moderní hnutí hippie. Následně se ve východních zemích začali seznamovat také s buddhismem a domů se vraceli i s tímto učením. V pozdější době se stala vyhledávanými místy západní společnosti Čína a Tibet. V nedávné době se též začalo zvyšovat stěhování buddhistických lidí na Západ. Mnoho Tibeťanů například uprchlo ze země poté, co v ní převzala vládu Čína v roce 1959. Také války v Indočíně v letech 1950 až 1960 vedly k přesunu mnoha vietnamských lidí, kteří se usadili v Evropě, Austrálii i Americe.
Během druhé poloviny 19. století se čínští přistěhovalci usadili na Havaji a v Kalifornii. Tito lidé přinesli řadu mahájánových buddhistických praktik, což podnítilo také stavby chrámů. Jeden významný japonský buddhistický přistěhovalec, který přišel později, začal zvát do Ameriky spoustu dalších japonských mnichů patřícím k různým buddhistickým sektám. Nicméně činnost buddhistů zde zůstala do značné míry omezena na tyto přistěhovalecké komunity. Buddhistické kruhy na Západě byly posíleny také lidmi cestujícími na Východ za poznáním tohoto náboženství. Domů se vraceli s východními nápady a někteří z nich se natolik inspirovali, že sami začali žít mnišský život.6) Americký buddhismus se zaměřuje především na formy praxe, které zde zavedli kanadští konvertité. Asijští buddhisté žijící v Severní Americe a buddhističtí konvertité ovšem obvykle nenavštěvují stejné chrámy. Podle rodilých buddhistů má americký buddhismus příliš zředěnou formu. Jiní však říkají, že buddhismus, který vznikl před 2500 lety v Himalájích a rozšířil se po celé Asii, si lze do jisté míry osvojit také v rámci určitého národu mimo Asii. Významnou roli v rozvoji buddhismu na Západě hrají také francouzští buddhisté. Buddhismus ve Francii je čtvrtý v počtu stoupenců náboženství po křesťanství, islámu a judaismu. Podle statistik ve Francii praktikuje toto náboženství asi 600 000 osob. Buddhismus v této zemi se opírá o tradiční východní směr, přičemž zde žije více než 300 mnichů. Buddhistické obyvatelstvo ve Francii se skládá především z čínských a vietnamských přistěhovalců. Na začátku sedmdesátých let začali aktivně přijíždět do Evropy tibetští lamové s jejich přednáškami a věnováním. Například Dalai Lama XIV., Karmapa XVI., Sakya Trizin a další. Později se stávali prvními uznávanými učiteli také Evropané. Nejvýznamnějším je dánský učitel lama Ole Nydahl. Po dobu své svatební cesty v Nepálu se Ole a jeho manželka Hannah Nydahl seznámili s 16. Karmapou Rangdžung Rigpe Dordže. Po několika letech intenzivního učení je požádal, aby začali přednášet o buddhismu a zakládat meditační centra na Západě. Díky jejich práci vznikly také překlady meditací do moderních jazyků a buddhistická učení a praxe se k nám dostaly v takové podobě, aby byly srozumitelné každému. Již v roce 1872 začali manželé se zakládáním center a dnes jich funguje kolem 650 ve více než 50 zemích po celém světě. Byla postavena na základě přátelství a jsou spravována na dobrovolnické bázi. V mnoha zemích jsou tato centra uznanými příspěvkovými organizacemi a v některých zemích je buddhismus Diamantové cesty oficiálně uznávaným náboženstvím (např. Na Západě buddhismus probouzel nadšení u velkého množství lidí. Buddhisté v západních zemích si uvědomují, že meditace a praxe mohou být pro jejich životy transformující.
Praktiky, meditace a výchova podle Diamantové cesty
Buddhismus Diamantové cesty klade důraz na meditaci a praktiky, které vedou k osvícení a rozvoji lidského potenciálu. Člověk se v ní učí, že všechno je podmíněné a že myšlenky či pocity jsou pomíjivé. Cílem je vysvobození z utrpení, rozvíjení moudrost, aktivní lásku a soucit. Tato cesta je oproštěna od dogmat a dává člověku možnost pochopit všechny podstaty rozumu a nestranit se od společnosti. Celková praxe diamantové cesty má základ ve třech přístupech zvaných: Cesta metod, Cesta vzhledu a Gurujóga. Učení Buddhy má za cíl zlepšit lidem jejich běžný život. Znamená to, že trvale mění tělo, řeč i mysl, kterou neustále poznáváme. Pracovat s myslí je ovšem možné až ve chvíli, kdy je člověk dostatečně zodpovědný sám za sebe.
V meditacích Diamantové cesty je důležité přijímat útočiště v hodnotách - v Buddhovi, v učení a v realizované sangze. Na Diamantové cestě se navíc přijímá útočiště u lamy, který zprostředkovává spojení mezi buddhovskou podstatou žáka a nadčasovou moudrostí Buddhy. Každá z těchto čtyř meditací zahrnuje 111 111 opakování mantry a její dokončení může trvat i několik let. Meditace na 16. Jedná se o esenciální meditaci v centrech Buddhismu Diamantové cesty, která je hlavní meditační praxí v centrech a řada buddhistů ji provádí každý den.
Existují i pokročilejší praxe, jako 8. Gurujóga na osmého Karmapu, k jejímuž provádění je třeba získat souhlas realizovaného učitele (kořenového lamy). Kromě hlavních meditačních praxí provádějí praktikující také další meditace, u některých z nich je potřeba obdržet od učitele ústní povolení (tib. lung), zmocnění (tib. wang) a přesné vysvětlení (tib. thrí). Jedná se o meditaci Šesti jóg Náropy, která připravuje meditujícího na okamžik smrti.
Praktikující Diamantové cesty zdůrazňují, že meditace jsou během praxí více než důležité, a bez nich podle nich nelze dosáhnout výsledků. Respondenti uvádějí, že meditace umožňují viditelné zklidnění, nadhled nad situacemi a postupné osvobození od utrpení. „Nikdo nemá všechny věci pod kontrolu, ale můžeme kontrolovat to, co máme v sobě,“ dodává pan Fidler. Sayana Erdyneeva potvrzuje, že buddhismus je filozofie, ale potřebuje praxi a cílem je osvobození od utrpení a dosažení klidu.
Vědomí důležitosti soucitu, moudrosti a lásky ke všem živým bytostem se prolíná napříč respondenty. Z hlediska kultury a původu ukazuje západní i východní praxe různorodost, která ale stojí na stejných principech: změna mysli a světa skrze praxi meditace a etických hodnot.
Praktické dopady přijímání útočiště a osvíceného přístupu
Praktiky přijímání útočiště a rozvíjení osvíceného přístupu se s námi i přes nepřátelé a překážky i nadále dostávají do života. A působí to zcela spolehlivě. Vzpomeneme-li si na období 1969/70, kdy Ole a Hannah Nydahlovi poprvé vycestovali do Nepálu, jejich zkušenosti a školení vedly k zásadní proměně jejich vědomí a k učení budoucích generací. Meditace a praxe mohou být v západním světě transformující pro mnoho lidí, kteří hledají cestu ze strachu a utrpení do klidu a porozumění.
Člověk může osvojit buddhistické techniky z různých úhlu pohledu a dosáhnout tak harmonického života. V případě, že dosáhneme harmonie v mysli, v životě všechno bude v pořádku. Buddhismus tak slouží jako prostředek k rozvoji mysli, lidského soucitu a skutečného osvícení bez nutnosti překračovat hranice moderní společnosti.