Další případ proslulého mistra detektivních příběhů E. S. Gardnera se známým losangeleským obhájcem Perrym Masonem, jeho oddanou sekretářkou Dellou Streetovou a nepostradatelným soukromým detektivem Paulem Drakem. Případ nedbalé nymfy nepostrádá nic z výše uvedených znaků - z večírku konajícího se v sídle známého kalifornského boháče na jeho soukromém ostrově vběhne v panice do moře mladá žena a jejím zachráncem se stává samotný Mason. Jejímu vysvětlení však neuvěří, naopak je v očích policie sám podezřelý z krádeže šperků, a proto vezme vyšetřování do vlastních rukou.
Ing. Bývalá jeptiška Christine jede na křtiny syna své kamarádky Maddie do městečka Studburg. To bylo před třiceti lety zatopeno kvůli stavbě přehrady a nyní se díky velkému suchu opět objevilo. Když Christine prochází vlhkými zákoutími podzemí kostela, objeví zde ostatky těla mladé ženy - děsivý pozůstatek třicet let staré vraždy. Podaří se Christine odhalit dávno pohřbená tajemství místních obyvatel a rozluštit zločin? Vrah se ovšem tak lehce nevzdává a neváhá udeřit znovu...
Christine Bennettová jako ústřední vyšetřovatelka
Nedávno se Vražda na Velký pátek dočkala - pod názvem Murder Without Conviction! Lee Harrisová, autorka detektivních románů, píše romány již přes dvacet let a v roce 2001 získala Career Achievement Award. Je autorkou dvou detektivních sérií. Hrdinkou té první je bývalá jeptiška Christine Bennettová, půvabná mladá žena, která v rámci jednotlivých knih prodělává velice zajímavý vývoj. Poprvé se Christine objevila roku 1992 v knize Vražda na Velký pátek. Její román Vražda na Den smíření je v pořadí druhou knihou s Christine Bennettovou. Pro všechny romány této řady je typické, že se vražda nebo klíč k jejímu řešení skrývá v minulosti a že se zločin udál v nějaký významný den či svátek. Všech dosavadních šestnáct knih této série se nakladatelství MOTTO chystá postupně vydat v českém překladu.
A kdo se skrývá za jménem Lee Harrisová? Sama slavná autorka o sobě říká, že je nudný patron, který sedí za psacím strojem sedm dní v týdnu a píše o světě, jenž se někdy zdá skutečnější než ten skutečný. A proč právě na psacím stroji? Prý je z těch, co zkrátka potřebují vidět svá slova na papíře. Každé ráno, než začne pracovat, si přečte, co napsala předešlý den, a tužkou vyznačí úpravy, případně pomocí nůžek a lepicí pásky vloží nový text. Na stránku, kterou ten den začíná, si napíše datum. Když dokončí hrubou verzi, přepíše ji do počítače a v rámci toho ji ještě jednou koriguje. Ale rukopis se svými poznámkami a změnami a barevnými lepicími papírky označujícími začátky kapitol a nejasná místa - to je prostě její. Tento hrubý text je pro ni celistvý; má svoji vlastní historii.
Ačkoli psaní zbožňuje, je ještě celá řada jiných věcí bez nichž si Harrisová neumí svůj život představit. Například v létě chodí každé ráno plavat a patřičně si to užívá. Miluje také dobré jídlo a údajně ho vždycky sní spoustu. Cestuje. V posledních letech se zamilovala do Jihozápadu a od té doby tam tráví několik měsíců ročně, většinou když zbytek země opanuje zima. V červnu 2004 se Harrisová chystá do Irska na „mysteriózní“ výlet a potom do Německa navštívit svoji starou přítelkyni z let, kdy - vlastními slovy - ještě byla mladá a štíhlá. A pak vyrazí zpátky domů dokončit svoji současnou knihu a užít si léto u bazénu.
Rozvětvené příběhy Christine Bennettové
Christine nalezne na Den smíření svého přítele brutálně zavražděného. Poté co Christine vyřešila svůj první případ vraždy, začala učit na univerzitě a ve volném čase se stará o skupinku starších lidí žijících ve zchátralém domě na Manhattanu. Když jde za Nathanem Herskovitzem, aby ho na Jom Kippur - Den smíření - doprovodila do synagogy, nalezne jej brutálně zavražděného. Ačkoli policie najde a zatkne podezřelého téměř okamžitě, Christine se to nezdá. A protože se s tím nemíní jen tak smířit, pouští se do pátrání na vlastní pěst... Záhy zjistí, že minulost starého pána skrývala dávná tajemství, o nichž nevěděli ani jeho nejbližší...
Za městem stálo už jen jedno auto, taková stará modrá otlučená herka. Odpoledne se ochladilo a já začínala litovat, že jsem se nevrátila do hotelu, abych se převlékla; chtěla jsem ale vidět město, dokud bylo ještě trochu světlo. Všechny židle byly už pryč, všude čisto a prázdno. Obyčejně, když navštívím nějaký kostel, zapálím tři svíčky; za maminku, tatínka a za tetu Meg. Mrzelo mě, že jsem na to nepomyslela dřív a nevzala je s sebou, ale vtom zafičel skrz prázdné okenní otvory ostrý závan studeného větru, až jsem se otřásla zimou.
Uvědomila jsem si, že se nic nestalo; stejně by tady jejich plamínky dlouho nepřežily. Podél levé strany kostela, kde chlapci včera uklízeli, jsem se dostala, jak jsem předpokládala, ke dveřím do sakristie. Přímo před ní se svažovalo, patrně do sklepení, úzké kamenné schodiště. Vytáhla jsem baterku a začala sestupovat dolů. Vlhký zatuchlý zápach hniloby, který mě okamžitě udeřil do nosu, byl stále silnější a pouze vědomí, že tohle je jediná šance, jak to tady důkladně projít, mě odradilo od toho, abych se otočila a vrátila. Na schodech ležely haldy sutin a tlejících zbytků dřeva.
Dole pod schody, po pravé ruce jsem objevila chodbu s nízkým stropem, která se stáčela do zadní části budovy. místnosti. málo světla, ale přesto bych nedala nic za to, že se tady konaly schůze a hrálo bingo. Stejně jako nábytek nahoře, i tady zmizelo pódium, které kdysi stávalo na jednom konci sálu. Dlažba pod nohama byla nebezpečně kluzká a já se otočila, abych se vrátila zpátky do chodby. Náhle jsem uslyšela jemné cinknutí, jako by malý kousek kovu, možná mince, spadl na betonovou podlahu. Zastavila jsem se a posvítila dál před sebe, ale nic jsem kvůli zakřivení chodby neviděla. „Haló,“ zavolala jsem. „Kdo je tam?“ vykřikla jsem. Ale ten člověk už chvatně vystupoval po schodech na vzdálenějším konci sálu.
S nepříjemným pocitem a nervy napjatými k prasknutí jsem pokračovala v průzkumu. Prošla jsem dalšími dveřmi, asi do kotelny. Zvedla jsem baterku a v zářivém kuželu světla spatřila další kamenné schody u zadní stěny. Opět jsem ji sklonila níž a vtom jsem si, kousek od vnitřní zdi podpírající schodiště, něčeho všimla. Vypadalo to jako jeden z těch obdélníkových kamenů, z jakých byly postaveny zdi kolem mne. Ale nevypadalo to tak. Na zemi kolem kamene se povalovaly kousky suché vydrolené malty, jako by ho někdo právě vykopal. Došla jsem skoro až k němu, když se náhle v paprsku baterky zablesklo na podlaze něco zlatého. jsem to, a aniž bych se podívala, co jsem to vlastně našla, jsem tu věc schovala do kapsy.
Uvnitř odkrytého otvoru, zablácené a bez masa, leželo to, co zůstalo z lidského těla pohřbeného tři desítky let pod vodou. Alberta Talleyová, matka dvojčat, byla brutálně zavražděna na Velký pátek roku 1950. Spolu s tělem objevila policie také spoustu krvavých otisků rozesetých po celém bytě. Otisky patřily jejím synům a ti také byli ze zločinu obviněni. Dávného případu se ujímá Christine Bennettová, přitažlivá mladá žena, která polovinu svého života strávila v klášteře. Nyní je čerstvě zproštěna svého slibu čistoty a stěhuje se do domu, který jí odkázala její teta. Christine je přesvědčena, že dvojčata jsou nevinná a chce je očistit…
Ovšem jestli to nebyli oni, kdo jejich matku před čtyřiceti lety zavraždil, kdo to tedy byl?
Další příběhy a nové záhady Christine Bennettové
2. vydání1Poté co Christine vyřešila svůj první případ vraždy, začala učit na univerzitě a ve volném čase se stará o skupinku starších lidí žijících ve zchátralém domě na Manhattanu. Jednou když jde za Nathanem Herskovitzem, aby ho na Jom Kippur - Den smíření - doprovodila do synagogy, jej nalezne brutálně zavražděného. Ačkoli policie najde a zatkne podezřelého téměř okamžitě, Christine se to nezdá a nemíní se s tím jen tak smířit, a se pouští do pátrání na vlastní pěst... a minulost starého pán skrývala dávná tajemství, o nichž nevěděli ani jeho nejbližší...
2Bývalá jeptiška Christine jede na křtiny syna své kamarádky Maddie do městečka Studburg. To bylo před třiceti lety zatopeno kvůli stavbě přehrady a nyní se díky velkému suchu opět objevilo. Když Christine prochází vlhkými zákoutími suterénu kostela, objeví zde ostatky těla mladé ženy - děsivý pozůstatek třicet let staré vraždy. Podaří se Christine odhalit dávno pohřbená tajemství místních obyvatel a rozluštit zločin?
Den svatého Patrika slaví Irové na celém světě - i irští policisté v New Yorku. Tři kamarádi z policejního sboru se svými manželkami netuší, jak tragicky tento březnový svátek pro jednoho z nich skončí. Chris Bennettové a jejímu příteli detektivu Jacku Brooksovi to ale připadá nemožné, a rozhodnou se proto pátrat po vrahovi sami. Skrývá se vrah skutečně v policejním sboru? Chris pátrá v minulosti, hovoří se sousedy i s příbuznými, a pak si náhle musí položit zásadní otázku: kdo měl být vlastně zavražděn?
Dlouho očekávaná sváteční večeře v klášteře svatého Štěpána, kde dnes už vdaná Christine Bennettová strávila jako jeptiška patnáct let, je pokažena. Hlavní host, všemi tolik oblíbený otec Hudson McCormick, se ze záhadných příčin nedostavil. Najdou se pouze kusy šatstva ve sněhu. Policie se rozhodne vyčkávat, jelikož nenachází žádná vodítka, podle kterých by mohla pátrat. Ale Christine ví, že čím déle se bude čekat, tím horší může být konec pro Otce McCormicka.
Před více než rokem se Natálie Gordonová zúčastnila oslavy Dne díkůvzdání a od té doby ji nikdo neviděl. Soukromý detektiv ani policie si neví s případem rady. Proto se Natáliin manžel rozhodne požádat o pomoc bývalou jeptišku Christine Bennettovou. Šestnáct let uplynulo od doby, co byla zavražděna Iris Grodniková. Její podivné zmizení během velikonoční večeře a následná vražda se staly rodinnou tragédií a zároveň neodbytnou noční můrou všech pozůstalých. Christine Bennettová se Irisině rodině zaváže, že najde vraha. Postupně zjišťuje, že někteří příbuzní neříkají pravdu. Po nálezu staré kožené kabelky se její nejčernější předtuchy o smrti Iris Grodnikové začínají naplňovat.
Tři staří kamarádi - Matty, Clark a Val - se rozhodnou završit oslavu Valových narozenin procházkou přes zamrzlé jezero. Už nikdy se ale nevrátí. Později jsou pod roztátým ledem nalezena těla Clarka a Mattyho, který byl postřelen. Val se pohřešuje, a stává se tak hlavním podezřelým z vraždy. Jeho zoufalá manželka poprosí bývalou jeptišku Christine Bennettovou, aby ho našla a dokázala jeho nevinu. Christine se úkolu ujme, ale když se konečně dopátrá pravdy, zjistí, že se pohybuje na nebezpečně tenkém ledě...
Když Christine Bennettová, později Christine Bennett Brooksová, proslulá vyřešením několika vražd v Oakwood u New Yorku, zvedla sluchátko, zaslechla zlověstnou předpověď: „Dnes se najde mrtvola.“ Někdo volal z prázdného bytu, v němž zůstal jen telefon. Příběh pokračuje a Christine, nyní provdaná za policistu Jacka Brookse, pátrá spolu s vyděšenou dcerou zavražděné ženy, odhalují rodinné tajemství a čelí vrahovi, který je stále v patách.
Když je Christine pozvána na výlet do Arizony, využije příležitosti a vzpomínky na dávného spolužáka Heinze Grunera ji vedou k hledání pravdy o jeho smrti. Dorrie Amblerová přichází do kanceláře Perryho Masona s podivným přáním - aby si advokát prohlédl její jizvu po operaci tlustého střeva a mohl tak později dosvědčit její identifikaci. Dokončuje se složitý příběh, ve kterém se potká identita, zranění a vyšetřování.
Ohlasy a závěr vyšetřování
Příběh sice nepatří k nejlepším Gardnerovým dílům s Masonem, ale i tak čtenáře zaujme. Příběhy Christine Bennettové se vyznačují vlákny z minulosti a odhalováním tajemství, která bývají ukryta v rodinné historii a na sociálních místech, kde se zločin odehrál. Mason a jeho tým spolu se Christine odhalují vrahy a zapletené vztahy, přičemž dávají pozornost motivacím a důkazům, které vedou ke spravedlnosti.
