Ve třetím roce kralování Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, babylónský král, k Jeruzalému a oblehl jej. Dovolím si nejdříve malý vhled do dějinných souvislostí. Izrael po dlouhém období v egyptském otroctví přichází do zaslíbené země a má dobré vyhlídky. „Vždyť Hospodin přiřkl Izraeli vše dobré“ (Nu 10,29).
Žel, lid chtěl podle vzoru okolních národů krále. Navíc „… mě opustili… Nechodili po mých cestách, neřídili se tím, co je správné v mých očích…“ (1Kr 11,33). Dochází k rozdělení Izraele s tím, že severní část se dostává pod nadvládu Asýrie a jižní pod nadvládu babylónské říše. Když čteme počátek této knihy, může se nám zdát, že Boží lid utrpěl porážku. Severní i jižní království se ocitají pod jhem nepřátelských mocností.
Protože se ale jedná o Boží lid, potom by z toho vyplývalo, že porážku utrpěl Bůh. Dokonce se to může jevit jako velká Boží porážka. Proč to Bůh dopustil? Proč je nezachránil? Myslím, že i dnes si můžeme klást stejné otázky. Proč jsem přišel o práci? Proč ten můj život neběží jinak a lépe? Proč jsem nemocný? Platí to i v duchovní oblasti: Proč Bůh ještě nezasáhl a kdy tedy konečně přijde?
Bible nemluví o životě bez problémů, ale zároveň představuje Boha, který stojí nade vším. Jak to mohu tvrdit právě v této souvislosti? „Hospodin mu vydal do rukou…“ Nestalo se nic, co by Bůh nepřipustil. On je nade vším. Důvěřujme Bohu. Některé dary a zaslíbení se plní už nyní, jiné se splní až jednou na nové zemi.
Boží suverenita a lidská odpovědnost v dějinách
Hospodin je vyobrazen jako ten, kdo stojí nad vším a kdo dopouští či odpouští podle svrchovaného plánu. Tato skutečnost vyvolává otázky o lidské odpovědnosti a víře. Lidé čelí těžkostem, nepřátelstvím a zmatkům, a přesto se vytrvale obracejí k Bohu v modlitbě a stálé důvěře. I dnešní čtenáři mohou nacházet v těchto textech povzbuzení pro vlastní zkoušky a nejistoty.
Jójakímu a judskému lidu se připomíná, že Boží vedení není vždy identické s lidským očekáváním. Důvěřujme Bohu i tehdy, když se zdá, že se plány nevydávají podle našich představ. Některé dary a zaslíbení se plní už nyní, jiné se plní až na nové zemi. Tato naděje nemusí být zobrazována jako bezbřehé štěstí, nýbrž jako důvěra v Boží slávu a spravedlnost i tváří v tvář zkouškám.
Problémy a trápení nejsou překážkou víry, ale její součástí v pohledu na Boží velikost. Hospodin nezmizí z našich životů v okamžiku, kdy potkáváme těžkosti; naopak, On se stává oporou a svědkem, že existence Boha je jistá i v temnotě. Proto je důležité udržet oči na Bohu, i když okolnosti vypadají beznadějně. Důvěřujme Bohu a připomínejme si, že Jeho plán si vyžaduje čas a trpělivost.
Ačkoliv se děje lidská slabost a selhání, Boží láska zůstává. Některé dary a zaslíbení se plní už nyní, jiné se plní až jednou na nové zemi. Věřme, že Bůh stojí nad všechno a že nic, co se děje, není mimo Jeho svrchovanou vůli. Zůstávejme věrní a modlitbami prohlubujme naši důvěru v Něho.
- Izrael po dlouhém období v egyptském otroctví přichází do zaslíbené země a má dobré vyhlídky.
- Severní a jižní království se dostávají pod nadvládu nepřátelských říší, což vyvolává otázky o Boží vůli.
- Bible ukazuje, že Bůh stojí nad vším a dopouští události podle svrchovaného plánu.
- V životě věřícího se mohou objevit otázky: proč, proč teď, proč já?
- Některé dary a zaslíbení se plní okamžitě, jiné až na nové zemi; důvěřujme Bohu s trpělivostí.
Praktické apelování na věrnost a naději
V osobním rámci dnešní doby platí podobné principy: odpovědět na otázky s důvěrou, znovu a znovu se obracet k Bohu a hledat klid v Jeho přítomnosti. Každé zkoušky je možné překlenout s vírou, že Bůh má konečný plán a že Něho lze nalézt i uprostřed nejistoty. Dáná naděje se nemusí vyčerpávat do okamžitého řešení; někdy jde o vytrvalost v důvěře, která posiluje charakter a posiluje víru pro budoucnost.
