CHARIS povstala 8. prosince loňského roku z vůle papeže Františka v rámci vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život, aby sloužila všem charismatickým skupinám v katolické církvi. Její statuta vstoupí v platnost 9. června 2019 na slavnost Seslání Ducha svatého. Téhož dne definitivně skončí činnost dvou dosavadních zastřešujících institucí katolických charismatiků, CF a International Catholic Charismatic Renewal Services.
Podle vyjádření P. Awiho CHARIS není orgánem vlády, nýbrž služby společenství. Hlavnímu moderátorovi asistuje skupina poradců nazvaná Mezinárodní služba společenství, tvořená 18 lidmi z celého světa, z nichž zastupují světadíly a různé skupiny v rámci katolického charismatického hnutí.
Svatý otec si přál, aby centrála charismatického hnutí byla přímo ve Vatikánu, čímž vyjadřuje, že celý tento „proud milosti“ plně náleží k univerzální církvi. Zároveň má poukázat na jednotu v mnohosti a význam společenství, což má dopad v tom, že si žádná jednotlivá skupina nemůže osobovat nárok na vedení katolické charismatické obnovy.
Statuta CHARIS požadují, aby v každé zemi vznikla Národní služba společenství, která v co největší míře sjednotí všechny charismatické skupiny, aby žádná nedominovala nad jinou. V některých zemích půjde o skutečnou novinku, protože prozatím v nich jednotlivé charismatické skupiny nepěstovaly žádné vzájemné vztahy, někdy se dokonce ignorovaly nebo navzájem soupeřily. V jiných zemích naopak tato struktura odráží již existující společenství a v těchto případech není co měnit.
Jmenování moderátora CHARIS Jean-Luc Moens překvapilo; jeho reakce byla dvojí: radost z dalšího církevního uznání a zároveň bázeň. Výraz „proud milosti“ byl použit papežem Františkem při setkání s charismatickou obnovou v roce 2014 na římském Olympijském stadionu; vypůjčil si ho od kardinála Léona Josepha Suenense z nahlédnutí, že charismatická obnova neměla být jen hnutí, nýbrž proud milosti.
Podle kardinála Suenense se charismatická obnova neměla považovat za hnutí, nýbrž za proud milosti povolaný k oživení celé církve. Je to významný označení, které odráží různorodost článků charismatické obnovy - modlitební skupiny, komunity, evangelizační školy, nakladatelství, televizní stanice atd.
Statuta CHARIS popisují tři dimenze: šíření křtu v Duchu svatém, jednotu křesťanů a službu chudým. Tyto dimenze slouží evangelizaci, k níž je obnova povolána Svatým otcem a v níž se angažuje.
Co je tedy nového? Papež žádá, aby křest v Duchu svatém vešel ve známost v celé církvi, což je cesta k uskutečňování služby v univerzální církvi. Dále chce po charismatickém hnutí, aby se vrátilo ke svým ekumenickým kořenům a otevřelo aktivní práci pro jednotu křesťanů. Tato dimenze byla v počátcích charismatické obnovy živá, ale na mnoha místech vyprchala; nyní má být znovu prioritou.
Nicméně novinkou je explicitní povzbuzení k službě chudým; sloužit lidem v nouzi. Duch svatý je láska a je normální, že ti, kdo naprosto spoléhají na Něho, jsou svědky jeho lásky.
Rekordní účast sedmi a půl tisíce aktivních křesťanů v jednom týdnu na Katolické charismatické konferenci v Brně ukázala živost a zapojení do modlitby, vzdělávání a obnovy ve společenství.
Pozdravil ji brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Hlavními rysy konference byla bohoslužba, adorace, modlitby a přednášky. Hlavní celebrant páteční mše svaté plzeňský biskup Tomáš Holub položil otázku, jak zajistit, aby milosti a podněty konference vstoupily do všedního života účastníků.
Ohlasy účastníků poukazují na úžasné společenství a srdečné vztahy; liturgie probíhají naplno a lidé žijí přítomný okamžik. Výstava fotografií a podpora ze strany organizátorů její atmosféře dodávají zvláštní sílu.
Další české kontexty charismatického života zahrnují New Dawn neboli Nové svítání, pětidenní konferenci v klášteře Hájek u Prahy, inspirovanou Walsinghamem v Anglii. Účastní se ji stovky lidí z ČR i ze zahraničí; přednášejí zahraniční i české osobnosti a modlitba za uzdravení a duchovní dary bývá součástí programu.
Organizační poznámky o konference uvádějí, že program trvá od středy do neděle; jednotlivé dny jsou strukturovány kolem Boží lásky, odpuštění, modlitby za uzdravení a slavnosti Ducha svatého. Hosté často sdílí osobní svědectví o proměně života a o tom, jak komunitní prostředí posiluje víru.
Veřejnost a média sledují doprovodný program a vyzdvihují význam spojení s širším církevním a společenským kontextem. Podobné iniciativy demonstrují, že charismatické hnutí v ČR nachází cesty k integraci do místních církevních struktur a k zapojení laiků i řeholníků do služby a evangelizace.
Další souvislosti zahrnují programy pro děti a mládež a vyzdvihují potřebu vytvářet bezpečné, otevřené prostředí pro sdílení víry a zkušeností.
V českém prostředí se tak ukazuje, že CHARIS a související aktivity vytvářejí mosty mezi různými charismatickými skupinami a jejich zemskými službami, usilují o jednotu v rozmanitosti a podporují službu chudým i širší evangelizaci.
Vztah charismatického hnutí k veřejnému prostoru a digitalizaci
V kontextu moderní komunikace se zřetelně prosazují i otázky veřejného prostoru a využití médií; charismatické hnutí ve svých setkáních a konferencích často rozvíjí své vlastní mediální prostranství a spolupracuje s komunitními a mediálními partnery.
V ČR lze sledovat široké spektrum aktivit: od velkých mezinárodních konferencí až po lokální setkání, modlitby a komunitní projekty, které cílem mají posílit víru a proměňovat životy účastníků.
Celkově lze tedy říci, že charismatické hnutí prostřednictvím CHARIS získává strukturální rámec pro jednotu a službu v univerzální církvi, zatímco jednotlivé lokální komunity mohou nadále zůstat samostatné a zároveň spolupracovat v duchu společného poslání.
Historie a teologické rámce vůdcovství a organizace v charismatickém hnutí
V teoretickém rámci českého textu se objevuje pojem vůdcovství charakterizovaný jako charismatické vůdcovství, kdy se důraz klade na osobní uznání vůdce, nikoli na formální instituční postavení. Charakterizuje jej okamžité zjevení, tvorba, čin a příklad, a rozhodování od případu k případu. Řízení není vázáno tradičními principy a může být iracionální v tradičním slova smyslu.
Charismatická autorita je založena na víře v proroka a uznání vůdce; její platnost roste s důvěrou pospolitosti, dokud se neobjeví konkurenční rozhodnutí. Tato dynamika ukazuje, jak se charismatická důvěra a autorita mohou měnit, když do hry vstupují nové osoby a nové potřeby společenství.
tags: #program #charismatickeho #spolecenstvi