Řeholníci a řeholnice byli pro komunistickou společnost občany druhé kategorie. Po zrušení klášterů na začátku 50. let strávili většinou několik let v internačních táborech. Posléze skončili nejčastěji v dělnických profesích, protože k duchovní službě neměli až na výjimky přístup. Mnozí byli uvězněni a někteří ve vězení i zemřeli. Jednou z obětí komunistického režimu byl Vít Bohumil Tajovský. Roku 1948 byl zvolen za nového opata želivského kláštera, ale už v únoru 1950 byl zatčen v souvislosti s připravovanými zinscenovanými procesy.
Když přišla rozsáhlá kolektivizace, rod Sotonů, patřící k nejstarším selským rodům, přišel o rodový statek a majetek. Akce kulak způsobila totální rozvrat venkova a venkovské společnosti. V roce 1956 byl hospodář Sotona ve vykonstruovaném procesu odsouzen a následně vězněn.
Jednou z nejznámějších akcí Státní bezpečnosti byla operace s krycím názvem Neptun v roce 1964. Její podstatou byla mystifikace veřejnosti, která se ukázala být velmi účinnou, a to i v zahraničí. Na dně Černého jezera byly údajně nalezeny bedny s tajnými nacistickými dokumenty.
Politické procesy, typické pro komunistický režim, probíhaly už před únorem 1948 a pokračovaly v určité podobě až do pádu komunismu. Nejznámější jsou ale procesy z 50. let, které byly často zinscenované, vyznačovaly se neúměrně přísnými tresty a často i popravami. Jejich účelem bylo zastrašení společnosti a likvidace politických konkurentů či tzv. nepřátel lidu. Totalitní režim se o procesy přímo opíral. Vzorem v této činnosti byl Sovětský svaz, kde Stalin během 30. let prováděl masové politické čistky.
Řeholníci a řeholnice byli pro komunistickou společnost občany druhé kategorie. Po zrušení klášterů na začátku 50. let strávili většinou několik let v internačních táborech. Posléze skončili nejčastěji v dělnických profesích, protože k duchovní službě neměli až na výjimky přístup. Mnozí byli uvězněni a někteří ve vězení i zemřeli. Jednou z obětí komunistického režimu byl Vít Bohumil Tajovský. Roku 1948 byl zvolen za nového opata želivského kláštera, ale už v únoru 1950 byl zatčen v souvislosti s připravovanými zinscenovanými procesy.
Na konci 17. století došlo v Praze k vraždě židovského chlapce Šimona Abelese. Jeho druhý pohřeb v Týnském chrámu byl velkolepou barokní podívanou a účastnilo se ho mnoho představitelů šlechty. Zavraždil ho jeho otec za to, že se chtěl nechat pokřtít? A jak se vyšetřuje zločin v době barokní? A jak se "vyrábí" světec? Zvlášť když rozpoutal antisemitské vášně. Šlo o vraždu nebo o jezuity vykonstruovaný proces? A který další žid byl během procesu pohřben v katolickém kostele?
Vzpomínky na politické procesy a pronásledování církve doplňuje obraz československé reality: Politické procesy, typické pro komunistický režim probíhaly už před únorem 1948 a pokračovaly v určité podobě až do pádu komunismu. Nejznámější jsou ale procesy z 50. let, které byly často zinscenované, vyznačovaly se neúměrně přísnými tresty a často i popravami. Jejich účelem bylo zastrašení společnosti a likvidace politických konkurentů či tzv. nepřátel lidu. Totalitní režim se o procesy přímo opíral. Vzorem v této činnosti byl Sovětský svaz, kde Stalin během 30. let prováděl masové politické čistky.
V průběhu let 50. a 60. byly kláštery a semináře cíleně rozvolňovány. Komunistický režim si docela dobře uvědomoval, kde je jádro církve a význam biskupů. Proto první věc, kterou udělal, byla zlikvidovat biskupy. Na jejich místa do čela diecézí umístil vybrané kněze, kteří byli třeba nějak zkompromitováni (někdy i nacistickým režimem) a byli ovladatelní. Navíc tím chtěl komunistický režim zničit vztah kněží k vedení diecéze.
Ve Slovensku šlo situaci dramaticky: tři kněze zavřeli a mučili, Vojtašáka, Buzalku a Gojdiče. Ostatní kněze zlomili na tom, když vydali prohlášení, že se od nich distancují. Podepsal to třeba biskup Nécsey v Nitře a biskup Čársky v Košicích. Tito biskupové tím pádem zůstali akčně paralyzovaní, protože se zkompromitovali. Mnohé kněze zavřeli, ale ne všechny. Přesto to stačilo na otřes, který věřící zaskočil.
V první fázi represí komunisté zrušili seminary, následně zase omezili jejich činnost a vybudovali státní semináře bez souhlasu z Říma. Kláštery byly pro režim tajemným místem, kam nemohl proniknout. Byly to tvrze, kde žili mniši a kam komunisté nemohli infiltrovat, nevěděli, co se tam povídá. Z pohledu moci bylo nutné je zlikvidovat, nebylo možné s nimi spolupracovat.
Na Slovensku byl Babický případ spojován s kolektivizací a s brutálním zásahem proti odbojným rolníkům; vedení StB se spekuluje o tom, že šlo o provokaci a zapojení místních komunistů. Jako symbol traumat zůstávají pro mnohé pohledy na totalitu jména a události, které rezonují dodnes.
V závěru lze říci, že otázka pronásledování a zatajování zločinů v církvi je spojena s hlubšími problémy ve struktuře moci, financí a kultury odpovědnosti. Potřeba reformy zůstává klíčová pro zachování důvěry věřících a zachování etického a lidského rozměru církevního poselství. Infografika a tabulky mohou doplnit článek o časové ose skandálů, klíčových osobnostech a průběhu auditů.
25. srpna 1904 složil řeholní sliby Metoděj Dominik Trčka, blahoslavený mučedník, jehož příběh je součástí české katolické tradice. Další příběhy a naše chápaní pronásledování se vztahují k různým epochám a regionům, které v různých částech světa ukazují mnohost způsobů, jak církev reaguje na tlak totalitních režimů.
KATOLICKÉ ČECHY A MORAVA
Na závěr zmiňme, že v rámci diskuse o moci, financích a kultuře odpovědnosti je nutné hledat cestu k dialogu a reformám. Katolická tradice spojuje humanismus s hlubokou sociální etikou a snaží se vyvažovat duchovní dimenzi s prací pro ty nejpotřebnější. Vnější nepřátelé a povrchní skandály nesmí zastrašit věřící; spíše by měli vyvolat potřebu reflexe, odpovědnosti a jednoty uvnitř církve.
tags: #pronasledovani #katolicke #cirkve