Všichni čerpáme ze společného zdroje, Bible, která je jednotně přeložená. Různé církve mohou mít různé vize, které se budou lišit. Jsou ale některé skupiny, které si říkají ´křesťanské církve´, ale nesdílejí s ostatními křesťany tyto pravdy, proto je dobře je křesťany nenazývat. Takové skupiny si neprávem přivlastňují křesťanskou spiritualitu, kterou ale v některém ze základních prvků nesdílejí.
Jde například o mormony, jehovisty, novodobou Schincheonji a další. Může se jim říkat sekty. Poznáte je podle toho, že některou ze základních věcí nepřijímají (Např. jehovisté říkají, že Ježíš nebyl opravdu Boží Syn, že byl pouze člověkem. Vyzvete-li je, aby se s Vámi pomodlili k Pánu Ježíši, odejdou od Vás, protože to nejsou schopni udělat). Schinncheonji říkají, že kromě poselství Bible existuje ještě tzv. ´otevřené slovo´, skrze které přijímají další Boží zjevení.
Křesťanské církve se stejnou vizí můžeme rozdělit na základní tři směry. (3) Katolické církve - sem patří ´katolíci´ (ti se dělí třeba podle různých ritů, tj. Místa, která navštěvujete, budou patrně patřit mezi evangelikální církve (tedy pod číslo dvě). Evangelikální církve jsou skupiny křesťanů, které dnes prožívají velký boom. Jsou často velmi dynamické a živé. Dávají důraz na Ježíšovu oběť, pokání a odpuštění hříchů, znovuzrození. Jsou věrní Bibli, hodně ji studují a snaží se jednat podle ní.
Protože je ale Bibli možné interpretovat v něčem rozdílně, evangelikální církve nemají vždycky stejné učení. To ale příliš nevadí, protože se stále shodují s ´křesťanskými církvemi´ v onom základním učení, o kterém píši výše. Je pravda, že je lépe si vybrat jen jednu církev. Je to proto, že společenství lidí je velmi důležité, pomáhá nám růst v lásce. Proto je dobře nechodit z místa na místo, ale zakořenit na jednom místě ve vztazích. K tomu je ale dobře vědět, jak která církev žije, a vybrat si církev, která Vám bude vyhovovat, kde budete chtít mít svůj domov. Řekla bych ale, že moudrý člověk bude občas navštěvovat i jiné církve. A proto, když se rozhodnete pro určitou církev, která se stane VAŠÍ CÍRKVÍ, je jistě dovoleno občas navštívit jinou církev. Nesmí to být ale příliš často, abyste opravdu našla ve své církvi domov.
Pokud by bylo pro Vás těžké najít si v některé skupině křesťanů domov, neklesejte na mysli. Tato etapa někdy trvá dlouho.
Ohledně ´vynášení věcí´ do jiných církví: myslím si, že je potřeba si uvědomit, co že to vynáším. Jsou totiž věci, o kterých mluvit nemusím, a jiné, které klidně mohu s druhými lidmi sdílet. Je to jako v obyčejných vztazích. Není vhodné mluvit s každým úplně o všem. Každá církev má svůj vnitřní život. Jsou tam radosti, ale třeba i komplikace a napětí. Je dobře s respektem uvážit, jestli tu kterou věc mám sdílet mimo svoji církev. Ohledně vnitřních věcí církve to spíše nebude vhodné.
Sama prožívám vzácné obohacování s mezi našimi církvemi. Mohu třeba říci, že jako katoličku mne hodně oslovuje práce s dětmi, kterou vidím v protestantských církvích, tak jsme začali u nás pracovat během mše svaté s dětmi a všichni jsou nadšeni. Líbí se mi dále osobní přivítání lidí před bohoslužbou a také káva po bohoslužbě. I my také občas podáváme kávu po bohoslužbě. Hodně oceňuji také práci s Božím slovem, kterou vidím u protestantských bratří a sester. Našla jsem si tedy čas a inspirovala se od několika bratří a sester, jak je možné pracovat s Biblí ve skupinkách, a tyto metody používáme. Naši protestantští bratři a sestry zase u nás katolíků hodně oceňují ticho a meditativní modlitby, které vnímají na našich bohoslužbách a někteří se pokoušejí vnést podobné prvky do jejich církví.
Cílem naší práce je porovnání protestantských církví v ČR. Zaměřily jsme se právě na ty, které jsou z různých hledisek něčím výjimečné. Zaměřily jsme se na Apoštolskou církev, Českobratrskou církev evangelickou, Československou husitskou a Církev adventistů sedmého dne. Ve středu našeho zájmu stála specifika těchto protestantských církví. Největší pozornost jsme věnovaly postojům církví k rozporuplným otázkám naší společnosti.
Jako protestantské se označují reformované, též evangelické křesťanské církve. Jejich člen se nazývá protestant, respektive evangelík či evangelikál. Reformace proběhla v 16. Charakteristické pro tyto církve je uznávání autority Písma, která převyšuje autoritu církevní tradice, důraz na spásu prostřednictvím pouhé Boží milosti, důraz na osobní víru spíše než příslušnost k církvi, zjednodušení liturgie oproti praxi předreformační církve, svátost přijímání Ježíšova těla a krve vysluhovaná i laikům (tzv. Tyto a mnohé další znaky protestantismu vyplynuly z krize západní církve, v níž se na sklonku středověku ocitla, a z ducha humanismu, jenž se od 14. století projevoval návratem k tradicím antiky.
Dalším z mnoha plodů byla úcta k lidské individualitě, touha po jejím vzdělání a svobodném projevu. To vše způsobilo, že starý scholastický model církve i celé společnosti přestal změněným podmínkám vyhovovat. A přitom se v roce 1500 katolická církev zdála silná jako nikdy předtím. Pokusy o reformu byly nejednou zmařeny kvůli nevyřešeným problémům pravomocí v církvi samé. Teologickou příčinou reformace byl proto rozpor mezi Biblí a tehdejší církevní praxí.
Papežství ignorovalo nebo potlačovalo kritiky poměrů. Spornou byla otázka odpustků, kterou jejich kritici označovali za kupčení se spásou. Nákladná správa majetku církve měla svůj odraz v zavádění stále nových církevních poplatků, což se setkávalo s odporem. Samotné reformaci v 16. století předcházela celá řada předreformačních pokusů, mnohdy označovaná jako první reformace. Pokusy první reformace ale skončily nezdarem. Protestantismus vznikl až v důsledku druhé reformní vlny - tzv. Za počátek samotné reformace je nejčastěji považován čin augustiniánského mnicha a univerzitního učitele Martina Luthera, který 31.
Tyto teze shrnovaly Lutherovo bádání z teologické oblasti. Jeho myšlenky se rychle šířily a všude vzbuzovaly obrovskou pozornost. Netrvalo dlouho a Luther byl označen za kacíře a jeho spisy byly ve velkém ničeny. Luther se tedy nevyhnul roztržce s nejvyššími církevními představiteli, ač to nebylo jeho původním záměrem. Spor vyvrcholí spálením papežské buly a vydáním dalších spisů, ve kterých odmítá autoritu papeže a koncilů a žádá církevní reformy.
- V roce 1521, po uvalení církevní klatby, následuje předvolání před říšský sněm ve Wormsu, na kterém Luther odmítne své učení odvolat, pokud nebude přesvědčen svědectvím Písma.
- Císař Karel V. vydává Wormský edikt, který zůstal v platnosti během celého života reformátora. Jeho obsahem je říšská klatba proti Lutherovi a zákaz jeho učení.
- Pod vlivem Lutherových spisů a jeho vystoupení ve Wormsu propukají od podzimu 1521 náboženské nepokoje, zprvu s centrem ve Wittenbergu.
tags: #protestantske #cirkve #vudce