Johann Hinrich Wichern byl německý evangelický teolog, pedagog, diakonický a sociální pracovník a zakladatel tzv. vnitřní misie; je znám též jako tvůrce adventního věnce.
Roku 1833 získal na předměstí Hamburku tzv. Drsný dům, kde zřídil výchovný a vzdělávací ústav pro narušenou mládež, který si získal věhlas a stal se vzorem pro mnoho obdobných ústavů.
Narození 21. 4. 1808, Hamburk; Úmrtí 7. 4. 1881 (72 let), Hamburk.
Johann Hinrich Wichern byl německý evangelický teolog, pedagog (etoped), diakonický a sociální pracovník a zakladatel tzv. vnitřní misie; je znám též jako tvůrce adventního věnce.
Johann Hinrich Wichern (21 April 1808 - 7 April 1881) was a founder of the Home Mission (also translated as Inner Mission; German: Innere Mission) movement in Germany.
Wichern gilty as one of the most významných Gründerfiguren der Diakonie v Deutschland; Seine Schriften sind durch umfangreiche Werkausgaben bekannt.
In 1833, v sobotu před první nedělí adventní o 16. hodině, když se v sále shromáždila mládež na modlitbu, zapálil první svíci na velkém svícnu, který zhotovil jeho známý.
Mládež pak ozdobila stěny sálu větvičkami z jedle.
Vedle svícnu také položili jedlové větve do tvaru kříže.
Každý den se pak všichni scházeli u tohoto svícnu na modlitbu, jenž pozůstávala ze čtení Božího slova, jeho výkladu, zpěvu adventních písní, reflexe a modliteb.
Přitom se vždy zapalovala další svíce, v neděli větších rozměrů.
Zde je nutné připomenout, že v rámci obnovy národního ducha v Německu v 19. století, se především u mládeže objevil sentiment - návrat k přírodnímu kultu vycházejícího z germánské mytologie, což bylo zapalování ohňů v různých dobách během roku.
Zároveň se hodně uplatňovalo zdobení květy, věnci či svícemi a nosily se pochodně.
Tyto tradice určitě nebyly přímým předchůdcem adventního věnce, ale příznivě přispěly k jeho vzniku.
Příklad hanzy města, totiž slavit dobu adventu pod věncem s rožně rozžatými svícemi, rychle převzal dům sirotků Tegel v Berlíně.
To začalo ovlivňovat i pojetí doby před Vánocemi jako období štědrosti, spojené s pomocí bližním.
Věnec postupně dostal formu kruhu a počet jeho svící se upravil na definitivní čtyři.
Ve 30-tých a 40-tých letech 20. století se adventní věnec stává populárním i v katolické církvi v Německu a Rakousku.
Patrně prvním oficiálním byl věnec zavěšený o Adventu v kostele svatého Sylvestra v Mnichově v roce 1930 nebo 1931.
Od roku 1937 se v Mnichově konalo požehnání věnců, přinesených rodinami, kde v soukromí vznikla tradice slavit u něj domácí duchovní prožívání Adventu.
Adventní věnec má i navzdory své „krátké“ existenci zajímavou symboliku.
Při pohledu na něj vnímáme neustálý Advent, který nás s pominutelným světem vede k eschatologii, k věčnosti z našeho času.
Čtyři svíce představují čtyři věže, které symbolizují Svaté město.
Zde je také na místě obrátit svůj pohled na 21. Kruhový tvar věnce představuje kruhový tvar země, kosmos, který očekává svého Spasitele, zároveň je symbolem samotného Boha, který je bez začátku a konce, je věčný.
Tím, že se věnec žehná na začátku liturgického roku je to i „věnec roku dobrého Boha“.
Světlo čtyř svící poukazuje na pravdivé světlo, na narození Ježíše.
Jeho zelená barva je také symbolikou liturgického roku - zelená je barvou naděje.
Zelené větvičky značí život a společenství.
Věnec je znakem naděje, že vítězstvím je život, ne smrt a temnota.
Věnec je i symbolem jednoty křesťanů, kteří setrvávají na modlitbách a s radostí očekávají Spasitele, je znakem Toho, který má přijít.
Příchod Krista se zde nevnímá pouze jako Narození Páně které slavíme každoročně, ale také jakou druhý příchod na konci času.
Zelené větve znamenají nekonečný život, jenž vychází ze vzájemného kontaktu Boha a lidí, což je realizace spásy, definitivního vítězství nad hříchem a smrti.
Významnou součástí věnce jsou svíce, neboť Bůh je tvůrcem světla, světlo je darem Boha, Kristus je pro svět světlem, zjevení Krista jako světlem světa, věřící jsou děti světla.
Vycházejíc z evangelisty Jana shrneme: Světlo - život - Kristus - věřící - Bůh (Jan 1, 1-17).
Tradičně jsou na adventním věnci čtyři svíce (nebo především v západní Evropě také pět, kdy pátá je uprostřed věnce).
Pokud je věnec zavěšen na konstrukci, která vychází ze stojanu, bývá zvykem pátou svíci nahrazovat podobiznou Panny Marie.
Význam svíc vychází jak z Bible, tak z lidové tradice, která chce vyzvednout duchovní hodnoty v člověku.
Barva svící může být fialová - barva pokání, postu, očekávání příchodu Krista, jenž na kříži trpěl za hříchy lidstva.
Tato barva je na třech svících.
Třetí v pořadí může být růžová, jenž znamená podle vstupní antifony z listu apoštola Pavla Filipanům (Flp 4,4.5) radost (Gaudete) nad blízkostí slavnosti Narození Páně.
V protestanských zemích se používají červené svíce, neboť symbolizují Krista, jenž prolil свою krev za spásu světa.
Tato barva svící se hojně vyskytovala na věncích v oblasti Krušných hor pod vlivem sousedního Saska.
Na adventním věnci ale také můžeme vidět svíce modré, které upomínají na královskou hodnost Krista.
I když je tradice adventního věnce poměrně mladá, zapalování svící v době adventní má tradici v návaznosti na Roráty.
K nim patří rorátní svíce a ke sloužení rorátních mší se váže i tradice zapalování sedmé svíce.
V Německu nebo Polsku existovala o Adventu tradice zapalování sedmiramenného svícnu, v němž mnozí spatřovali obraz Jeruzalémského chrámového svícnu.
Jeho smysl ve středověku symbolizoval zapálením jedné svíce za každý stav společnosti (král, biskup, šlechtic, zeman, rytíř, měšťan, rolník), že jsou všichni připraveni na soud Boží a setkání s Kristem.
Proto se také tyto svícny objevovaly především v katedrálách a významných chrámech.
Adventní čas je poměrně krátký, i když v minulosti trval někde i šest týdnů.
Ve svém závěru nabírá slavnostní barvy Božího narození.
Obřady žehnání a další tematické poznámky k adventu a Wichernově dílu lze sledovat v hlavních dílech o jeho životě a vlivu na diakonii a sociální pedagogiku.
Wichern, Johann Hinrich, je považován za otce Inneren Mission a za významného reformátora 19. století, který spojil sociální péči se spiritualitou a vzděláváním.
V roce 1849 byl Centrální výbor pro Innere Mission založen na jeho iniciativě.
Roku 1848 ve Wittenbergu pronesl projev, který otevřel cestu pro vnitřní misi jako klíčový impuls pro obrácení církve k sociálním potřebám společnosti.
V roce 1845 Wichern poslal Fliegende Blätter aus dem Rauhen Haus, dnes jako orgán Inneren Mission, ve kterém vyzval k odpovědnosti za utrpení bratří a sester a vyprávěl příběh svých institucí.
Pod vlivem královského dvora v Prešklí se prosadily reformy ve výkonu trestů a nová podpora pro diakonii.
Wichern založil Evangelische Johannesstift v Berlíně a zorganizoval Pruský diakonát.
tags: #protestantsky #duchovni #johann #heinrich #wichern