V první kapitole 9. kapitoly knihy Daniel se odvíjí významný obraz modlitby, pokání a naděje izraelského lidu před Bohem. Daniel, syn Achašveróše, v roce vlády Darjaveše, porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi; Jeruzalém má být po sedmdesát let v troskách. Tato pasáž klade důraz na Boží spravedlnost a věrnost vůči lidu, který zbloudil od Božích cest, a na Boží slitování, které vyvolává lidské pokání a prosby o odpuštění.
Daniel vyzývá k pokání a soudu nad proviněním. Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a vyznával se mu slovy: „Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, který dbáš na smlouvu a milosrdenství vůči těm, kteří tě milují a dodržují tvá přikázání!“
Navazuje vyznání hříchů a vzbuzování absolutní potřeby Božího zásahu. Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů. A neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří mluvili ve tvém jménu našim králům, našim velmožům, našim otcům a všemu lidu země.
Text podtrhuje boží spravedlnost a hanbu, která spočívá na Izraeli. Na tvé straně, Panovníku, je spravedlnost, na nás je zjevná hanba až do tohoto dne; je na každém judském muži, na obyvatelích Jeruzaléma, na celém Izraeli, na blízských i dalekých, ve všech zemích, do nichž jsi je rozehnal pro jejich zpronevěru, které se vůči tobě dopustili. Hospodine, na nás je zjevná hanba, na našich králích, na našich velmožích a na našich otcích, neboť jsme proti tobě zhřešili.
V dalším průběhu modliteb Daniel vyjadřuje důležitý teologický bod: Na Panovníku, našem Bohu, závisí slitování a odpuštění, neboť jsme se bouřili proti němu a neposlouchali jsme Hospodina a neřídili se jeho zákony. Celý Izrael přestoupil tvůj zákon a odchýlil se a neposlouchal tebe. Na nás je vylita kletba a zlořečení, jak je o tom psáno v zákoně Mojžíše, Božího služebníka, protože jsme proti tobě hřešili.
Daniel připomíná Boží věrnost vůči slovu, které bylo promluveno proti soudu; dodržel jsi své slovo a uvedeš na nás zlo, jaké nebylo učiněno pod celým nebem. Neprosili jsme Hospodina o shovívavost a neodvrátili se od svých nepravostí. Proto Hospodin bděl nad tím zlem a uvedl je na nás, neboť Hospodin, náš Bůh, je spravedlivý ve všech svých činech, které koná, ale my jsme ho neposlouchali.
Nyní Daniel prosí o odpuštění a obnovu Jeruzaléma: Nyní, Panovníku, náš Bože, který jsi svůj lid vyvedl z egyptské země pevnou rukou, a tak sis učinil jméno, jaké máš až dodnes, zhřešili jsme, byli jsme svévolní. Panovníku, nechť se, prosím, podle tvé veškeré spravedlnosti odvrátí tvůj hněv a tvé rozhořčení od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory, neboť pro naše hříchy a viny našich otců je Jeruzalém a tvůj lid tupen všemi, kteří jsou kolem nás. Nyní tedy, Bože náš, slyš modlitbu svého služebníka a jeho prosby o smilování a rozjasni tvář nad svou zpustošenou svatyní, kvůli sobě, Panovníku. Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.
V závěrečné části pasáže Daniel vytváří naléhavý kontakt s Bohem a vyžaduje rychlou reakci: Panovníku, slyš! Panovníku, odpusť! Panovníku, pozoruj a jednej! Neprodlévej! Kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé město i tvůj lid se nazývá tvým jménem. Ještě jsem rozmlouval a modlil se, vyznával hřích svůj i hřích Izraele, svého lidu, a předkládal Hospodinu, svému Bohu, své prosby o smilování za svatou horu Boží. Tedy ještě jsem rozmlouval v modlitbě, když Gabriel, ten muž, kterého jsem prve viděl ve vidění, spěšně přilétl a dotkl se mě v době večerního obětního daru. Poučil mě, když se mnou mluvil. Řekl: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti posloužil k poučení. Pochop to slovo a rozuměj vidění.“
Tato pasáž uvádí důležitý moment zasvěcení a zjevení: Daniel je poučen andělem Gabrielem o významu vidění a o božím plánu, který se týká Jeruzaléma a jeho budoucnosti. Jde o klíčovou kapitolu, která ukazuje, jak Boží suverenita a lid jeho služebníci spolupracují na plnění prorockých slov a na vyvedení z otroctví a hříchu skrze pokání a modlitbu.
Výklad knihy Daniel: 9. Daniel 9 - 70 týdnů let, 9.11.2022
Klíčové myšlenky pasáže
- Daniel rozumí proroctví Jeremjášovi o sedmdesáti letech a vyhlašuje modlitbu pokání a prosby o milosrdenství.
- Projevuje hlubokou pokoru a odhaluje lidskou vinu a Boží spravedlnost ve vztahu k Izraeli a Jeruzalému.
- Hospodin je spravedlivý a zároveň milosrdný; slitování závisí na pokání, a ne na lidské zaslouženosti.
- Gabriel přichází s poskytovaným učením a slovy o porozumění vidění, čímž upevňuje Danielovo porozumění Božímu plánu.
Diese pasáže zdůrazňuje, že modlitba a pokání mohou otevřít cestu k Božímu zásahu a vysvobození, a že Boží plán zahrnuje nejen trest, ale i milost a obnovu pro Jeruzalém a jeho lid.