Jana z Arku se narodila v Domrémy na počátku 15. století a její příběh, ovlivněný božími hlasy a vírou ve vyšší poslání, zasáhl dějiny Francie i Evropy. Narodila se právě před 600 lety. Co dělala, než se stala legendou?
Domrémy: rodiště a rodina, která formovala její další cestu
Rodný dům Johanky dnes vypadá jinak, ale dům Panny orleánské býval sídlem rodiny Johanky. Dům je kamenný, což v tehdejších dobách nebylo běžné; býval pravděpodobně hrázděný zdivem plněný slámy a hlínou. Otec Johanky byl bohatý sedlák a vlastnil půdu, kterou pronajímal; jeho dům měl tři další místnosti: spíž, pokoj pro tři Johančiny bratry a pokoj pro Johanku a její sestru. Johanka s bratry a sestrou sdílela světnici, kuchyň a místo pro spaní rodičů. Od třinácti let slýchala hlasy a vidění, která ji připravovala na zvláštní poslání. Už od 13 let slýchala hlasy a měla opakovaná vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a světci, zejména archanděl Michael, svatá Kateřina a svatá Markéta. Svatí ji přesvědčovali, že je schopna zachránit Francii tím, že osvobodí Orléans a dovede Karla z Valois do korunovačního města Remeše.
První kroky k vojenskému zásahu: Baudricourt a cesta do Chinonu
Telíské putování začalo v roce 1429, když Jana přesvědčila místodržitele města Vaucouleurs, Roberta de Baudricourt, aby ji umožnil putovat k Karlovi VII. Baudricourt původně pochyboval a dokonce ji jednou vyhodil, ale zprávy o slané bitvě u Rouen a výsledky jejího jednání jej nakonec přesvědčily. Jana tedy vyjela s malým vojenským doprovodem do Chinonu, kde byl Karel VII. ukrytý. Do Chinonu dorazila v mužském oděvu a s mečem u pasu; Karel si tehdy nechal přezkoušet její prorocká poselství před univerzitní komisí. Komise ji testovala na jazyk a víru a nakonec uznala její upřímnost a ctnosti, ačkoliv nebyla bez pochybností o jejím původu. Po úspěšném absolvování Poitiers se Jana stala významnou osobností, která mohla navrátit Francii naději.
První zastávka před bojem: zázrak, který rozdmýchal naději Orléansu
Ve jménu Božím Jana dorazila k Orléansu na počátku roku 1429. Před Orléans přišly na řadu vyšetřování a zkoušky; dívka byla přijata jako vojenská vůdčí postava, která sjednotí a motivuje vojáky. Před bitvou u Orléansu byla její vojska posílená generálním velitelem Dunoisem; Jana přešla řeku Loiru proti proudu a vyžádala si hlavní velení nad vojáky. Její příchod a rychlé vedení armády vyvolaly naději. Vše začalo obléháním Tourelles, kde byla Jana zraněna šípem mezi krk a rameno; po ošetření se vrátila do boje a vedla své jednotky k vítězství. Zázrakem bylo i to, že po bitvě se Angličané zdráhali čelit dalšímu útoku a nakonec Orléans osvobodili. Ke konci května 1429 se v čele svých jednotek Jana postavila před Paříží, ale to vyžadovalo další kroky a vyrovnání se s politickými tlaky uvnitř království.
Korunovace Karla VII. a Janin vzestup vojevůdkyně
Po vítězství u Orléansu Jana stála po boku Karla VII. při jeho korunovaci v Remeši dne 17. července 1429. Dovršila se tak její mise; Jana vyžadovala, aby byl král korunován legitimizovaně, a její postup následně odvedl vojenské síly do Paříže. Většina historiků souhlasí, že její osobní vliv na Karla VII. byl obrovský, a že její charisma a odhodlání pomohly povzbudit Francouze k rozhodným krokům. Avšak proces politických rozhodnutí v zemi postupně snižoval Janu z vlivu na královský dvůr, a ta se nadále soustředila na další bitvy proti Angličanům a Burgunďanům.
Zajatí, proces a popření: anabáze inkvizičního soudu
V roce 1430 byla Jana zajata Burgundami během útoku na Compiègne a Angličané ji poté koupili za 10 000 liber a vydali inkvizičnímu soudu v Rouenu. Proces vedl biskup Pierre Cauchon, který byl známý jako nakloněný Angličanům a jeho cílem bylo očernění Jany z Arku. Zkoumali její tvrzené hlasy a poselství a postupovali i v otázkách jejího panenství a víry. Žádná z jejich metod nebyla standardní; proces trval téměř rok a byl považován za politický, nikoliv náboženský rámec. Před soudem Jana trpělivě odolávala výslechům a modlila se; nakonec byla donucena podepsat přiznání, aby si vyzpovídání a vězení zjednala. Dříve, než byla upálena, žádala o kříž a snažila se udržet svou víru a sílu. Hranice pro popravčího kata byla vysoká, aby bylo na Janu snadné dívat a lidi správně přesvědčit. Údajně tvrdila, že její hlasy byly od Boha, a že všechno, co vykonala, bylo na Boží příkaz.
Historie rehabilitace: očista omylu a svatost Jany z Arku
Po smrti Jana z Arku se politické nálady změnily a francouzský král Karel VII. se snažil o rehabilitaci Jany. V roce 1455 zahájil obnovení procesu, a v roce 1456 byla rehabilitována. V roce 1909 ji papež Pius X. prohlásil za blahoslavenou a v roce 1920 Benedikt XV. ji prohlásil za svatou. Proces rehabilitace posílil obraz Jany jako symbolu národní identity a věrnosti božímu poselství. V islandských časopisech a dalších pramenech se dodnes diskutuje o tom, zda byla Jana skutečnou veřejnou postavou a zda její příběh nebyl zveličen či zkomolněn historickými tvrzeními. Že šlo o extrémně složitý a politicky motivovaný proces, dokládají i detailní popisy zákroků a razítek, která se na přelomu staletí našla ve Rouenu a Paříži.
Konec a odkaz: co Jana z Arku zanechala světu
Jana svým odvahu a vírou překlenula období nejistoty a vojenských selhání Francie. Její příběh ukazuje, jak víra a vůle mohou změnit duchovní a politické dění v zemi; její odkaz se stal symbolem odvahy, víry a oběti. Její tvář se ve veřejném povědomí měnila po staletí, až se s postupem času stala svatou postavou, která inspirovala mnoho lidí k boji za svobodu a spravedlnost.
