Radove sestry zijici v klastere v rakouskych alpach keramika.
Čtyřnáct cisterciáckých mnišek žije v opatství Castagniers, severně od Nice, v regionu Maritimes-Alpes, a regionu se v souvislosti s tímto místem říká „čokoládové sestry“.
Tyto provensálské řádové sestry provozují již více než sedmdesát let malou řemeslnou čokoládovnu a jejich životní program a práce vycházejí z přísné observance trapistů.
Historii opatství Castagniers připomíná příběh, který začal před 160 lety v srdci Provence, kdy budoucí opat Marie-Bernard hledal mnišský život a odkázal na jiné řády pro jejich příliš velké přísnosti.
Usadil se tedy s malou skupinou mužů v opatství Sénanque a žil jako „mnich sedlák“, čímž spojil cisterciáky společné observance a vedl ke vzniku Kongregace Neposkvrněného početí.
Během následujícího roku se počet členů kongregace rozrostl a inspiroval skupinu mladých dívek, které se rozhodly založit vlastní řeholní společenství fungující na stejném způsobu života.
Řeholní bratři jejich žádost přijali o Vánocích roku 1864 a sestry se usadily ve starém benediktinském opatství Notre-Dame de Salagon severně od Aix-en-Provence ve Francii.
Jejich klášterní život začal v roce 1865 a během dalších let se komunita značně rozrostla, že kapacita opatství už nestačila, což vedlo k přesídlení části řeholnic do jiných míst.
Bratři ze Sénanque obnovili ruiny starého kláštera v Reillanne nedaleko Aix-en-Provence, kde se část řeholnic mohla ubytovat, a o tři roky později se celá komunita spojila v klášteře Notre-Dame des Prés.
Proticírkevní zákony z roku 1901 ohrozily integritu náboženských skupin ve Francii a některé řeholnice se přestěhovaly do kláštera Panny Marie Andělské v Itálii, připravovaly se na možný příjezd zbytku komunity.
Naštěstí cisterciačky nebyly z Notre-Dame des Prés nikdy vyhnány a v roce 1930 se přesídlily do opatství Castagniers, asi 20 km od Nice, s velkým pozemkem, olivovým hájem a vinicí, a působí v něm dodnes.
V opatství Panny Marie Míru v Castagniers dnes žije čtrnáct cisterciáckých mnišek, které dodržují přísnou observanci stejně jako jejich bratři trapisté.
Sestry vstávají brzy ráno, aby se v pět hodin zúčastnily první ze sedmi každodenních modliteb, a po zbytek dne pracují manuálně, což je jejich tradiční denní program.
V roce 1950 zahájily klášterní řemeslnou činnost otevřením čokoládovny a od té doby je jejich zdrojem obživy, přičemž jejich specialitou je čokoláda již více než 70 let a distinktivní „čokoládové sestry“ si udržují své know-how.
Pralinky z lískových oříšků, mandlové pralinky, bílá čokoláda a karamel z mléčné čokolády jsou některé z dílů, které z Castagniers pocházejí, a to vše doplňuje jejich přezdívka.
Pravděpodobně nejvíce charakterizuje příběh i práce s čokoládou jejich dlouhodobé kulturní dědictví a současný způsob života v klášteře Castagniers.
V textu se zároveň zmiňuje potřeba dalších úprav budovy a zdravotní podpory pro sestry, aby mohly zůstat v klášteře natrvalo.
V důsledku sporů a různých názorů byla ťarcha a téma vyřešena kompromisem, který umožní sestrám setrvat v Goldensteinu, a to po zvlášť upravené budově s pravidelnou péčí.
Sestry a jejich podporovatelé tak získávají jasnou dohodu, že trojice může zůstat v Goldensteinu a klášter Reichersberg podnikne nutné kroky k úpravám.
Zároveň se zvyšuje veřejný zájem o jejich každodenní režim, což dokazuje množství sdílených informací na sociálních sítích a jejich aktivita mimo klášter.
Sestra Rita, nejmladší ze tří, se výrazně projevuje svým zájmem o box, který používá jako trénink a způsob, jak udržet ducha i tělo v pohybu.
Kompromis byl také předložen podporovatelům jeptišek, včetně bývalých žaček někdejší klášterní školy, aby se zohlednilo jejich názory a potřeby.
V klášteře Castagniers žije čtrnáct cisterciáckých mnišek, které pokračují v řemeslné činnosti a chrání dlouhou tradici a odkaz čokoládových sester.
Čokolády z Castagniers zahrnují širokou škálu výrobků a jejich produkce je dlouhodobě hlavní živnost kláštera i regionu.
Závěrem lze říci, že příběh opatství Castagniers je příkladem dlouhodobé kontinuity mnišského života a řemesla v regionu s významným přesahem do kultury a gastronomie regionu Provence.