Nástěnné malby svatováclavského cyklu ve stejnojmenné kapli v katedrále sv. Víta byly poprvé restaurovány před sto lety. Od té doby o nich vyšlo množství literatury, k jednoznačnému výkladu maleb se ale nedospělo. Předložená studie upřesňuje dataci maleb do let 1506-1509 a nově je interpretuje jako oslavu vlády Vladislava Jagellonského a zároveň jako výraz šíře sdílených nadějí spojovaných s narozením Vladislavova potomka a nástupce Ludvíka. Ten je vyobrazen na západní stěně kaple v okamžiku, kdy ho pod svou ochranu bere český zemský patron sv. Václav.
V článku jsou popsány historické souvislosti maleb, které dokreslují ukázky z básní předního českého humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (†1510). Hlavním autorem maleb ve Svatováclavské kapli je tzv. Mistr Litoměřického oltáře. Mezi jeho deskovými obrazy a nástěnnými malbami v kapli existují těsné vztahy, jejichž identifikace umožňuje přesnější dataci jak nástěnných, tak deskových obrazů i přesnější poznání podílu Mistra litoměřického při realizaci svatováclavského cyklu.
Článek je výsledkem dlouholetého autorčina uměleckohistorického výzkumu díla Mistra Litoměřického oltáře a zároveň výsledkem restaurování interiéru kaple sv. Václava probíhajícího v letech 2006-2011. Během restaurování byly provedeny sondy do starší vrstvy malby na východní stěně kaple; už v 60. letech 20. století tu byly objeveny scény ikonograficky shodné se stávajícími, provedené však v mnohem větším měřítku (Sv. Václav přináší vdově dříví, Zavraždění sv. Václava). Tato starší vrstva maleb je datována do poslední třetiny 15. století a je dokladem prvního (nedokončeného) pokusu o vyzdobení kaple svatováclavským cyklem. Autor těchto starších maleb byl totožný s malířem světeckých figur na oblouku vedoucím do kaple sv. Ludmily v bazilice.
Datace a ikonografie jako klíč k interpretaci
Nástěnné malby v kapli sv. Václava lze datovat do let 1506-1509, přičemž jejich čtení jako oslavy vlády Vladislava Jagellonského a zároveň jako výraz nadějí spojených s narozením Vladislavova potomka odráží vůli tehdejší společenské reprezentace. Na západní stěně kaple je zobrazeno, jak Vladislav mladší vstupuje do vlády pod ochranou sv. Václava, schváleného zemským patronem. Na základě vztahů k Mistru Litoměřického oltáře a k deskovým dílům se podařila přesnější datace a lepší poznání spolupráce mistra při realizaci cyklu.
Starší vrstvy malby na východní stěně kaple, zkoumané během restaurátorských prací, ukazují ikonografii shodnou s nástěnnými scénami; mezi nimi Sv. Václav přináší vdově dříví a Zavraždění sv. Václava. To dokazuje kontinuitu ikonografických motivů a potvrzuje, že starší, nedokončený pokus o vyzdobení kaple byl ukončen v pozdějších epochách a že první malířské pokusy souvisely s tehdejší kulturně-religiózní interpretací svatováclavského kultu.
Vztah k Mistru Litoměřického oltáře
Hlavní autor maleb ve Svatováclavské kapli bývá identifikován jako Mistr Litoměřického oltáře. Mezi deskovými obrazy tohoto mistra a nástěnnými malbami kaple existují těsné vztahy, jejichž identifikace umožňuje přesnější dataci jak nástěnných, tak deskových obrazů i přesnější poznání podílu Mistra Litoměřického při realizaci svatováclavského cyklu. Teorie o autorství vychází z důkladného srovnání stylových a ikonografických rysů obou skupin děl.
Článek rovněž ukazuje vztah mezi restaurováním interiéru kaple probíhajícím v letech 2006-2011 a historickým výzkumem díla. Restaurování odhalilo starší vrstvy a umožnilo srovnání s neskutečnou tradicí ikonografie sv. Václava a jeho spojení s vládnoucí vrstvou české společnosti.
Historické souvislosti a kontext svatováclavského cyklu
Olomoucké arcibiskupství a Muzeum umění Olomouc řeší současně palčivější problémy spojené s restaurováním a budoucím využitím díla. Desítky let v nevyhovujícím prostředí a svinutí na válec měly na malbě značný vliv. Nyní se hledají cesty, jak monumentální dílo veřejnosti vhodně představit a v jakém prostoru ho vystavit. V souvislosti s tím vznikly plány, které počítají s dlouhodobou zápůjčkou obrazu do opavského kostela sv. Václava a s možností jeho následné prezentace v jiných prostorech.
Obraz byl objednán roku 1838 olomouckým arcibiskupem Maxmiliánem Sommerau-Beckhem a měl být dominantou hlavního oltáře dómu. Avšak až do roku 1844, kdy ho dokončil malíř Anton Petter, se jeho podoba měnila v důsledku mecenšových požadavků. Arcibiskup dohlížel na kompozici a žádané symboly, a proto obraz nakonec nebyl instalován na hlavní oltář, a byl svinut na válec a uklizen na půdu kroměřížského zámku. Plátno poprvé rozvinul archivář Antonín Breitenbacher v roce 1921, po čemž následovalo stěhování a opětovný návrat na půdu, kde zůstalo až do začátku roku 2011.
Současně se zvažovalo řešení finančního a technického náročného restaurování. Archeologické a historické okolnosti hovoří pro spolupráci s restaurátory a pro důkladnou akci, která by umožnila prezentaci díla veřejnosti. Z hlediska budoucího využití nebylo místo pro hlavní umístění díla v olomouckém dómu vzhledem k jeho rozměrům, a proto vznikly plány na zápůjčky a expozice v Opavě.
Rozměry a popis díla
Největší obraz svatého Václava má rozměry 850 x 510 cm. Po restaurování by měl být vystaven, nejpravděpodobněji v kostele sv. Václava v Opavě. Popis obrazu zachycuje scény, kdy svatý Václav zemřel v roce 935 a byl zobrazen v náručí andělů; ve zobrazení je Václav oblečený ve romantickém oděvu, který odkazuje na slovanskou minulost. Bratr Boleslav je na plátně výraznou postavou a působí jako antagonistický prvek scény. Průběh obrazového dění ukazuje složitou ikonografii, která reflektuje vztah mezi vládou, svatým a politickými momenty českých dějin.
Současné a budoucí využití díla
Arcibiskup Jan Graubner vyzval odborníky k posouzení stavu Petterova obrazu a zvažuje možnosti veřejného vystavování. Olomoucké Arcibiskupství spolu s Muzeem umění Olomouc a městem Opava hledají udržitelný způsob expozice monumentálního díla. Zvažovaná varianta zahrnuje dlouhodobou zápůjčku do opavského kostela sv. Václava a poté případné další formy prezentace, které by odpovídaly rozměrům díla a jeho významu pro české dějiny a kult sv. Václava.
Většinu restaurování si vyžádá pečlivá a náročná práce, která bude vyžadovat spolupráci s odborníky z různých institucí a sponzorů. Podrobnosti o užitných variantách a harmonogramu budou upřesněny v průběhu dalšího roku, kdy se má dílo oficiálně představit veřejnosti po dokončení restaurátorských prací a po získání vhodných prostorových podmínek.
Koruna svatého Václava a české korunovační klenoty
Olomoucké arcibiskupství a Muzeum umění Olomouc připomínají, že vzniku cyklu předcházely starší vrstvy malby na východní stěně kaple a že obnovený výklad maleb osvětluje jejich význam v kontextu Jagellonské epochy a kultu sv. Václava. Spolupráce institucí má za cíl přiblížit českou kulturní identitu a duchovní dědictví veřejnosti prostřednictvím jedinečného díla, které se po dlouhém osudu vrací zpět do povědomí návštěvníků katedrály sv. Víta.