Návrh nového Paktu o migraci a azylu byl vydán Evropskou komisí 23. září 2020 s tím, že zahrnoval soubor legislativních a dalších nelegislativních návrhů s úmyslem na základě existujících vážných nedostatků systému komplexně reformovat migrační a azylovou politiku EU.
Je potřeba robustní ochrany vnějších hranic EU, vč. Dne 10. 4. 2024 Evropský parlament na svém plenárním zasedání schválil deset právních předpisů souhrnně označovaných jako Pakt o migraci a azylu. Vláda již v únoru rozhodla, že se při hlasování v Radě (konkrétně na jednání velvyslanců při EU/COREPER II 8. Reformu migračních a azylových pravidel potřebujeme. Nyní platná evropská pravidla jsou dlouhodobě nefunkční.
Hlavní rysy a dopady Paktu v kontextu Rakouska
Schválená verze je z pohledu ČR méně ambiciózní, ale Pakt je kompromisem, je výsledkem obtížného vyjednávání, kdy pozice jednotlivých aktérů byly mnohdy zcela protichůdné. ČR je součástí skupiny států, která prosazuje inovativní koncepty v oblasti migrace a další opatření související s instrumentalizací. Legistivní návrhy jsou vesměs novelizací stávajících pravidel; nestaví se na zelené louce a v současnosti máme legislativní rámec. Pakt některé jeho části novelizuje, některé oblasti jsou upraveny nově. Schváleno bylo 10 legislativních textů - většina z nich jsou nařízení, jedna je směrnice.
Nařízení zavádí předvstupní prověřování migrantů na vnějších hranicích EU a cílem je rychlé zjištění totožnosti státních příslušníků třetích zemí a detekce zdravotních či bezpečnostních rizik, poté nasměrování do příslušných řízení včetně systému Eurodac pro porovnávání otisků prstů. Dále se mění procedury pro mezinárodní ochranu a harmonizují normy pro posuzování žadatelů o azyl, aby azylová řízení byla jednodušší, jasnější a kratší, včetně řízení na hranicích. Z pohledu ČR je významná zejména myšlenka jednotného statusu pro uprchlíky a osoby s doplňkovou ochranou a jasnější normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu.
Další kroky zahrnují rámec pro přesídlování v Uni a mechanismy pro řízení krizových situací a zásahů vyšší moci v oblasti migrace a azylu. Specificky se řeší návratové hraniční řízení po azylovém řízení a harmonizace vnitřních a vnějších pravidel vůbec; v některých článcích se počítá s centry pro detenci na vnějších hranicích a s povinnými hraničními procedurami pro migranty.
V souvislosti s realitou v Rakousku je klíčové, že dopady Paktu se mohou projevit v legislativním rámci i v provozních kapacitách - zejména na letištích, v detenčních zařízeních a v oblasti kapacit pro rychlá vyřízení návratů. Dopady zahrnují nová pravidla týkající se solidarity, která je flexibilní a umožňuje státům volit mezi poskytováním finanční podpory, relokacemi či materiálním zabezpečením, případně jejich kombinací; v žádném případě ale nejsou povinné povinné relokace.
Počet držitelů dočasné ochrany se musí vzít v potaz při posuzování migrační zátěže; státy s vysokým počtem těchto držitelů by mohly být vyňaty z povinnosti přispívat solidárními příspěvky. Návrh zároveň usiluje o rovnováhu mezi migračními systémy členských států, jelikož azylové a migrační systémy mohou být zatíženy různými formami, včetně dočasné ochrany (např. v souvislosti s Ukrajinou).
V jednotném pohledu je důležité, že výslovně není součástí Paktu žádná „výkupné“ v podobě 20 tisíc eur za jednoho nepřijatého migranta; taková částka není obsažena. Indikativní čísla zahrnují minimální počet 30 tisíc relokací a minimálně 600 milionů eur ročně v rezervoáru solidarity, která však slouží k předložení návrhu. Součástí Paktu jsou dohody se třetími zeměmi k prevenci nelegálních toků a k posílení návratových procesů prostřednictvím readmisních dohod a dalších diplomatických nástrojů.
Co se týče technických změn, v ČR implementace Paktu vyžaduje úpravy na letištích, posílení kapacit - finančních, materiálních i personálních - a vnitrostátní legislativu. Z hlediska sociální podpory a integrace se v Paktu počítá s určitým omezením některých benefitů při sekundární migraci a s posílením opatření proti demonstračnímu využívání migračních toků.
Přístup Rakouska k veřejnému mínění a migrační politice
V Rakousku se migrace dlouhodobě stává politickým tématem, v němž hraje významnou roli FPÖ, která prosazuje restriktivní migrační politiku a kritizuje sociální systém. Ve volbách i díky mýtům a manipulacím v médiích FPÖ získala silný politický vliv; současně však realita ukazuje, že migrace může mít ekonomické přínosy, například v oblasti pracovních sil a služeb. Vídeň, město s vysokou mírou migrace, demonstruje, že integrace je možná: migranty tvoří významnou část pracovních sil ve veřejném sektoru a ekonomice města.
Diskuze o integraci zahrnuje problémy ve školství, bydlení a sociální politice. Favoriten a Simmering jsou ukázkami oblastí, kde kontakt s lidmi s migrační minulostí pomáhá snižovat strach z cizinců. Kritické téma se týká dříve vyústěných debat o slučování rodin a o tom, jak rychle se měly tyto rodiny začleňovat do vzdělávacího systému. Zde se ukazuje nutnost plánování a koordinace mezi městem a státem, aby se zabránilo nárůstu jazykových a integračních bariér.
Podle veřejného diskurzu se v Rakousku ukazuje, že migrační tlaky nejsou jen o počtu, ale o struktuře a politice. Mnoho lidí vnímat migrační téma jako součást širších ekonomických a sociálních výzev, jako jsou nerovnosti v příjmech a majetku. Analýzy ukazují, že klíčová je rovnováha mezi ochranou hranic a podporou integrace, a že řešení vyžaduje spolupráci na evropské úrovni, ale i efektivní národní implementaci.
Slovensko a další země EU diskutují technická opatření k ochraně hranic a vzájemnou koordinaci; premiér Fico označil některá opatření za potenciální nástroj k ochraně vnějších hranic, avšak s důrazem na evropské řešení v širším kontextu. Pozice jednotlivých zemí ukazuje na význam společné zodpovědnosti i na potřebu flexibilních řešení v rámci solidarity a připravenosti na krizové situace.
Klíčová čísla a praktické dopady pro Rakousko
Rakousko oznámilo letos omezení přijímaných žádostí o azyl na 37 500, a denní průchod přes slovenské hranice omezilo na asi 80 osob, s dalším omezením pro vstup migrantů směřujících do Německa. Dále je v centru pozornosti situace na řeckých ostrovech a obavy z dominového efektu v Balkánském regionu. UNHCR uvádí nárůst příchozích v průběhu několika dní v Řecku; Rakousko zvažuje mimořádná opatření v reakci na tyto trendy.
V rámci Evropské správy migrace se zvyšuje tlak na hraniční procedury, zajištění biometrických údajů a posílení návratových mechanismů, aby se zabránilo sekundární migraci a narušení vnitřních systémů členských států. Z českého pohledu jsou relevantní poznatky o samotné migraci a jejích sociálně-ekonomických aspektech, které ilustrují složitost vztahu mezi migrační politikou EU a realitou na národní úrovni.
V diskusi o Rakousku se často objevuje téma, zda migrace skutečně přináší prospěch, a jak se dá udržet sociální stát v kontextu rostoucího tlaku. Podle některých názorů je nutné posílit společnou evropskou zodpovědnost i efektivní integraci, aby se z migrační politiky nestala jen otázka bezpečnosti, ale i ekonomické a sociální stability.
- Nařízení o prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích EU a související pravidla.
- Nařízení o jednotném statusu a posouzení mezinárodní ochrany, včetně přijímacích norem pro žadatele.
- Rámec pro přesídlování a provádění unijních závazků v oblasti přesídlování.
- Řešení krizových situací a zásahů vyšší moci v migraci a azylu.
- Návratové hraniční řízení a související úpravy.