Vznik malé komunity v roce 1843 odstartoval příběh, který se postupně rozvíjel do významné vzdělavací a sociální iniciativy v Čechách i za hranicemi. Mladá Rakušanka Antonie Lampelová, její sestra Amálie a několik dalších mladých františkánských terciářek přijaly nabídku žít společně v malé komunitě, aby se společně naplno věnovaly výchově a vzdělávání děvčat, především z nižších sociálních vrstev. Mladé společenství rostlo a plné nadšení rozšiřovalo okruh své činnosti a zakládalo nové školy s cílem vyučovat mladé dívky a vychovávat ji v křesťanském duchu.
Sestry se věnovaly především chudým a jejich činnost nebyla jen „školou“, ale náročnou výchovou dětí, kde bylo nutné být pokorné a své životy ponechat do Božích rukou. „Není to jen škola, kterou mají sestry na starosti, ale daleko těžší a obtížnější úkol výchovy dětí. Musíme být opravdu pokorné, docela malé před Bohem, aby nás vzal do svých rukou, a tak nám pomáhal děti vychovávat.“
Nová větev kongregace se rozvíjela dál: rodné sestry Anna a Magdalena Zahálkové vstoupily do mladé kongregace v Grazu roku 1859. O několik let později je následovala jejich nejmladší sestra Kateřina, která přijala řeholní jména Jakoba, Hyacinta a Vojtěška (Adalberta). Roku 1886 navštívily území Čech a setkaly se s tehdejším královehradeckým biskupem Janem Baptistou Haisem, jenž vyjádřil přání mít na území diecéze řeholní sestry, které by se staraly o výchovu dívek. Cyrkule a plány se shodovaly: sestry Zahálkové se vrátily do Čech, aby vyučovaly chudé děti ve Slatiňanech a založily novou autonomní větev Školských sester svatého Františka, s Hyacintou Zahálkovou jako Matkou.
Další růst vedl kongregaci do Chrudimi a poté i do Koclířova. Za deset let od příchodu do Slatiňan měla Kongregace 51 členek. Roku 1910 byla zvolena druhá generální představená sestra Xaverie Fürgotová. Mezitím se kongregace rozšiřovala i do USA, kde američtí duchovní žádali evropské řeholní sestry o výpomoc v duchovní správě a ve školách pro přistěhovalce. Do Ameriky proto odjíždí Hyacinta Zahálková, a i když byla tehdy 70 letá a nemocná, věnovala se novému působišti až do konce života.
Postupně kongregace přijímala další činnosti: gymnázium v Praze, výchovná činnost v sirotčinci v Nymburce, péče o nevidomé v Praze na Kampě a další aktivity v různých městech. Roku 1919 se kongregace rozvíjela také na území Slovenska. Sestry prožily těžké časy obou světových válek, tváří v tvář nedostatku a nebezpečí. V roce 1950 kongregace získala statut papežského práva a konstituce byly definitivně potvrzeny.
Za doby komunismu čelily sestry nesvobodě a pronásledování; některé žily v tajných komunitách společně s bratry františkány. Velkou změnu přinesla 60. léta a II. vatikánský koncil, který inspiroval reformy v celé církvi i v liturgii. Sestry reagovaly rychle na koncilní dokumenty, což výrazně ovlivnilo jejich misi a život v komunitě. Probíhající proces blahořečení Elišky Pretschnerové, provinciální představené, naplňuje současnost duchovní identity kongregace.
Po pádu komunismu se činnost sester rozšířila i do Kazachstánu a později do Indie. Do České provincie se znovu přijímají nové sestry, které cítí povolání do našeho společenství. Ve spojení s celou Kongregací se snažíme o prohlubování života podle Evangelia a službu Církvi, zejména v výchovné a sociální činnosti.
Historie je doplněna o odkazované materiály a svědectví, které ukazují, jak kongregace reagovala na historické výzvy a jak se vyvíjela od svého počátku až po současnost. Život sester České provincie v době vlády komunistické totality a svědectví jednotlivých sestr patří mezi klíčové části jejich identity a svědecké tradice.
Sestry dnes žijí v komunitách, často na periferii měst, a jejich misie se zaměřuje na službu člověku a šíření radostné zvěsti. „Sestry odpovídají na Pánovo povolání, aby šly do světa a hlásaly radostnou zvěst. Každá sestra ví, že misie jsou službou člověku, která směřuje k úplnému „osvobození“ od všeho, co umenšuje důstojnost člověka.“ A sloužit znamená „dávat život“, jak řekl Ježíš: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v plnosti.“
- Počátek komunity a její ideály výchovy dívek.
- Růst, založení nových škole a rozšíření do Čech a Ameriky.
- Války, totalita a II. vatikánský koncil - proměny v misi a liturgii.
- Po pádu komunismu - nové působiště a rozšiřování do dalších zemí.
„Není jejich vina, že je válka.“ Zvířecí záchranář vyráží do zóny smrti pro opuštěné psy a kočky.
tags: #kongregace #sester #frantiskanek #historie