Rané křesťanské a románské umění v Evropě

Profesor pařížské Sorbonny, specialista v oboru raně křesťanské archeologie, zasvěcuje do byzantského výtvarného výrazu v celém rozpětí jeho trvání od 3. a 4. století až do 15. věku. Nevynechává však ani pohled do západní Evropy, na časné irské vlivy a karolínskou renesanci. Textu, vyznačujícímu se výbornou autorovou erudicí, odpovídá 117 barevných a 109 černobílých reprodukcí ve výtečném provedení a četná schémata staveb.

Byzantská výzdoba i západní vlivy

Byzantská říše, jinak nazývaná také Východořímská říše, byla státním útvarem, který se postupně mezi lety 285-395 n. l. zformoval z východní poloviny Římské říše. Celý proces dělení trval více než sto let. K definitivnímu rozdělení došlo v roce 395 n. l. za vlády císaře Theodosia I. Název nesla Byzantská říše podle řecké osady Byzantion, která byla založena v roce 667 př. n. l. na evropském břehu dnešního Turecka, poblíž průlivu Bospor. Na místě Osady Byzantion bylo později zbudováno hlavní město Byzantské říše - Konstantinopol. V čele Byzantské říše stál císař. Zatímco Západořímská říše zanikla v roce 476 n. l. pod útoky germánských kmenů, Byzantské říši se podařilo nájezdy odrazit. Justinián I. Nejvýznamnějším panovníkem období z počátku středověku byl Justinián I. Veliký. Ten nechal v Konstantinopoli postavit chrám Hagia Sofia. Podporoval vzdělanost. Za jeho vlády byl vydán Justiniánův zákoník, který položil základy římského práva. Pod vedením jeho vojevůdce Belisaria bylo poraženo povstání Níka. V sedmém století vyvstaly Byzantské říši dvě vážné hrozby. Nejprve po roce 622 n. l. začali na byzantské území pronikat Arabové. To vyústilo ve správní reformy. Říše byla rozdělena na jednotlivé kraje - thémy. V roce 863 n. l. došlo za vlády císaře Michaela III. k vyslání věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Ti přinesli písmo hlaholici a měli šířit křesťanskou víru, kulturu a vzdělanost. Války Byzantské říše a Bulharské říše byly časté. K vyvrcholní střetů došlo na počátku 11. století za vlády císaře Basileia II. V bitvě u Belasice v roce 1014 n. l. byla bulharská vojska poražena a o čtyři roky později První bulharská říše zanikla. Byzantská říše byla od vlády Konstantina I. Velikého křesťanská. Jednalo se však o křesťanství východního typu. Byzantská říše byla nejdůležitějším státem, kde se praktikovalo křesťanství východního typu. Velké schizma v roce 1054 je označení pro zásadní rozkol v křesťanské církvi v raném středověku. Jednalo se o teologický konflikt mezi příznivci západní a východní formy křesťanství, který vyvrcholil vznikem dvou nezávislých církví.

Najdeme zde také klíčové momenty studia: ikonoponický spor, vznik a rozvoj byzantské renesance za vlády Justiniána I. a mozaiková tvorba. Ze světské architektury vynikají monumentální paláce, Justiniánův palác a další stavby, které ukazují spojení tradiční helénistické estetiky s byzantskou teologií.

Středovýchodní Evropa a Kyjevská Rus

Kyjevská Rus představovala státní útvar v období raného a vrcholného středověku, který se rozprostíral na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Východní Evropa, tedy území dnešního Ruska, Běloruska a Ukrajiny, osídlily východoslovanské kmeny. Usadily se mezi řekami Vislou a Dněprem. Vikingové začali pronikat do východní Evropy ze Skandinávie na konci 8. století n. l. Nazývali se Varjagové. Postupně se jim podařilo ovládnout zdejší slovanské obyvatelstvo a vytvořili vládnoucí vrstvu společnosti. Nejvýznamnější z nich, Rurik, se v roce 862 n. l. Rurikovci ovládali sjednocená území Kyjevské Rusi a po jejím rozpadu i některé nástupnické státy. Po smrti Rurika se vlády v Novgorodu ujal kníže Oleg. Ten v roce 882 dobyl Kyjev, území mezi Novgorodem a Kyjevem sjednotil a vytvořil jádro Kyjevské Rusi. Sídlo knížete bylo z Novgorodu přesunuto do Kyjeva. Jednalo se o první státní útvar východních Slovanů. Nejdůležitějšími centry byly Novgorod a Kyjev. Nejvýznamnější panovnicí Kyjevské Rusi se stala kněžna Olga, manželka knížete Igora. Kněžna Olga proslula četnými kontakty s Byzantskou říší i německými knížaty. Pokusila se o christianizaci Kyjevské Rusi a byla pokřtěna. Za svoje úsilí byla svatořečena. Po krvavé občanské válce, se dostal k moci kníže Vladimír I. Vladimírovi se podařilo získat kontrolu nad Kyjevskou Rusí s pomocí Varjagů a stát stabilizovat. Nejdůležitější událostí za jeho vlády bylo přijetí křtu z Byzantské říše. Vladimir podle pověsti nechal nahnat své poddané do Dněpru, aby mohl proběhnout křest. Za jeho vlády se z Kyjevské Rusi stal křesťanský stát. Navázal tak na snahy své babičky, kněžny Olgy. V Kyjevské Rusi se uplatnilo křesťanství východního typu, tedy pravoslavná církev. Jeho symbolem byl pravoslavný kříž, při mši se podával kvašený chléb a červené víno. Po smrti Vladimíra I. nastal opět boj o moc. Situaci konsolidoval až kníže Jaroslav. Za jeho vlády došlo v Kyjevské Rusi ke značnému kulturnímu rozkvětu. Navázal vztahy s mnohými evropskými panovníky včetně císaře Svaté říše římské. Kyjevskou Rus definitivně zbavil hrozby ze strany kmene Pečeněhů. Po smrti Jaroslava se jeho potomci začali přít a Kyjevská Rus se rozpadla na jednotlivá knížectví. K dočasnému opětovnému spojení došlo za vlády Vladimira II. Monomacha (1113-1125), ale po jeho smrti došlo opět k rozpadu centrální vlády. Jednotlivá knížectví se oslabovala vzájemným soupeřením. Postavení Kyjeva jako centra moci sláblo. Od počátku 13. století pronikali Mongolové na území jednotlivých ruských knížectví. Ruská knížata se postavila na odpor. V bitvě na řece Kalce (1223) byla vojska knížat drtivě poražena. V roce 1240 byl Kyjev vypálen mongolskými vojsky.

Středovýchodní Evropa v raném středověku

Středovýchodní Evropa v raném středověku je pojem, který zahrnuje vznik polského a uherského státu. Na území dnešního Polska se nacházelo mnoho slovanských kmenů. Nejvýznamnější postavení získali Polané. Prvním historicky doloženým knížetem byl Měšek z rodu Piastovců. Ten, protože se oženil s Doubravkou Přemyslovnou, se nechal pokřtít a zahájil tak christianizaci Polska. První biskupství na polském území bylo založeno v Poznani a spadalo přímo pod Papeže. Nejvýznamnějším polským panovníkem raného středověku byl Boleslav I. Chrabrý, který získal titul polského krále. Za jeho vlády došlo k rozšíření území polského státu a založení arcibiskupství v Hnězdně v roce 1000 n. l. Za vlády Boleslava I. Svatý Vojtěch přežil vyvraždění Slavníkovců, protože tou dobou šířil křesťanství v Pobaltí. V Prusku neuposlechl varování ani prosby místních kmenů, aby činnosti zanechal, a proto byl nakonec zabit. Jeho ostatky byly vykoupeny Boleslavem I. Chrabrým a uloženy v Hnězdně. Maďaři přišli do Panonské nížiny na přelomu 9. a 10. století n. l. Legendárním vůdcem Maďarů byl Arpád, po kterém dostala název vládnoucí uherská dynastie - Arpádovci. Arpád založil Maďarské velkoknížectví. Jedním z důsledků jejich nájezdů byl i zánik Velkomoravské říše. Bitva proběhla v roce 955 n. l. mezi vojsky německých knížat pod vedením krále Oty I. a oddíly Maďarů. Bitvy se na německé straně zúčastnil také český oddíl, který se musel v průběhu střetu bránit drtivému útoku Maďarů. Uherské království bylo založeno v roce 1000 n. l. Prvním králem se stal kníže Vajk, pokřtěný jako Štěpán I. z dynastie Arpádovců. Bulhaři přišli na území Balkánu koncem 7. století n. l. z oblasti severně od Azovského moře. Pod vedením náčelníka Asparucha si podmanili sedm slovanských kmenů a v roce 681 n. l. založili První bulharskou říši. V roce 864 n. l. přijal bulharský kníže Boris I. Michal křesťanství. Borisův syn Simeon I. získal titul car. Musel však čelit soustředěnému náporu Byzantské říše. V bitvě u Belasice došlo k drtivé porážce Bulharů. Většina z nich byla pobita nebo zajata. Byzantský císař Basileos II. Po smrti Vladimira I. nastal opět boj o moc. Situaci konsolidoval až kníže Jaroslav. Za jeho vlády došlo v Kyjevské Rusi ke značnému kulturnímu rozkvětu. Navázal vztahy s mnohými evropskými panovníky včetně císaře Svaté říše římské. Kyjevskou Rus definitivně zbavil hrozby ze strany kmene Pečeněhů. Po smrti Jaroslava se jeho potomci začali přít a Kyjevská Rus se rozpadla na jednotlivá knížectví. K dočasnému opětovnému spojení došlo za vlády Vladimira II. Monomacha (1113-1125), ale po jeho smrti došlo opět k rozpadu centrální vlády. Jednotlivá knížectví se oslabovala vzájemným soupeřením. Postavení Kyjeva jako centra moci sláblo. Od počátku 13. století pronikali Mongolové na území jednotlivých ruských knížectví. Ruská knížata se postavila na odpor. V bitvě na řece Kalce (1223) byla vojska knížat drtivě poražena. V roce 1240 byl Kyjev vypálen mongolskými vojsky.

Románský sloh a počátky české kultury

Románský sloh vznikl v 10. století na území západní a jižní Evropy. Vycházel z kultury antického Říma, od čehož byl odvozen jeho název „románský“. Na české území se tento sloh dostává až v průběhu 12. století. Stavby a celý vývoj slohu byly ovlivněny vývojem v jednotlivých zemích. Typickými stavbami byly rotundy a baziliky. Rotunda má kruhový půdorys a často je u ní i půlkruhový výklenek, který se nazývá apsida. Zdi byly zdobeny freskami. Hlavním jazykem této doby byla latina. Knihy vznikaly v klášterech ručně psané. Románský styl v Čechách rozvíjel architekturu rond a bazilik, a jeho vliv se projevuje i v sakrálních stavebních detailích a ikonografii.

V rámci návaznosti na karolínskou renesanci a otonskou renesanci se v českých zemích rozvíjely klášterní školy a vzdělanostní infrastruktura. Při klášterech působila tzv. o sv. Vác­la­vovi a sv. kro­niky (12. století). V malířství vznikaly iluminace, miniatury a zdobné iniciály, a to v kontextu andělských a biblických námětů, které posouvaly ikonografii k novým formám. Nástěnné malby sloužily jako edukativní prostředek pro prostý lid a řady maleb nacházíme i ve Francouzské kosteli St. Savin-sur-Garte.

Kláštera a vzdělanost sehrály klíčovou roli. V době vzestupu křesťanské ideje po roce 1000 vznikla stavební horečka s rozvojem klášterního života. Románská architektura byla typická svou pevností zdí a masivní konstrukcí hradeb, což reflektovalo i obranný účel hradu a křehkou dynamiku kultury středověku.

České země a raný středověk

V českých zemích se románské umění rozvíjelo až do poloviny 13. století. Prvním doloženým českým knížetem z rodu Přemyslovců byl Bořivoj I. Původně sídlil na Levém Hradci, ale posunul sídlo do Prahy, kudy vedla významná obchodní cesta. Jeho následník Spytihněv I. uznal podřízenost Řezna přemyslovských knížat Východofrancké říši, čímž se propojily české země se Západem na politické i náboženské úrovni. Vratislav I. měl manželku Drahomíru. Po něm nastoupil jeho syn Václav, jenž bojoval s východofranckým králem Jindřichem Ptáčníkem a později mu byl nucen platit tribut pacis, tedy poplatek za mír. Mimo jiné založil kostel sv. Víta na Pražském hradě. 28. 9. 935 byl zabit ve Staré Boleslavi, dle legend na popud jeho mladšího bratra Boleslava. Ať už Václava zavraždil kdokoliv, kníže Boleslav I. vládl velmi schopně. Založil množství hradů, skrze které systematicky spravoval české země. Založil i Vyšehrad. Odmítl platit tribut a začal razit nejstarší české mince, denáry. Kníže Boleslav II. na jeho vládu navázal a rozšířil území na Moravu, Slezsko, Slovensko a Malopolsko. Založení pražského biskupství v čele s prvním biskupem Dětmarem poskytlo českému panovníkovi větší politickou nezávislost, byť stále byl podřízen arcibiskupství v Mohuči.

Románský sloh v Evropě a jeho význam

Románský sloh, který se datuje do 11. a 12. století, představuje typické znaky architektury s rotundami, bazilikami a hranou zdobenou výzdobou. Uplatnil půlkruhovou klenbu a kruhový půdorys často s apsidou. Sžívala se linie stylizace a schematické přístupnosti, která připravila půdu pro gotiku. Nástěnné malby a fresky sloužily jako základní edukativní a náboženský prostředek pro široké vrstvy obyvatelstva. Mezi památky románského období patří basilika a rotundy, které se dochovaly napříč evropskými zeměmi a dodnes svědčí o tehdejší energetické architektuře a kulturním bohatství. Dále vznikaly významné křesťanské ikonografie a prvky liturgie, které se staly součástí každodenního náboženského života.

Dobové rozšíření románského slohu po celé Evropě bylo spojeno s karolínskou renesancí, která se odehrávala na dvoře Karla Velikého a jejíž vliv zasáhl do západní Evropy. Karolínská renesance vyústila v jednotný umělecký styl, jenž položil základy pro další vývoj středověkého umění, a to nejen v architektuře, ale i v sochařství, miniaturním iluminovaném písemnictví a zlatnictví.

Tabulka typů románských staveb a jejich charakteristik

V církevní architektuře, která je ústředním motivem raně křesťanského a románského vývoje, se klášterní domény stávaly hospodářskými a vzdělanostními centry. Klášter se stal nejen církevním domem, ale také místem, kde se šířila vzdělanost a umění prostřednictvím iluminací, rukopisů a dekorativních iniciál. V byzantské tradici se rozvíjela mozaiková a ikonografická praxe, a to vedlo k výrazné orientaci na teologické vyobrazení a stejným způsobem k rozvoji ikonopisecké kultury.

Na závěr lze říci, že rané křesťanské a románské umění v Evropě představuje bohatý a různorodý odkaz, který se rodil ve spojení byzantských vlivů, raně germánských tradic, irských iluminací a karolínské renesanční dynamiky. Univerzální jazyk vzdělanosti byl latina, která se stala nositelem distance vzdělanosti a literárních textů v klášterech. Rozvoj architektury, sochařství a malířství odráží společenské a náboženské změny, které formovaly evropskou kulturu na počátku středověku až do období románského slohu a jeho dědictví pro gotiku.

tags: #rane #krestanske #a #romanske #umeni #v