V každém státě představuje svátek svatého Mikuláše jiné tradice a zvyky. V České republice a na Slovensku je Mikuláš zobrazen jako muž s bílými dlouhými vousy, oděn do biskupského oděvu a s sebou si při nadílce vždy bere anděla a čerta. Andělé spolu s Mikulášem rozdávají dětem dárky, čert má za úkol strašit a symbolicky trestat zlobivé děti. Mikuláše se slaví v noci z 5. na 6. prosince. Dříve bylo ovoce, stejně tak jako čokoláda, oříšky nebo sušené plody, vzácností, a tak je nosil hodným dětem a lidem Mikuláš.
Narodil se přibližně před rokem 270 v městě Patra v Malé Asii, kázal křesťanství, pomáhal chudým a věřícím. Zemřel 6. prosince přibližně v polovině čtvrtého století n. l. a pohřben byl v Myře. Znázorněn je jako biskup, který v ruce drží knihu Písma svatého a u něj jsou zobrazena tři jablka nebo zlaté koule.
Proč se dávají sladkosti do punčochy? Svatý Mikuláš obdaroval tři dívky ze zadlužené rodiny třemi pytlíčky se zlaťáky, aby měly na věno. Každé dívce hodil pytlíček se zlaťáky v noci oknem, potají, aby jej nikdo neviděl. Proč se na Mikuláše naděluje? Tato tradice má kořeny přibližně v desátém století. Tato tradice vznikla při chlapeckých biskupských hrách, které se držely v Porýní na klášterních školách. Při hrách jeden ze žáků nesl berlu, kterou přebíral funkci představeného kláštera a po jeden den v roce v zastoupení svatého Mikuláše byl pánem školy. Ve třináctém století byl tento svátek posunut na den svatého Mikuláše a ještě později byla vymyšlena hra, ve které čeledín naděloval dětem dárky.
6. 12. 6. prosince si připomínáme svátek svatého Mikuláše z Bari, známého také jako „svatý Mikuláš z Miry“ nebo „svatý Mikuláš“, biskupa ze 4. století, který je považován za patrona dětí, námořníků a cestovatelů. Jméno „Mikuláš“ má velmi krásný význam: „ochránce a obránce lidu“, pochází z řečtiny: nикаí (niké), vítězství; a λαος (laos), lid nebo zástup. K jeho patronátu nad dětmi musíme - z historických a kulturních důvodů - přidat i patronát nad zeměmi, jako je Rusko, Řecko a Turecko. V první řadě je třeba zdůraznit, že tento oblíbený světec - jeho jméno údajně nese více než dva tisíce chrámů po celém světě - byl skutečnou historickou postavou, jejíž existence je dostatečně doložena.
Nicméně jeho život zůstal v dobrém i zlém zahalen tajemstvím. Svatý Mikuláš z Bari se stal inspirací pro populární postavu „Otce Vánoc“ nebo „svatého Mikuláše“, který na Štědrý den přináší dárky dětem celého světa. Tato inspirace pravděpodobně pochází z historek o světcově nezištnosti - rád rozdával dárky - a z jeho zájmu o blaho těch nejzranitelnějších, mezi něž vždy patřily děti. Mikuláš povzbuzoval a vybízel ke štědrosti; tradice praví, že říkával: „Byl by hřích mnoho nerozdávat, když nám Bůh tolik dává“. Jako obhájce spravedlnosti zachránil Mikuláš před popravou tři mladé vojáky, kteří se stali obětí falešného obvinění.
Když se tři důstojníci chystali zemřít, modlili se, prosili o Boží pomoc na přímluvu biskupa Mikuláše, kterého považovali za soucitného muže s velkou autoritou. O několik dní později měl císař Konstantin sen, v němž se mu biskup zjevil. Mikuláš mu ve snu nařídil, aby mladíky propustil, protože jsou nevinní. Císař pro ně poté poslal a po vyslechnutí jejich verze událostí je propustil a napsal biskupovi dopis, v němž mu poděkoval za jeho zásah v této záležitosti a požádal ho, aby se modlil za mír v říši. Existuje také legenda o třech dětech, které byly zabity a jejich těla vhozena do rezervoáru soli. Díky modlitbě svatého Mikuláše byly děti přivedeny zpět k životu.
Svatý Mikuláš zemřel 6. prosince, není jisté, zda v roce 345 nebo 352. V 6. století postavil císař Justinián v Konstantinopoli kostel na jeho počest a jeho úcta se stala populární v celém křesťanském světě. V roce 1087 byly jeho ostatky zachráněny z Myry, která padla do rukou muslimů, a převezeny do Bari na jadranském pobřeží Itálie. Zdroj: Aciprensa 6. prosince si církev připomíná biskupa z Myry, známého po celém světě jako svatý Mikuláš.
Zatímco v naší zemi si zachoval identitu štědrého biskupa, který obdarovává a krotí zlé ďábly, na západě se díky reklamě známého koncernu změnil ve figuru červenolícého obtloustlého staříka „Santa Clause“, který se svatým biskupem z Myry nemá nic společného. Proto jistě stojí zato připomenout, kdo byl sv. Mikuláš. Mikuláš žil na přelomu 3. a 4. století na jihu dnešní Turecka. Jako biskup Miry se proslavil svou odvahou, péčí o chudé a obranou pronásledovaných. Tradice říká, že pomáhal anonymně, nehledal uznání. Jeho dobrota se rychle proslavila a stal se patronem těch, očekávají tichou, diskrétní pomoc. Kult svatého se rychle rozšířil - z Malé Asie do Řecka a poté do celé Evropy.
Zvyk obdarovávat se na jeho svátek připomíná štědrost svatého biskupa. Nejznámější příběh vypráví o pomoci jistému otci, který neměl věno pro své dcery. Mikuláš prý v noci hodil přes okno domu měšec se zlaťem, nebo tři zlaté koule - atribut, podle něhož obvykle na sochách a obrazech svatého biskupa identifikujeme. Papežové u relikvií sv. V 11. století byly relikvie sv. Mikuláše přeneseny do jihoitalského Bari. Bazilika v Bari se stala jedním z míst, které spojují křesťanský východ a západ. Pravoslavní křesťané jsou velkými ctiteli svatého biskupa z Myry a když zavítáte do Bari, už jen podle množství publikací vytištěných azbukou je zřejmé, že pouti pravoslavných věřících neustaly ani v našich časech.
Do Bari však putovali putovali také mnozí papežové. Naposled se tam vydal papež František 7. července 2018, aby se tam setkal s patriarchy Blízkého východu, aby se tam společně modlili za pokoj na Blízkém východě. „Chceme dát hlas tomu, kdo hlas nemá a může jen polykat slzy, protože Blízký východ dnes pláče, trpí a mlčí, zatímco jiní jej pošlapávají žádostí po moci a bohatství. Pro maličké, jednoduché, raněné, pro ty, na jejichž straně je Bůh, vyprošujeme pokoj! Bože „veškeré útěchy“ (2 Kor 1,3), který uzdravuješ zlomená srdce a obvazuješ rány (srov. Přání obdarovat druhé, myšlenky vzájemné solidarity a sounáležitosti, nabírají v předvánočním období na intensitě.
Ale ona vlastní idea solidarity a snaha obdarovat druhého nejsou vůbec špatné. V celém kalendáři bychom asi nemohli nalézt lepší příklad z dějin, než právě světce, jehož svátek připadá na dnešní den, sv. Mikuláše z Myry. Pro přiblížení Mikulášovy osobnosti si můžeme zopakovat historicky doložená data. Mikuláš se narodil kolem roku 270 v řeckém Patrasu. Kolem roku 300 se jako mladý muž stal biskupem v Myře (Turecko). Brzy poté zde začalo pronásledování křesťanů. I Mikuláš se dostal kolem roku 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán přestálým mučením, vystoupil v roce 325 na Nicejském koncilu.
Více se o jeho životě a působení s jistotou neví. Je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí, kterým má být právě 6. Heinsch, Jan Jiří - Sv. Mikulášův kult se rozšířil asi po dvou staletích v celé řecké církvi, později i ve slovanských zemích. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Od 10. století je úcta k sv. Mikuláši známá v Německu, Francii a Anglii a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli v Turecku uloupené Mikulášovy ostatky. Dodnes jsou uloženy v bazilice sv. Štědrost světce vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce, který se rozhodl prodat své dcery do nevěstince.
Z této legendy vychází i typické znázorňování sv. Mikuláše (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky o Vánocích v Anglii, USA, Švédsku a v dalších zemích. Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nedošlo. V české tradici se mikulášská nadílka odbývávala vždy v předvečer světcova svátku. Nejstarší zápisy o tom u nás existují již ze 14. století. Sv. O pořaduTvůrciSv. Mikuláš je světec, který k nám přichází z dávných dob.
Narodil se kolem roku 280 v maloasijském městě Patara do zámožné řecké rodiny. Již za Mikulášova života vznikaly legendy o jeho zázračných skutcích. Brzy po smrti byl uctíván jako světec a jeho hrob v Myře se stal vyhledávaným poutním místem. Svatý Mikuláš zemřel ve vysokém stáří kolem r. 350 našeho letopočtu. Mikuláš se stal napříč tisíciletími zdrojem různorodých národních a náboženských tradic. Na východě je po Panně Marii nejuctívanějším světcem.
V úctě věřících na západě mu částečně mohli konkurovat jenom svatý Jiří a svatý Martin. Tradice mikulášské nadílky se vyvinula na křesťanském Západě a souvisela s blížícími se Vánocemi, které byly také vždy spojovány s rozdělováním dárků. V dokumentu kromě Řecka navštívíme také italské Bari, kde se každoročně ve výroční den přenesení Mikulášových ostatků konají mohutné oslavy. Úcta ke svatému Mikuláši je rozšířena jak na křesťanském Východě, tak Západě a zůstala společnou i po středověkém rozdělení církve na katolickou a pravoslavnou.
Mikuláš tak vytváří oblouk mezi východní a západní církví. Velká část řeckých svátků je spíše oslavou některého z četných světců. Tyto svátky jsou buď celonárodní, nebo lokální. Každý ostrov, město, vesnice, má totiž svého svatého patrona a při jeho oslavě se pořádají tzv. Na Nový rok zpívají děti koledy a šlehají při tom domácí zeleným proutkem, dostávají dárky. Chodí také pro svěcenou vodu. Kristovým křtem (6. leden) začíná pro pravoslavné křesťany nový rok, vyzvání se na zvony, aby se zahnali zlí duchové zpět do podsvětí. Kmotři dávají dárky svým kmotřencům. Začíná 40 dní před Velikonocemi (datum je pohyblivé). S masopustem jsou spojeny také stravovací zvyklosti: 1. týden se pořádají zabíjačky, 2. týden v sobotu se smí jíst maso a 3. týden masopustu je hlavním jídlem sýr.
Poslední neděli před půstem vrcholí veselí, pořádají se karnevaly (největší ve středomoří bývá v Patře). 25. března se slaví státní i církevní svátek - Den nezávislosti a Den Zvěstování Panně Marii. Jednak v tento den v roce 1821 začalo národněosvobozenecké povstání proti Turkům a jednak v tento den anděl Páně zvěstoval Panně Marii, že se stane matkou Kristovou. Na prvního máje se oslavuje vítězství nad zimou, všichni tráví celý den v přírodě a do oken věší květinové věnečky. Pokud připadl na sobotu, je celý květen považován za nešťastný. Svátek sv. 21. květen je svátkem Konstantina Velikého a jeho matky Heleny. V tento den se chodí po žhavém uhlí, hraje na bubny a tančí s ikonami Konstantina a Heleny. Jeden z největších křesťanských svátků (hned vedle Velikonoc) je Nanebevzetí Panny Marie, které se slaví 15. srpna. V tento den se hromadně všichni vrací do míst, odkud pochází jejich rodiny. Týden okolo tohoto svátku bývá Řecko vzhůru nohama, každý někam cestuje, obchody jsou zavřené, celá země prostě jen slaví. Největší slavnosti se pořádají na ostrově Tinos. 28. října se slaví státní svátek nazvaný Den Oxi. Připomíná se den, kdy řecký diktátor Metaxas v roce 1940 odpověděl na Mussoliniho ultimátum jediným slovem: Oxi (Ne). Den se slaví vojenskými přehlídkami a průvody školní mládeže. Svatý Mikuláš (Nikolaos) 6. prosince je v Řecku patronem námořníků. Lidé házejí do moře tzv. kolibu (kaši), aby se tak mohli nasytit i ti, kteří v moři zahynuli. Na Silvestra děti hrají karty a speciálním pokrmem je tzv. Vasilopita se zapečenou mincí, kdo ji najde, bude mít štěstí po celý rok. Velikonoce jsou tím největším křesťanským svátkem v Řecku. Datum se každoročně mění, vychází vždy na první neděli po úplňku po jarní rovnodennosti. Velikonoční svátky se začínají slavit v sobotu před květnou nedělí, což je den vzkříšení svatého Lazara. A ten den se jeho vzkříšení předvádí. Na Květnou neděli se jedí ryby. V Rudý čtvrtek se malují vejce načerveno a peče se mazanec, uvnitř kterého je vejce.
Vejce se také berou do kostela k požehnání, tam se světí chléb a voda. Na Velký pátek je nejpřísnější půst, Kristus byl totiž sňat z kříže, zbytky svíček z kostela si lidé berou domů jako talisman. Na Bílou sobotu jsou kostely vyzdobeny zelení, lidé připravují velikonočního beránka. Křesťané si v kostele zapalují svíčky jednu od druhé a dělají hluk pro zahnání zla. V den vzkříšení Krista si lidé ťukají rudými vejci a zdraví se „Christos anesti“ (Kristus vstal z mrtvých). Doma jedí beránka na rožni. Vánoce v Řecku nejsou tak významné a jako v každé tradičně křesťanské společnosti se za důležitější považuje akt křtu než narození, a tak se ani Vánoce jako narození Krista v Řecku příliš neprožívá. Navíc Narození Páně se zde slaví až 25. prosince ráno. 24. večer chodí děti na koledu a přejí si štěstí. Nechtěnému potratu má zabránit červené vejce nebo kámen. Prvních 40 dní jsou pro matku i dítě nebezpečné, dříve se pálily staré hadry a boty, aby zápach zahnal zlé duchy. Křest se koná až po šestinedělí, kdy teprve dítě dostává jméno.
Kmotr a kmotra stojí s nahým dítětem před popem, který zpívá modlitby, a až přijde čas k pojmenování, ponoří dítě do nádoby s vodou a potom ho hned natřou posvěceným olejem. Tohle se opakuje třikrát. V období moderní doby civilní sňatek v Řecku zavedenu až od roku 1982. Starého člověka oplakávají jen příbuzní, je to chápáno jako přirozenost. Pokud však zemře mladý člověk, schází se celé okolí a všichni pro něj pláčou. Pohřeb se v Řecku odehrává hned na druhý den a v rodině zemřelého by se pak neměl nikdo vdávat a ženit po dobu jednoho roku od pohřbu. Po 40 dnech se také pořádají sešlosti k upomínce zemřelého.
Historicky doloženými daty jsou: Mikuláš se stal kolem r. 300 jako mladý muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Brzy potom zde začalo pronásledování křestanů. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením vystoupil r. 325 na slavném koncilu Nicejském. Více se neví o Mikulášově životě a působení, je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. Uctívání sv. Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí po smrti uctívaného, přesáhl na celou řeckou církev, později i na slovanské země. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem.
Od 10. století je úcta k sv. Mikuláši známá v Německu, Francii a Anglii a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli v Turecku uloupené Mikulášovy ostatky. Dodnes jsou uloženy v bazilice sv. Štědrost světce. Vyobrazení Mikuláše a vyobrazení Santa Clausa vycházejí z legend o obdarování třech dcer a z dalších zázraků. Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nedošlo. Nejstarší zápisy o mikulášské nadílce u nás existují již ze 14. století.
Nejstarší záznamy o mikulášské nadílce pocházejí ze 14. století. Svátek Mikuláše je tak významným, že návštěvy svatého Mikuláše mohou být romantickou chvilkou šťastného dětství kolem rodinného krbu. A tak si mysleme, že sem tam neškodí udělat si malý virtuální výlet časem z dávných dob.