Řeckokatolická církev patří mezi katolické církve byzantského (východního) obřadu a vytvořila svou samosprávu v rámci Katolické církve pod jednotou s římským stolcem. Do začátku 20. století byla její činnost na českém území ovlivněna historickým vývojem a politickými změnami, které vedly k výraznému oslabení v letech 1950-1968 a následné postupné obnově až po sametové revoluci.
Historické pozadí a vznik
Řeckokatolická církev vznikla v souvislosti s Brestlitevskou unií a postupně se rozšiřovala z polsko-litevského státu do dalších regionů, včetně Československa. Na české zemi se církev formovala od roku 1649, kdy část pravoslavných duchovních podřídila Římu, a v roce 1818 byla na území Prešov ustanovena eparchie. V roce 1933 byla v Praze zřízena ústřední farnost u kostela sv. Klimenta; Prvním pražským farářem byl ThDr. Vasil Hopko. Po II. světové válce vznikaly farnosti i v Brně a dalších městech.
Současně se v časech Československa řeckokatolíci setkávali s perzekucí a tlakem na přijetí pravoslaví, což vyvrcholilo v roce 1950 během Komunistického režimu. Dne 28. dubna 1950 se konal Sobor v Prešově, který zrušil Užhorodskou unii a rozhodl o „návratu“ do pravoslavné církve; oficiálně tak církev v Československu zanikla a věřící byli prohlášeni za pravoslavné. Biskupové i kněží byli pronásledováni a mnozí internováni.
Obnovení a organizace po roce 1968
Činnost řeckokatolické církve byla obnovena usnesením vlády ze dne 13. června 1968 po petiční akci přes 40 tisíc signatářů a mohl nastat návrat do veřejné služby církvi. V Praze byla farnost obnovena a správcem se stal Emanuel Hlaváč OSBM; v roce 1969 byl farářem otec Ivan Ljavinec, s jurisdikcí pro celé Čechy a Moravu. Přesto byla činnost omezena na Prahu a jinde se plně nepodařilo obnovit sítě farností až do konce 80. let. Prospěla až listopadu 1989 a následná aktivita církve se rozšířila na více míst.
V roce 1996 papež Jan Pavel II. vyhlásil Apoštolský exarchát pro katolíky byzantského obřadu v České republice se sídlem v Praze. Exarchát je organizačním a právním útvarem pro věřící byzantského obřadu, kteří žijí na území, kde ještě nejsou plně zorganizovány farnosti, a podléhá Kongregaci pro východní církve. Prvním exarchou byl Mons. s mezinárodním postavením, s neskôr jmenovaným exarchou jmenovaným v Praze.
Současná struktura a duchovní dědictví
V České republice má Řeckokatolická církev 25 farností a 35 kněží, působí 19 filiálních obcí v sedmi děkanátech. Církev zdůrazňuje své kořeny v Cyrilometodějském modelu, který klade důraz na východní spiritualitu, liturgii v lidovém jazyce a viditelnou jednotu s Apoštolským stolcem v Římě. Počet věřících roste, což je částečně důsledek imigrace Slovanů a Ukrajinců, kteří nacházejí v církvi duchovní domov. Uznání v ČR je uvedeno k 1. 9. a současným patriarchou je Apoštolský exarcha, Mons. Ladislav Hučko, který v roce 1996 byl jmenován exarchou pro katolíky byzantského obřadu v ČR a v roce 1996 získal biskupský titul.
Řeckokatolíci v ČR jsou plně součástí Katolické církve, vyznávají autoritu římského biskupa, avšak liturgii provádějí v byzantsko-slovanském obřadu. V rámci kulturního a náboženského dědictví jsou významnými nositeli tradic sv. Cyrila a Metoděje a jejich duchovní odkaz žije v liturgii i v duchovní literatuře, včetně časopisů jako Verba Theologica, které se vydávají ve spolupráci s teologickými institucemi v Košicích a Spišské Kapitule. Uznání Brest-litevské a Užhorodské unie je historickým milníkem, který ukazuje cestu od unijní shody k plnému členství v Katolické církvi.
V rámci církevního života v České republice provozuje církev školky a školy a usiluje o posílení pastorace v různých regionech. V Brně se aktivita církve po 60. letech obnovila a pokračuje; farnost vede duchovní správa a věřící se zapojují do liturgie i hmotné podpory života církve. Reálné zkušenosti církve v posledních desetiletích ukazují postupný návrat k plnému společenství s římskou kurie a k aktivní misi v různých městech.
Kontroverze a soudní záležitosti
Vatikánský dokument o „Byzantském katolickém patriarchátu“ upozorňuje, že někteří samozvaní biskupové a jejich iniciativy jsou neplatné, exkomunikované a mimo církevní společenství. Církev vyzývá k modlitbě za tyto osoby a k návratu do plného společenství Katolické církve. Z hlediska kanonického práva jsou svěcení těchto osob neplatná, a jejich prohlášení za „katolickou“ skupinu je považováno za nelegitimní.
Vizuální a audiovizuální doprovod
Další zajímavosti a odkazy na historické milníky
V rámci historie českých svatých a jejich vlivu na liturgii a kulturu zůstává důležité uvědomit si, že část pravoslavných duchovních se podřídila Římu už v roce 1649 a k eparchiím se vztahuje Prešovská bula z roku 1818. Příběh církve v českých zemích zahrnuje období 1933-1948, kdy vznikla prázdná míra a pevně se ustavovala síť farností; druhá polovina 20. století přinesla nové výzvy v období komunistického režimu až po obnovu v roce 1989, a následné ustanovení exarchátu v roce 1996 podtrhlo samostatnost církve v ČR.
tags: #reckokatolicka #cirkev #90 #leta #clenu