V této studii se přibližují k těm v pevninském Řecku. v iónském řádu, používání iónských prvků v dórských stavbách ubývá. opisthodomem a sloupy v pronau zarovnány s těmi v průčelí. na chrámech Athény v Syrakusách, chrámu D v Akragasu a chrámu E (Héřině) v Selinuntu. obr. 5.08: Půdorys. Zdroj: Lawrence 1995, s. 102.
Nejdříve si představíme jeden z netradičně pojatých chrámů. chrámu započala pravděpodobně před r. 480 př. Kr. 5. st. př. Kr. až do r. 406 př. Kr., kdy bylo město vypleněno Kartaginci. dokončen. Výjimečnost stavby spočívá v jejím konstrukčním řešení.
Krepis o výšce přes 4,5 m. sloupy. Šířka pteromy odkazuje na pseudodipterální stavby. o výšce 1,2 m, které přecházely na stěnu, kde vytvářely dekorativní sokl. 8 m (na kratších stranách asi o 15 cm menší) přesahovala jakýkoliv jiný dórský chrám. obr. 5.09: Rekonstrukce. Zdroj: Lawrence 1995, s. většina prvků chrámu, jako např. se odhaduje, že jen na vnější plášť jich muselo být použito asi na 17 000.
Např. sestavena ze dvou částí, abakus pak ze tří. bloků a společně s vlysem přečníval přes spodní zeď o téměř 2 m. byly pro zpevnění konstrukce použity kovové tyče. chrámu. pilíři. V zadní části byl příčnou zdí s vchodem vytvořen adyton. že budova nebyla zastřešena. obr. 5.10: Půdorys. Zdroj: Berve - Gruben 1962, s. 431.
m byl vybudován kolem 460 - 450 př. Kr. postavené v západním řeckém světě. průměr přibližně 2,3 m nesly stopy po omítnutí štukem. přibyl navíc opisthodomos z Řecka. úrovních spojených schodišti. V adytu byly nalezeny části báze sochy. pocházejí z vlysu nad pronaem. obr. 5.11: Půdorys. Zdroj: Berve - Gruben 1962, s. s rozměry 50,07 × 110,12 m mezi jedny z největších v řeckém světě.
je kladen již na konec 6. st. př. Kr., přesto ani v r. 409 př. s 8 sloupy v průčelí (oktastylos) a 17 na bocích, jejich výška byla asi 14,7 m. obr. 5.12: Rekonstruce východní strany z asi 510 př. Kr. (vlevo) a západní strany z asi 470 př. Kr. (vpravo) podle R. Koldeweye. Zdroj: Berve - Gruben 1962, s. jejich spodní průměr. Oproti běžnému vývoji jsou tak sloupy 5. st. př. Kr. než ty starší.
především na tvaru hlavic sloupů. opět s postupujícími pracemi. (obr. 5.13). Dalším prvkem byla změna šířek intercolumnií. tedy rysem 5. st. př. Centrální budova sestávala z pronau, nau a opisthodomu. distylový in antis. obr. 5.13: Hlavice sloupů: z asi 470, 490 a 510 př. Kr. podle R. Koldeweye. Zdroj: Berve - Gruben 1962, s. které bylo řešeno podobným způsobem jako tomu bylo u Athénina chrámu v Paestu. stylu. Sloupy byly zarovnány s těmi v peristasis. zastřešen a tvořil tak malý dvůr. Vstup do nau tvořily troje dveře. prostor byl rozdělen dvěma řadami dvoupatrových kolonád. malá místnost postavená pravděpodobně až v 5. st. př. Kr. obr. 5.14: Půdorys. Zdroj: Lawrence 1995, s.
Jeden z nejlépe dochovaných chrámů vůbec byl vystavěn mezi 474 - 450 př. Kr. tzv. Basiliky. se 14 sloupy na bočních stranách stavěn pod vlivem pevninského Řecka. naem děleným dvěma řadami po 14 menších, na sobě stojících sloupů. směrem dovnitř. obr. 5.15: Rekonstrukce průčelí. Zdroj: Coulton 1982, s. 76, obr. Počet drážek se u 8,88 m vysokých sloupů lišil v závislosti na jejich pozici. sloupy měly 24 kanelur, v nau ve spodní řadě 20 a v horní 16. s viditelnou entasí. obr. 5.16: Půdorys. Zdroj: Greco 2008, s.
pravděpodobně uprchlíky z Malé Asie. př. Kr. krepis a části konstrukčních prvků. na bocích a rozměry 17,3 x 43,7 m, jehož proportionalita odpovídá starším svatyním. v tomto případě 7 s_axiální vzdáleností 2,64 m. a nau, tentokrát bez vnitřních sloupů. obr. 5.17: Výzdoba sloupů. Zdroj: Lawrence 1995, s. 96, obr. použití opisthodomu u iónské stavby. Jako stavební materiál posloužil běžný bílý vápenec dovezený ze Syrakus. na velmi vysoké úrovni.
Patky sloupů jsou asijského typu, jejich forma je však jednodušší. které jsou od sebe odděleny asi 1,3 cm širokými stezkami. květy a jejich vnější povrch nesl šupinový vzor. jako chrámy v Milétu a Neapoli. pouhými dvěma fasciemi, které od sebe byly odděleny perlovcem. kýma a zubořez, vlys byl vynechán. chrliče. obr. 5.18: Půdorys. Z tohoto chrámu, jehož výstavba je podle nálezů datována kolem r. 470 př. in situ mnoho nedochovalo, pouze části základových zdí o rozměrech 17,9 x 41,6 m. protáhlým půdorysem s 20 sloupy na delších stranách. sestávající z pronau a nau. v tomto případě tvořil uzavřenou místnost. sloupech. průměrem mezi 67,6 - 70,8 cm. Poměr průměru k výšce tedy byl 1:9. sloupu a jejich osových vzdáleností pak 1:3, což odpovídá vzdálenosti cca 2 - 2,10 m. obr. 5.19: Rekonstrukce podoby sloupů a kladí. Zdroj: Spawforth 2006, s. Chrám v sobě zahrnoval několik netypických prvků. dolů. Konce dříků byly zdobeny plastickým motivem meandru a spirál. neodpovídá kanonickému systému běžnému v maloasijském prostředí této doby. se zde s architrávem se dvěma fasciemi oddělenými od sebe perlovcem. ním nesl výzdobu sestávající z lotosů a palmet. a výše položený zubořez. novým prvkem objevující se iónském řádu. Některé z dalších charakteristik, např. dórských staveb z jižní Itálie a Sicílie. Na střechu byly použity tašky korintského typu.
Pochopte klasické řády: dórský - iónský - korintský
V této práci se ukazuje, že některé rysy, jako např. odlišnosti hlavic sloupů a šířky interkolumnií, odrážejí postupný vývoj v 5. století př. Kr., kdy se proměňovaly technické i estetické požadavky a kdy byla adaptace řeckých chrámů na novější stavební praktiky patrná i v západní části řeckého světa.
Stavby z tohoto období demonstrují široké spektrum variant: od vysoce zdobených iónských prvků až po vnější i vnitřní integraci dórských a iónských prvků, včetně adytovu, opisthodomu a pronaos, které se měnily v závislosti na lokalitě a historickém kontextu. Zajímavý je i materiál, bílý vápenec z Syrakus, a technické detaily, jako např. zpevnění kovovými tyčemi nebo specifické úpravy povrchů sloupů s meandrovým a šupinovým dekorem.
Další rozdíly se promítají do půdorysů a do délkových proporcí chrámů, kdy některé stavby dosahují velmi velkých šířek a délek, ať už šlo o centrální budovu se složitým půdorysem nebo o jednoduché nau-/pronaos kompozice s opisthodomem.
- Půdorysy a konstrukční detaily vybraných chrámů ukazují rozdíly mezi klasickým dórským a měnícím se iónským prvkem.
- Postupně dochází k harmonizaci sloupových hlavic a úpravám šířek interkolumnií, což odráží inovace v architektonickém ztvárnění.
- Specifické prvky jako opisthodomos, adyton a nau/dluhé vstupy poukazují na regionální variace a stoletní vývoj.
V souhrnu lze říci, že vývoj řeckých chrámů v 5. století př. Kr. byl charakterizován kombinací tradičních dórských rysů s rychle se měnícími íónskými prvky, které postupně získávaly větší význam a měnily tvář chrámové architektury napříč řeckým světem.