Nová rezidence je jednou ze dvou arcibiskupských rezidencí ve starém městě Salzburgu. Nápad arcibiskupa Wolf Dietricha Výstavba a dokončení Nové rezidence v Salcburku trvalo více než sto let. Na jejím vzhledu se podíleli čtyři arcibiskupové, a přesto je budova v podstatě „děťátkem doby“ arcibiskupa Wolf Dietricha z Raitenau. Již v roce 1588 nechal arcibiskup zbourat předchozí budovy, aby mohl postavit novou. Měla sloužit jako nová rezidence a ubytování pro hosty. V roce 1605 se však arcibiskup rozhodl ponechat Starou rezidenci jako rezidenci. Další tři stavebníci Wolf Dietrich nechal dokončit hlavní budovu Nové rezidence s věží a začal s traktem na Kaigasse, který byl dokončen jeho nástupcem arcibiskupem Markusem Sittikusem. Arcibiskup Max Gandolph z Kuenburgu nechal v roce 1674 postavit jižní a jihozápadní trakt. Tento část sloužila především pro uložení dvorní knihovny. Arkády byly navrženy za arcibiskupa Johann Ernsata Thuna. Navíc byla zvýšena věž a byla vložena slavná salcburská zvonkohra.
Reprezentativní interiéry a další části rezidence
Reprezentativní místnosti Princovské reprezentativní místnosti v druhém patře Nové rezidence zahrnují sál ctností, sál slávy, zasedací sál, sál generálů, koupelnu a biskupský sál. Bohatě zdobené schodiště je inspirováno italským renesančním palácem. Nová rezidence dnes
V Nové rezidenci je sídlo muzea a institucí: Muzeum Salzburg, Salcburská zvonkohra, Salcburské vlastenecké dílo. V současnosti vzniká ve druhém vnitřním dvoře Nové rezidence ve spolupráci s Rakouskou galerií Belvedere „Belvedere Salzburg“. Dokončení je plánováno na rok 2027. Nová rezidence je přístupná pro osoby se zdravotním postižením. Salcburská zvonkohra není přístupná pro osoby se zdravotním postižením a je k vidění pouze v rámci prohlídky. Prohlídky pro nevidomé a slabozraké osoby, v jednoduchém jazyce, s tlumočníkem gest.
Mirabell a jeho zahrady
Chloubou Salcburku je obrovská nabídka žánrově velmi rozmanitých kulturních pořadů. Je plný historie a romantiky. Ostatně nese v sobě příběh jedné velké zakázané lásky arcibiskupa a krásné, avšak prosté dívky. Mirabell tedy nebylo jen označení budovy, ale prostor pro zážitek obdivu, symbol luxusu a uměleckého vkusu. Mirabellské zahrady - poezie 17. Překrásné zahrady vznikly původně už kolem roku 1606, ale svou barokní podobu získaly až roku 1687 díky architektu Johannu Bernhardu Fischerovi z Erlachu a později Antonu Danreiterovi. Od roku 1854 jsou otevřené veřejnosti a staly se ikonickým místem, které uchvacuje všechny návštěvníky a inspiruje i filmový svět. Mirabellgarten spojuje architektonickou preciznost a bohatství přírody. Zahrada je navržena tak, aby nabídla neustále se měnící perspektivy a výhledy - na honosné průčelí zámku, okolní hory i slavnou salcburskou pevnost Hohensalzburg. Není nikdy stejná. Jaro začíná tisíci macešek, zvonky a krokusy, které se záhy promění v moře tulipánů, narcisů a hyacintů. Léto patří plným záhonům s begoniemi, pelargoniemi či aksamitníky. Zahradníci se pečlivě starají o každý detail - od růžových keřů až po perfektní střih živých plotů. Podzim přináší nové výsadby: tisíce cibulovin, desítky tisíc macešek a přípravu zahrady na další rok. Zima přikrývá zahradu Mirabell klidem. Mirabellská zahrada byla jedním z prvních veřejně přístupných barokních parků v Evropě a svou otevřenost si uchovala dodnes.
Historie Staré rezidence a Velkého zámku
O starším paláci a jeho vývoji: Staroměstská Nová rezidence, dříve Palazzo Nuovo, byla postavena na místě stržených domů, počátek z roku 1588. Rohy hlavní budovy byly zdobeny erby rodů Medici, Hohenems, Raitenau a Sirgenstein. Původní věž byla pětipatrová s plochou střechou a malou kopulí; v roce 1701 nechal arcibiskup Johann Ernst von Thun věž přestavět, byl přistavěn oktagonál a nástavba s arkádami pro zvonkohru. Zahradu později nahradilo další nádvoří a do prvního patra byla umístěna arcibiskupská knihovna. Ve druhém patře se nacházel Sál předků s dřevěným kazetovým stropem. Velká část rezidence však byla v roce 1786 přestavěna pro administrativní účely. Po roce 1803 byla Nová rezidence využívána jako budova kurie, později soud c.k. monarchie. Od roku 1824 zde pak sídlily kanceláře úřadu pro městské a pozemkové právo, daňová kancelář nebo útvar pro státní kontrolu zboží. Po roce 1990 bylo rozhodnuto o koncepci muzea v Nové rezidenci a roku 2003 zahájena renovace. V roce 2007 byla muzeem výstavou Viva! představena nejznámější část západního křídla s klenutými okny a štukovou výzdobou.
Architektura a významné zdařilé detaily
- Sál ctností, sál slávy, zasedací sál, sál generálů, koupelna a biskupský sál v druhém patře.
- Věž s oktagonální nástavbou a zvonkohrou; arkády a bohatá výzdoba fasády.
- Nádherná barokní schodišťová hala a fresky Georga Raphaela Donnera.
- Interiéry s kazetovými stropy a obrazárnami; salonky a reprezentační prostory pro hosty arcibiskupa.
Současné využití a přístupnost
Nová rezidence je dnes sídlem muzeí a institucí, spolupracuje s Belvedere Salzburg v prostoru druhého vnitřního dvora a dokončení renovace je plánováno na rok 2027. Je přístupná pro osoby se zdravotním postižením, zatímco salcburská zvonkohra zůstává pro veřejnost jen v rámci prohlídek. Prohlídky pro nevidomé a slabozraké osoby probíhají v jednoduchém jazyce s tlumočením gest. Mirabell a jeho zahrady zůstávají ikonickým místem pro návštěvníky a svatební obřady.
V samotném srdci Salzburgu, na pravém břehu řeky Salzach, se rozkládá zámek Mirabell, jedno z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších míst města. Tento barokní skvost, obklopený kouzelnými zahradami, láká nejen milovníky historie a architektury, ale i páry z celého světa, které zde nacházejí dokonalé místo pro svou svatbu. Přijměte pozvání do sálů a zahrady nádherného areálu Mirabell!
Je třeba dodat, že Salcburk je městem kostelů a paláců, a staré i nové rezidence tvoří unikátní historické panorama. Původní katedrála byla románská bazilika zasvěcená Svatému Petru a svatému Rupertu, která byla zničena v roce 1167 ohněm a postupně následně rozvíjena.
Klíčové osobnosti a jejich vliv
Wolf Dietrich von Raitenau, kníže-arcibiskup, který vládl Salcburku na přelomu 16. a 17. století, byl vizionářem urbanistického řádu. Salome Alt byla jeho milenkou a matkou 15 dětí; jejich příběh inspiroval zmínky o kráse a skandálech v palácích. Markus Sittikus von Hohenems nástupce se snažil zahladit památku Altenau a přejmenoval ji na Mirabell - „obdivuhodně krásná“.
Nová rezidence a Mirabell tak reprezentují spojení moci, kultury a architektury, které formovalo tvář Salcburku a zůstává inspirací pro současné návštěvníky i obyvatele města.
tags: #rezidence #arcibiskupa #salcburskeho